Ludvík XVI.
Roku 1754 se ve Francouzské královské rodině narodil chlapec, který se měl později stát králem Francie. V době, kdy se narodil, kraloval jeho dědeček, Ludvík XV. Občanské jméno Ludvíka XVI. bylo Ludvík Kapet.
Roku 1768 započal francouzský královský dvůr domlouvat sňatek Ludvíka s nejmladší rakouskou princeznou Marií Antoinettou. Ludvíkův zájem o ženění nebyl nijak zvlášť velký. Byl neohrabaný, podsaditý a neuměl se vybraně chovat. Z žen a sexu měl přímo strach. Avšak i přesto se roku 1770 vzali a žili spolu, ještě ne jako král a královna, protože Ludvík XV. ještě žil, v zámku ve Versailles.
Ludvíkovo chování se sice mírně změnilo k lepšímu, protože si zamiloval Antoinettu, která k němu byla laskavá a dokázala ho uklidnit; nejednou se však ale stalo, že mu vynadala a on se pak styděl a snažil se udělat vše, aby svou chybu napravil. Ale i tak to po dvou letech vypadalo, že pokud bude Ludvík vládnout, bude to právě jeho žena, Marie Antoinetta, která bude všechno řídit. Ne snad proto, že by ho chtěla ovládat, ale proto, že Ludvík se nijak na svou budoucí funkci nepřipravoval, dny promarnil, ale největší potěšení zažíval, když odešel někam na stavbu a pomáhal tam obyčejným dělníkům. To mu zářily oči radostí. Už z toho je patrné, že se na místo krále nehodil, šťastnější by byl, podle mého názoru, právě například jako obyčejný dělník.
Ludvík měl dva bratry – Provence a Artoise. Nikdy se s nimi však nemohl shodnout. Provenc byl o hodně chytřejší a bystřejší než Ludvík, a Artois ho zase rozčiloval svým popichováním. Když nad nimi chtěl nějak zvítězit, udělal jen to, čeho by se měl vyvarovat – fyzicky je napadal, nebo jim ničil jejich věci.
Protože zdravotní stav Ludvíka XV. se zhoršoval, bylo zřejmé, že lid bude chtít vidět své budoucí královské manžele. Tato událost se konala v roce 1773. Lidé provolávali manželům slávu, ale Ludvík se dobře necítil. Nesnášel být středem zájmu a proto se ze „scény“ brzo vytratil.
V roce 1774 zemřel Ludvík XV. a králem se stal Ludvík XVI.
Nový král Ludvík XVI. měl svou ženu natolik rád, že jí daroval, co jí na očích viděl. To se ovšem zanedlouho začalo projevovat na výpisech výdajů královského dvora. Ministr financí Turgot je na to upozornil a požádal je o omezení výdajů. I když Ludvík měl snahu, nedokázal svou vůli před manželkou prosadit. Když byl v roce 1775 z důvodu sucha nedostatek chleba, začala se v ulicích Paříže objevovat povstání. Lidé se uklidnili v době, kdy měla přijít králova korunovace, která se podle tradice konala v katedrále v Remeši. Výdaje na tuto událost přišly na milion livrů. Avšak to slavící Francouzi nevěděli, nebo možná nechtěli vědět, a nadšeně nového krále vítali.
V roce 1778 porodila Antoinetta Ludvíkovi první dítě. O dva roky později 1780 zemřela jeho tchýně, Marie Terezie, ale v tomto roce se také stal podruhé otcem. Další dítě se narodilo roku 1785 a posledním dítětem mu byla dcera narozená roku 1786.
V době která následovala, byla ještě více patrná nouze o jídlo mezi lidmi z prostých poměrů. Vinili z toho královský dvůr a šlechtu vůbec. Ludvík byl bezradný a nakonec z donucení svolal na rok 1789 Generální stavy, které měly rozhodnout o tom, jestli se šlechtické stavy zdaní a jak. Výsledky jednání se začínaly zdát špatné pro šlechtu a proto se Ludvík chystal k použití armády, která by znovu upevnila jeho moc. Avšak lidé ho předstihli. 14.července 1789 zaútočili na státní vězení Bastilu. Protože názory francouzských vojenských oddílů byly bližší spíše lidu, než šlechtě, nezakročili proti bouřícím se Pařížanům.
Ludvík, který tedy nestačil zabránit vzbouření pomocí vojenské síly tak prakticky zavinil rozsudek nad hlavou svou i členů jeho rodiny. Antoinettou navrhovaný útěk ze země odmítal. Od roku 1789 žili v Tuileriích, kde je stále někdo hlídal. Koncem následujícího roku však již nebylo jiné cesty a proto se pokusili kočárem uniknout ze země. Avšak v červnu 1791 byli dostiženi a dopraveni zpět do Tuilerií. K dalšímu útěku se Ludvík donutit nenechal. Když v červnu následujícího roku několik tisíc lidí zaútočilo na palác, měla celá královská rodina štěstí, že je lid nepobil. Byla přemístěna do věžovité pevnosti ze středověku – do Templu.
V listopadu Ludvík onemocněl a zhubnul. Stále jen četl a myšlenka na blížící se smrt mu již nepřipadala tak strašlivá jako dříve. Když ho po nějaké době zradil jeho dobrý známý, kterému věřil, získal Konvent, který nyní vládnul ve Francii, důkazy o Ludvíkově vlastizradě. 11.prosince 1792 byl postaven před soudní tribunál a těsnou většinou odsouzen k smrti. S rodinou se neloučil, chtěl ji ušetřit bolesti. 21.ledna 1793 byl na náměstí pod svým občanským jménem Ludvík Kapet popraven gilotinou.
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3785