Interpunkce

Čárka ve větě jednoduché

a, i, nebo

Růže a karafiát. Ostěp i disk. Ovocné stromy nebo jehličnany.- čárku nepíšeme, oba členy jsou na stejné úrovni = rovnost členů.

buď-anebo, buď- nebo

Dopisy buď posíláme obyčejně, nebo doporučeně.- čárku píšeme, význam důrazně rozlučovací.

a to, a sice

Přijdu zítra, a to v deset. Přijdu zítra,a sice v deset. - čárku píšeme, část věty uvozená a to, a sice upřesňuje předchozí tvrzení.

Dostal pětku a to jej zarmoutilo.- čárku nepíšeme, a je spojka souřadicí, to je zájmeno ukazovací.

ani

Není doma ani ve škole.- čárku nepíšeme.

Není ani doma, ani ve škole.- čárku píšeme, opakované ani má význam silně rozlučovací.

jako

Zahráli stejně dobře jako posledně.- čárku nepíšeme, za jako nenásleduje celá věta.

Zahráli stejně dobře, jako tomu bylo posledně.- čárku píšeme, za jako následuje celá věta.

Různé druhy stavebních strojů, jako bagry, jeřáby a rýpadla, vyrábíme u nás i dovážíme ze zahraničí. -čárky píšeme z obou stran, jako uvozuje výčet věcí, který lze z věty vypustit, aniž se poruší její smysl. Výčet nahrazuje souhrnně výraz různé.

čili, neboli

Báseň epická čili ( neboli ) výpravná. Názor akceptujeme čili ( neboli ) přijímáme.- čárku nikdy nepíšeme.

tj., event., kupř., např.

Dopis z minulého měsíce, tj. z 15. května, jsme postoupili svému zástupci. Přijdu večer, event. až zítra ráno. Přečti si nějakou knihu, např. ( kupř. ) Párala.- čárku píšeme, popř. obě ( před i za ).

jednak-jednak, dílem-dílem, zčásti-zčásti, jak-tak, buď-nebo ( anebo )

Máme rádi jak knihy o přírodě, tak společenské romány. Jednak ( dílem ) jsme pracovali, jednak ( díle ) odpočívali. Buď už začneš konečně pracovat, nebo vše špatně dopadne.- čárku píšeme před druhým spojovacím výrazem.

než, či, co

Četl lépe než jeho bratr. Přijdu v neděli či pondělí. Dohodli totéž co posledně.- čárku nepíšeme, za spojovacími výrazy nenásleduje celá věta.

Hráli mnohem lépe, než tomu bylo posledně. Navštívíš nás zítra, či se stavíš až v sobotu ? Platí totéž, co jsme dohodli před týdnem.

- čárku píšeme, následuje celá věta.

Šli cestou necestou. Rebelovali staří mladí. Šli lesem křížem krážem. Bil ji hlava nehlava. Mám pět šest nových knih. Jezdí na hory v zimě v létě. Bojí se čím dál tím víc. Musíš to udělat chtěj nechtěj. Myslil na ni vstávaje lehaje. Je to známo široko daleko. Po dvou po třech dnech to poznáš.- mezi ustálenými výrazy čárku nikdy nepíšeme.

Časový údaj

Lékař ordinuje v pondělí, v úterý a ve čtvrtek. Začátky představení jsou ve čtyři, v šest a v osm hodin.- čárku píšeme, časové údaje jsou významově rovnocenné.

Datum

V Ostravě dne 24. dubna 1991 Ostrava dne 24. dubna 1991 Ostrava 24. dubna 1991- čárku nepíšeme.

Citoslovce ve větě

Brrr, to je zima ! To je špína, fuj !- čárku píšeme, citoslovce se považují za samostatné ve výpovědi.

No tak dobře. Ach můj milý. Oh kdybyste věděli.- čárku nepíšeme, citoslovce tvoří součást věty.

Vtom prásk do stěny. Hajdy spát.- čárku nepíšeme, citoslovce zastupuje větný člen.

Volně vložené výrazy ve větě

Ve městě, v samém jeho centru, bylo již otevřeno mnoho soukromých obchůdků. Přišel k nám ze západních Čech, od bavorských hranic.

- volně vložené výrazy oddělujeme čárkami od ostatních částí věty ( lze je vypustit, aniž se smysl věty změní )

víceslovná vsuvka se spojkou a

Byl odměněn, a právem, za dokonalou práci.- víceslovnou vsuvku vždy oddělujeme od ostatních částí věty čárkami. tento fakt rozhoduje o čárkách i zde. Spojka "a" nic neovlivňuje.

protože-a protože, poněvadž-a poněvadž, co-a co, jak-a jak, že-a že

Slíbili, že přijedou a že pomohou. Dav se zastavil, protože ( poněvadž ) se rozsvítila červená a protože ( a poněvadž ) tak přikazoval provozní řád. Udělal, co slíbil a co dokonale uměl. Viděli, jak se trápí a jak je ubohý.

- mezi větami vedlejšími je vztah slučovací, jsou totiž významově rovnocenné, určující ( mluvnicky ) je spojka souřadící "a".Čárku nepíšeme.

oslovení

Jiří, a co ty ? Karle, a kdo přijde po tobě ? Čárku píšeme.

a ve významu ale

Čekal dvě hodiny, a ( ale ) ona nepřišla. Čárku píšeme.

přechodníková vazba

Vešel do místnosti, a nechávajíc si klobouk na hlavě, usedl.- vždy ji od ostatních částí oddělujeme čárkami.

vedlejší věta vložená mezi dvě věty hlavní

Požádal o pomoc přítele, který stál opodál, a oba začali pracovat.- spojka a neovlivňuje, interpunkce se řídí pravidly pro oddělování vedlejších vět.

několikanásobný

Červený, zelený, modrý a bílý míč.- čárku píšeme, všechny členy jsou významově rovnocenné.

postupně rozvíjející

spojení nový terénní vůz

spojení všechny naše české vysoké školy- čárku nepíšeme, každý jeden přívlastek postupně určuje následující.

konkrétní | obecné

Jan Paták, host z Košic, pobyl u nás tři dny.

konkrétní | obecné

- čárky píšeme, obecné je ve větě navíc, více o podmětu Jan Paták vypovídá - přívlastek shodný, také přístavek ( oddělujeme jej ).

Host z Košic Jan Paták pobyl u nás tři dny.

OBECNÉ | KONKRÉTNÍ

- čárku nepíšeme, stylizujeme-li větu takovémto pořadí ( od obecného ke konkrétn?mu )

rozvinutý přívlastek shodný

Mlha, rozprostírající se nad údolím, houstla.- čárky píšeme, podtržené části vět nejsou celými větami, jsou to vazby polovětné. Jejich vypuštění z větného celku nenaruší význam věty.

Všichni mladí lidé usilující o vzdělání zaslouží naši pozornost. Výchova vedená v demokratickém duchu jistě přinese pozitivní výsledky.

- čárky nepíšeme, věty jsou i zde polovětnými vazbami, avšak kdybychom je vypustili, změnil by se smysl věty.

přechodníková vazba

Vešla dovnitř, očekávajíc vřelé přivítání. Zahnav slepice do ohrady, šel za svou prací.- čárky píšeme, přechodníkovou vazbu vždy oddělujeme.

přechodník

Vešla zpívajíc. Zakopnuv upadl. Plačíc šlo dítko po ulici.- čárku nepíšeme, pouhý přechodník neoddělujeme. Mluvnicky jde opět o polovětnou vazbu.

Rozvinutý infinitiv

Moci mnohem dřív usoudit na skutečný stav věcí, udělali bychom vše pro záchranu této humanitární akce.- čárku píšeme, opět jde o polovětnou vazbu, kterou oddělujeme čárkami.

výrazy mimo větu

Loňské prázdniny, to byla krása ! Je opravdu krásná, ta naše Praha !- vždy píšeme čárku, v obou částech věty je hlavní výpovědí tentýž objekt :

prázdniny = byla krása

Praha = je krásná

vsuvka jednoslovná

Stalo se to tuším před týdnem. To je myslím pravda. Pojď prosím se mnou. Přišel bohužel pozdě.- čárku nepíšeme.

vsuvka víceslovná

Někdy vloni, bylo to kolem vánoc, nás navštívil. Zítra odpoledne, pokud to půjde, tě navštívím.- čárky píšeme.

Souvětí podřadné

základní typ

Ze všeho nejdříve jsem z hotelu zavolal domů, abych se ohlásil, že jsem dorazil.- jde o spojení jedné věty hlavní a dvou vedlejších - souhrnné tři myšlenky. Oddělíme je čárkami.

zvláštní spojení

Říkal, jeho výkon že je slabý. Upozorňovali ji, na náhodu aby nespoléhala.- čárku píšeme před prvním členem závislé věty.

věta uvozovací na začátku

věta uvozovací uprostřed

"Zůstali jsme sami," řekl, " ale pomůžeme si.

věta uvozovací na konci

"Zůstali jsme sami, ale pomůžeme si," řekl.

vztahy:

slučovací

Někteří se šli koupat, jiní se bavili hrou s míčem, stánky s jídlem a nápoji byly obleženy, ti mladší se pustili do tance s dívkami.

- jednotlivé myšlenky musíme oddělit čárkami.

stupňovací

Ke společné věci ničím nepřispěli, ba dokonce se vyjádřili velmi pohoršlivě.

odporovací

Nemyslil to s nimi špatně, ale ( a přece ) od svého rozhodnutí nechtěl ustoupit.

vylučovací

Buď se za svou nehoráznost omluvíte, nebo vás budeme muset ze svého středu vyloučit.

důvodový ( příčinný )

Denní teploty dosahují až 15°C, vždyť ( neboť ) už je jaro ( je totiž jaro ) !

důsledkový

Začali jsme příliš pozdě, a tedy ( a proto, a tak ) bude nutné naše jednání urychlit.