Práce s bloky a atributy

Blok je množina entit seskupených do jednoho složeného objektu, který musí být pojmenován. Blok je považován za jediný objekt. Jeho vnitřní struktura je bezvýznamná a blok je považován za primitivní entitu tak jako např. úsečka a s ním i tak zacházeno. Blok můžeme definovat vytvořením z množiny objektů v běžném výkrese nebo z odděleného výkresu, vytvořeného dříve. Každé vložení bloku používá originální definici s různou polohou, měřítkem a pootočením. Blok může být sestaven z entit, které byly nakresleny v několika vrstvách, několika barvami a typy čar. Informace o vrstvě, barvě a typu čáry je v bloku zachována. Blok může obsahovat odkazy na jiné bloky - tzv. vnořené bloky. Každý výkres může být vložen jako blok do jiného výkresu.

Výhody práce s bloky jsou tyto: snížení pracnosti a zlepšení organizace práce, přizpůsobení potřebám, vytvoření zákaznické knihovny, snadné předefinování a úspora místa.

Příkaz BLOK

Tento příkaz umožňuje vytvářet bloky z části existujícího výkresu "za chodu". Po jeho zadání jsme tázáni na jméno bloku, které může obsahovat až 31 znaků. Jestliže blok se zadaným jménem již existuje, vypíše se hlášení: Blok ... již existuje. Chcete jej předefinovat? Po zadání jména bloku následuje výzva: Vkládací základní bod: Zadáme bod, který bude považován jako základní pro následné vložení bloku. Dále je třeba vybrat entity, které budou použity pro vytvoření bloku. Takto vytvořený blok může být později vložen pomocí příkazu VLOŽ. Takto vytvořené bloky však mohou být vkládány pouze ve výkrese, ve kterém byly vytvořeny. Pro uložení nadefinovaného bloku do diskového souboru musíme použít příkaz PIŠBLOK. Chceme-li získat seznam nadefinovaných bloků, odpovíme na výzvu k zadání jména bloku otazníkem.

Příkaz VLOŽ

Tento příkaz použije k vložení dříve nadefinovaného bloku do výkresu. Po jeho zadání jsme postupně tázáni na tyto otázky: jméno bloku, vkládací bod, měřítko v ose X/roh/XYZ, měřítko v ose Y (předvolené je rovno X) a úhel pootočení. Kopie specifikovaného bloku je nakreslena se základním bodem v označeném vkládacím bodě. Pokud odpovíme na poslední tři otázky prázdnou odpovědí, dostaneme blok vložený se svým původním měřítkem a pootočením. Chceme-li vložit zrcadlový obraz bloku, musíme specifikovat záporná měřítka v osách X a Y.

Jestliže nebyl v daném výkresu definován žádný blok specifikovaného jména, příkaz hledá výkresový soubor tohoto jména. Je-li takový soubor nalezen, je nejprve překopírován do běžného výkresu jako definice bloku. Původní výkres se vložením do jiného nezmění. Jestliže vkládaný výkres dodatečně změníme, ve výkresu, do něhož byl vložen, se to neprojeví. Chceme-li dosáhnout i těchto změn nadáme jako jméno bloku při vkládání jméno_bloku =jméno_souboru (s rovnítkem).

Příkaz PIŠBLOK

Příkaz zapíše nadefinovaný blok do souboru na disk (zapíše jej jako normální výkresový soubor *.dwg). Jsme přitom tázáni na jméno souboru a na jméno bloku. Na dotaz na jméno bloku jsou možné tyto odpovědi: jméno-jsou zapsány entity, které tvoří definici specifikovaného bloku; rovnítko-jméno bloku je stejné jako výkresového souboru; hvězdičkou-je zapsán celý výkres.

Atributy:

Atributy jsou speciální výkresové entity, které obsahují text. Lze je použít k označení bloku ve výkrese, později je seskupit do diskového souboru pro zpracování dalším programem. Abychom mohli atribut používat, musíme nejdříve příkazem ATRDEF vytvořit definici atributu, což je entita popisující charakteristiky atributu. Na obrazovce je zobrazena jako textový řetězec, který se nazývá etiketa atributu. Když jsme vytvořili definici atributu, můžeme ji specifikovat jako jednu z entit, která má být zahrnuta v definici bloku. Kdykoliv je blok poté vložen, AutoCAD vypíše výzvu pro zadání hodnoty atributu, kterou může být nějaký textový řetězec. Příkazem pro editování výkresu ATREXT můžeme z výkresu čerpat informace o atributu. Tento příkaz zapíše informace o atributu do diskového souboru ve formě vhodné pro zpracování uživatelskými programy nebo pro přenos do databázového programu. Ve většině editačních operací AutoCADu funguje odkaz na blok spolu s atributy jako jediná entita. Jestliže zvolíme odkaz na blok např. v průběhu příkazu VYMAŽ, je tento odkaz na blok a všechny jeho atributy vymazány. K bloku můžeme připojit více než jeden atribut za předpokladu, že každý má odlišnou etiketu. Atributy mohou být také neviditelné. Neviditelný atribut není zobrazen ani kreslen na plotru, avšak informace o něm jsou uloženy ve výkresovém souboru.

Příkaz ATRDEF

Tento příkaz se používá pro vytvoření definice atributu, která funguje jako jeho šablona. Kromě přiřazení etikety atributu specifikuje též výzvu pro vyžádání hodnoty atributu při vkládání. Definice atributu též popisuje umístění, velikost a styl textového řetězce použitého pro zobrazení hodnoty atributu.

Po zadání jeho se vypíše: Režimy atributu - neviditelný: N konstantní: N verifikační: N. Chceme-li něco změnit zadáme označené písmeno, jinak odklepneme. Při režimu neviditelný není zobrazena hodnota atributu, když je blok vložen. Při režimu konstantní je nastavena stejná hodnota pro všechna vložení bloku a nemůže být změněna. Při režimu verifikační můžeme v průběhu vkládacího procesu ověřit správnost jeho hodnoty.

Po zadání režimu následuje výzva: Etiketa atributu, etiketa může obsahovat jakékoliv znaky kromě mezer a nesmí být prázdná.

Další výzva se ptá na výzvu atributu, je to výzva, kterou se AutoCAD ptá na hodnotu při vkládání, odpovíme-li prázdnou hodnotou, je stejná jako etiketa atributu. Je-li atribut v konstantním režimu, AutoCAD výzvu nepovažuje.

Další požadavek chce zadat předvolenou hodnotu atributu (v konstantním režimu hodnotu atributu). Dále pokračuje příkaz ATRDEF vypisováním stejných výzev jako příkaz TEXT, kromě toho že nepožaduje textový řetězec.

Příkaz ATRDISP

Příkaz umožňuje ovládat stav viditelnosti v definici atributu. Po zadání je zobrazen přepínač normální/zapnuto/vypnuto. V normálním stavu jsou atributy viditelné, pokud nejsou označeny jako neviditelné. Jestliže změním stav, výkres je regenerován.

Příkaz ATREDIT

Toto je speciální příkaz na editování atributů nezávisle na odkazech na blok, se kterým jsou sdruženy. Umožňuje editovat atributy buď po jednom, změnou kterékoliv nebo všech jejich vlastností nebo provádět globální editaci všech atributů ze zvolené množiny, a to pouze změnou jejich řetězce. Po zadání jsme tázáni: Editace atributů po jednom?. Odpověď ano zvolí editování atributů po jednom, AutoCAD vypisuje výzvy pro každý atribut zvlášť, takto mohou být editovány pouze atributy viditelné na obrazovce. Použitím tohoto režimu můžeme změnit umístění, orientaci a další vlastnosti atributů. Odpovědí ne zvolíme globální editování atributů. Použitím tohoto režimu mohou být změněny pouze hodnoty atributů. U individuálního i globálního editování musíme vždy zvolit množinu atributů, které mají být editovány. Editování můžeme omezit pouze na atributy se specifickými etiketami nebo hodnotami nebo na atributy, které jsou přiděleny blokům s určitými jmény. Výzvy jsou následující: Specifikace jména bloku, Specifikace etiket atributu, Specifikace hodnot atributu. Můžeme odpovědět otazníkem nebo hvězdičkou.

Globální editování

Dialog je následující: Globální editování hodnot atributu. Editovat pouze atributy viditelné na obrazovce?. Jestliže odpovíme záporně, AutoCAD přepne do textového režimu a vypíše hlášení Výkres musí být později regenerován. Změny, které jsme provedli se odrazí ve výkrese až po regeneraci. Následujícím krokem je volba množiny atributů pro editaci.

Individuální editování

Prvním krokem je zvolení atributů, které mají být editovány. Každý zvolený atribut je obratem označený X a je možno změnit kteroukoliv jeho vlastnost, vypíše se výzva: Hodnota/poloha/ výška/úhel/styl/vrstva/barva/další: Značka X zůstane na běžném atributu, dokud nezadáme další pro přechod na následující atribut. Příkaz ukončíme zadáním další po editaci posledního zvoleného atributu nebo zadáním CRTL-C.

Příkaz ATREXT

Tento příkaz umožňuje extrahovat atributové entity z výkresu a zapsat je do diskového souboru pro analyzování jiným programem nebo pro přenos do databáze. Tato operace nemění výkres. Po vyvolání příkazu vyžaduje nejprve AutoCAD typ výstupního souboru, výzva je následující: Extrahování atributu CDF, SDF nebo DXF (nebo entity)?. Možné odpovědi jsou:

CDF - formát s oddělenou čárkou. Tato volba vytváří soubor obsahující maximálně jeden záznam pro každý odkaz na blok ve výkrese. Pole každého záznamu jsou oddělena čárkou a znaková pole jsou uzavřena v uvozovkách. Některé databázové programy mohou číst tento formát přímo.

SDF - tento formát je stejný jako formát vytvářený operací "COPY....SDF" dBASE. Pro každý odkaz na blok ve výkrese je zapsán max. jeden záznam. Pole každého záznamu mají fixní šířku. Nejsou použity žádné separátory polí nebo oddělovače znakových řetězců.

DXF - je to standartní textový soubor ASCII (formát výměnných výkresů AutoCADu) Může být snadno přeložen do formátu ostatních CAD systémů nebo nabídnut jiným programům pro analýzu.

Entity - při volbě této varianty nás příkaz ATREXT požádá o výběr objektů, jejichž atributy chceme extrahovat. Poté se znovu objeví výzva CDF, SDF nebo DXF? (bez volby "entity").