Alois Mrštík ( 1861 – 1925 )
Starší bratr Viléma Mrštíka, narodil se v Jimramově 14. 10. 1861, jako osmiletý se s rodiči přestěhoval do Ostrovačic u Brna. Vystudoval brněnskou reálku a učitelský ústav a pak působil jako učitel na jihomoravském venkově. Když se r. 1889 stal správcem školy v Divákách u Hustopeče, poskytl domov celé své rodině včetně bratra Viléma. Pod jeho vedením a po jeho boku pronikal do literatury., s ním později redigoval Moravskoslezskou revui ( 1907 – 10 ), která měla čelit pražskému centralismu a rozvíjet tradice tzv. moravské literatury. Vzájemnou náklonnost obou bratří utužovalo nejen dlouholeté soužití na zapadlé vesnici, která se k nim nechovala právě přátelsky, a nejen úspěšná literární spolupráce. Zemřel v Brně 24. 2. 1925. Knižní prvotinou A. Mrštíka byla sbírka povídek
Dobré duše ( 1893 )jsou to povídky, které realisticky, ale ovšem s básnickým posvěcením, zachytil v rámci moravské přírody charakteristické figurky moravského venkova s jejich bolestmi a strastmi i tužbami v okamžicích jasných i chmurných. V jeho povídkách se promítají také místa jeho působení. Spolu s Vilémem vydali knížku
Bavlnkovy ženy a jiné povídky ( 1897 ). Bavlnkovy ženy je smutným příběhem chalupníka Bavlnky. Byl šťastně ženat se svojí Josefkou, kterou nad srdce miloval a měli spolu dceru Sefku, žili spolu šťastně v té krásné malované chaloupce, dokud se bavlnka nedozvěděl, že jeho žena čeká dítě už jeden porod měla komplikovaný a sám musel rozhodnout, kdo přežije. V zimě mu žena na těžký porod zemřela. Začal chátrat a i jeho maličká Sefka si na něho odvykla. Sousedi mu začali říkat ať se ožení. Tak začal bavlnka hledat. Rozhodl si vzít Verunu Dostálovou, i když se o ní říkalo, že si občas ráda zavdá, ale pracovitá byla tj. pravda. Svatba byla a v chaloupce se zase pěkně žilo, ale vše netrvá dlouho. Veruna to už bez pití nemohla vydržet a tak posílala Sefku do hospody pro kořalku. Jednoho dne se to dozvěděl Bavlnka a doma bylo zle. Naštěstí se pak udobřily a Veruna si dlouho na pití ani nepomyslila, později ji přeci jenom přemohl chtíč k pití a začala pít tajně. Peníze na pití získávala tak, že ubírala z úspor a později rozprodávala drůbež, Bavlnka něco tušil, ale na nic jí přijít nemohl, protože Veruna už byla opatrnější a pití schovávala. Vše se jí dařilo dokud Bavlnka nenašel lahvičku s kořalkou. Hrubě se pohádali a od té doby ignorovali jeden druhého a Veruna již začala pít veřejně a bez ostychu. Při vinobraní zůstala Veruna sama doma, protože ji nikdo nepozval jen Sefka jí donesla hrozny po kterých ji ale chytla žáha. Proto se napila a přehnala to. Vzpomněla si, že by se Bavlnka mohl vrátit domů, proto šla rozdělat oheň. Pak už se po vsi řinul křik a dým. Bavlnkova chalupa v plamenech a každý se snažil uhasit požár. Bavlnka přišel v té chvíli o vše. Žena mu uhořela a chalupa vzpomínka na drahou Sefku také. Dceru nechal u kmocháčků a vydal se hledat službu, kterou našel v martinickém dvoře. Bydlel jen ve skrovné komůrce kam za ním chodila Madlena z hospody a nosila mu jídlo. Bavlnkovi se to moc nelíbilo, ale nechal to tak. Ani nevěděl jak začal na ni myslit. Věděl, že v mládí měla hodně záletů a špatnou pověst, ale co bylo, bylo, říkal si. A tak byla svatba jeho štěstí, již ale netrvalo dlouho nesli se zvěsti, že mu Madlena zahýbá a taky to byla pravda. Celá ves pak zhanobila Madlenu a exekutora, který u ní byl. Bavlnka se s ní tedy odstěhoval do Brna, kde mu ale zahýbala s vojáky. Nechal ji tam a vrátil se domů. Madlena se vrátila z Brno a odprošení, ale záhy zemřela na zápal plic. Jak sám Bavlnka říkal první žena byla od Boha, druhá od lidu a třetí od samotnýho ďábla. Další dílo na kterém měl větší podíl jeho bratr bylo drama
Maryša ( 1894 ) premiéra Maryši v národním divadle se dlouho odkládala, nakonec se konala v odpoledním představení pro lidové publikum. Sympatie diváků a spory kritiků zahájili úspěšný a zatím trvalý život Maryši na českém jevišti. Část dobové kritiky vytýkala autorům, že hrdinka jedná v závěru nepřirozeně a netypicky, že projevuje neúctu k náboženství. Časový odsun dal za pravdu hlasům, které již po prvním uvedení pokládali Maryšu za vyvrcholení snah o české realistické venkovské drama. Alois Mrštík také odmítá tvrzení, že Maryša je kopií skutečnosti. Podkladem pro práci mu bylo donucování k sňatku, jako to bývá ve skoro každé venkovské dědině. Děj dramatu je rozdělen do pěti jednání.
První jednání expozice – úvod celé hry.
Výstup první odehrává se na vsi při loučení s rekruty mezi kterými je i chudý chalupník Francek. Mezitím dochází k rozhovoru mezi Lízalem a Vávrou. Vávra vdovec a mlynář usiluje, aby dostal Lízalovu dceru Maryšu za ženu. Jemu ale nejde o sňatek z lásky, ale že to je jen finanční záležitost, která mu má pomoci z peněžních nesnází, smlouvá totiž o Maryšino věno.
Výstup druhý- loučení rekrutů
Výstup třetí – Francek se loučí se svojí matkou starou Horačkou a chce se jít rozloučit i s Maryšou. Lízal mu v tom ale zabrání str. 19 – 20 od jeviště rázem utichne po smích hluk a zpěv.
Výstup čtvrtý – Vávra uklidňuje rozčileného Lízala.
Výstup pátý šestý – rozčilený Lízal si zavolal Maryšu a řekne jí jakou má pro ni nabídku ke sňatku od Vávry. Maryša to nejprve bere jako hloupí vtip, ale hned si uvědomí do jaké se dostala situace a vzít si vdovca se třemi dětmi, toho co utrápil svoji první ženu bylo něco naprosto nepřípustného a ještě když milovala Francka.
Výstup sedmí – přiběhl obecní sluha Hrdlička a tvrdí Lízalovi, že je v hospodě mela ať tam jde udělat pořádek.
Výstup osmí Lízal odešel a Hrdlička řekl Maryši, že to byla lest.
Výstup devátý desátý str. 28 – 30
Výstup jedenáctý – Francek se rozloučí s Maryšou a to furiantským způsobem, když ji nechtěli pustit za ním šel on tedy za ní a to tak, že vypáčil dveře a objal ji a tak před tváří celé vesnice Francek projeví svou lásku k Maryši. Když Francek odjíždí s rekruty do Brna, kde bude tři roky zní za ním ironický Lízalův výsměšek. „ Šak s ju měl, kluku naposled.!“ A těmito slovy končí první jednání ve kterém jsme poznali všechny hlavní postavy i základní zápletku dramatu.
Druhé jednání - kolize odehrává se v Lízalově statku
Výstup první, druhý, třetí - tetka Strouhalka naléhá na Maryšu, aby si Vávru vzala. Po dobrém i zlém má být Maryša přivedena k povolnosti.Maryša však všechny Strouhalčiny důvody vyvrací, zejména odmítá pomluvu o Franckově nevěře na vojně. Přece se rozpláče a vyběhne ze světnice.
Výstup čtvrtý, pátý – Strouhalka se dohaduje s Lízalkou o Maryši. Lízalka posílá Maryšu, aby se šla připravit na katechismus – předsvatební duchovní pohovor. Maryša odmítá a pustí se s matkou do hádky. Ta jí připomíná, aby ctila svých rodičů a teprve potom, že se jí bude dobře žit. Maryša slibuje, že přestane myslit na Francka, když ji přestanou nutit do svatby s Vávrou.
Výstup šestý – jediná babička ji lituje
Výstup sedmý – přemlouvá a prosí otce Bože, dybych snad do toho kameňa mluvila spíš by se ustrnul.
Výstup osmý – Lízal jíž kolísá a ví, že s ním Maryša šťastná nebude, ale Lízalka mu oponuje s tím, že když se nevdá teď tak by ji stejně pak museli dat Franckovi, takže musí z chalupy dokavaď je Francek na vojně.
Výstup devátý, desátý – přichází Vávra je vítán Marišiinými rodiči.
Výstup jedenáctý – str. 48 – 49
Výstup dvanáctý – odejde se oblékat, ale nechce nikoho vidět
Výstup třináctý - str.51
Výstup čtrnáctý a patnáctý – odcházejí
Třetí jednání - kolize - odehrává se venkovské hospodě a dva roky později než jednání první
Výstup první - Hospodský, který je Franckův poručík, domlouvá Franckovi, aby si šel najít práci a na Maryšu již nemyslil
Výstup druhý – soused Fraňek vejde a posílá Francka ke starostovi.
Výstup třetí – do hospody vejde Maryša –Vávrová, která přišla pro maso. Do hospody přijde i Francek a začne rozmlouvat s Vávrovou, která ho ale odbývá. Hospodská zpozorovala v okně, že Francek Maryšu doprovází až k mlýnu, tím chtěl Francek nejen podráždit Vávru, ale také ukázat, že na Maryšu nezapomněl
Výstup čtvrtý - V hospodě sedí i Lízal, který na sobě nenechává nic znát. Str. 58
Výstup pátý - Do hospody vejde horačka Franckova matka a všichni jí zavdávají. Začínají si také utahovat z Lízala, jak zkazil dceři život. Lízal si je toho vědom a ubíjí svůj žal v alkoholu.
Výstup šestý – Do hospody vejde soudní sluha a přináší Lízalovi soudní obsílku ve které ho Vávra žaluje, že nedostal slíbené věno, které on nakonec připsal Maryši. Lízal se rozhodl, že vezme dceru zpátky domů, každému nalévá a platí.
Výstup osmý – do hostince vchází Vávra. Spatří ho Lízal, který se sním okamžitě pustí do hádky. Jejich hádka se přiostří, že proti němu použije téměř i násilí jen sousedé zabrání, aby tchána neuhodil.
Výstup devátý – Francek se vrátil do hospody a před Vávrou se chlubí, že vyprovázel Maryšu k mlýnu. Str. 68 od VÁVRA po výstup desátý – konec
Jednání čtvrté - krize – odehrává se v mlýně
Výstup první – Lízal přemlouvá Maryšu, aby se k nim vrátila. Ta mu ale odvětila, že věděla jak to dopadne a když je prosila tak ji nic neposlouchali, vždyť to mají tak jak chtěli. Lízal s nepořízenou rozhořčen odchází.
Výstup druhý, třetí, čtvrtý – přijde služka Rozára z muziky, aby poklidila. Do světnice přijde Francek, kterého pustila Rozára.
Výstup pátý - Ta odejde a Francek jí řekne o svém úmyslu vzít ji s sebou do Brna str. 79 od VÁVROVÁ
Výstup šestý- Rozára jí připomene, že se Vávra brzy vrátí. Francek se má k odchodu a řekl jí že na ni o jedenácté čeká u splavu. Maryša mu ale dává na srozuměnou, že nikam nepřijde.
Výstup sedmý, osmý – Rozára odchází na muziku
Výstup devátý – Přijde Vávra, který Rozáře zakázal jít do hospody. Začal se Maryši vyptávat koho tu měla ta
Mu ale nic neřekla.
Výstup desátý – zavolal Rozáru, aby mu pověděla víc. Ta váhá a ohlíží se po Maryši tak na ni Vávra vytáhl karabáč. Str. 88 – 89 .
Maryša ho prosí, ale vše marno. V tu chvíli přetrhala k Vávrovi všechna pouta, která je svazovala. Ozvou se dva výstřely. Rozára s Maryšou se třesou strachy, dokud neuslyší Franckův výsměch. Vávra se vrací s nepořízenou domů a Maryša posílá Rozáru za Franckem, že jej zítra vyprovodí, ale ne dnes. Vávra kleje o tom jak zastřelí Francka, ale Maryša mu odvětí, že to neudělá, protože je tu ještě ona.
Jednání páté - katastrofa – u Vávrů v mlýně.
Výstup první, druhý – Vávra rozděluje ve mlýně práci
Výstup třetí – Vávra chce po Maryši snídani a odchází str. 95 - 99
Nejvýznamnější jeho samostatné dílo je
Rok na vsi ( 1903 – 03 ) má podtitul Kronika moravské dědiny. Výchozí časovou jednotkou je zemědělský rok počínající podzimní setbou a vrcholící sklizní. Dobu mezi tím člení autor po způsobu kronikáře na měsíce, uvnitř nich pak na význačné dny svátky a slavnostní chvíle, jejichž střídání se všedními dny vytváří venkovský ustálený rytmus. Vypravěč vypovídá o tom jak jeho vesnice Habrůvka tráví svůj čas. Mrštíkova dědina lpí na svých dávných tradicích, žije koloběhem přírody a zemědělské práce. Z postupujícího mravního rozkladu vesnice viní autor město. Každé vybočení z ustáleného rytmu a mravních norem se v Roku na vsi trestá. Vypravěč – učitel, který své mnohaleté působiště dobře zná, ale vypráví o něm s odstupem a to nejen tím, že používá spisovného jazyka. Velikost a síla venkovského lidu spočívá v tom, že se podrobuje nárokům přírodního času. Tím se zároveň uzavírá před časovými proměnami, které poznamenávají okolní svět.

Vilém Mrštík (1863 - 1912 )
Pocházel z početné nezámožné rodiny ( narozen v Jimramově 14. 5. 1863 ) otec byl ševcem s existenční nejistotou se potýkal celý život. Byl výbušné, nepokorné povahy a přibývající zkušenost v něm zamlada posilovala dobyvatelskou vůli, bohémskou pózu a rebelantství. Po nezdaru v Brně maturoval v Praze v r. 1885 a jeho první pražská léta nebyla byla vůbec úspěšná. Z mladého studenta práv, návštěvníka Masarykova „ ruského kroužku“ rostl uznávaný znalec a postupně i překladatel Tolstého, Dostojevského, Pisemskeho, Garšina, Gorkého. Ale již na jaře 1889 po krátkém pokusu zajistit si pravidelný příjem úřednickým místem v pražské úrazové pojišťovně přijal s povděkem útočiště u bratra Aloise v Divákách u Hustopeče. Odloučení od pražského literárního centra v něm posilovalo pocit osamělého vyděděnectví i kritický vztah vůči poměrům v nichž žil a působil. To ho také spojovalo s iniciátory České moderny, jejichž manifest podepsal. Brzký rozpad tohoto seskupení a návštěva Francie pak urychlili jeho příklon k hodnotám národním a tradičním. Návštěva carského Ruska v r. 1896 ho přivedla k názoru, že nejsvébytnější slovanskou zemí je Morava. K jejímu kulturnímu povznesení a uplatnění v celonárodním měřítku později orientoval časopis Moravskoslezská revue ( 1907- 10 )
Dlouholetá nemoc a tvůrčí krize vyústily 2. 3. sebevraždou.
Prozaik, dramatik a literární kritik, příslušní generace 90. let. V kritice prosazoval a současně ve vlastní beletrii pěstoval smysl pro skutečnou podobu života, zájem o výjimečně citlivého a odbojně naladěného jedince. Propagoval ruský realismus a Zolu, překládal ruskou prózu.
Nejprve se pokoušel o Zolův naturalismus a to dramatem
Paní Urbanová ( 1889 ) hra byla tak ostrou kritikou rozvráceného manželství z ženiny viny, že ji cenzura ani nepřipustila na scénu. Teprve v diváckém prostředí našel Vilém aspoň trochu zdánlivého klidu ke své literární práci. Výsledky se dostavily brzy byla to
Pohádka máje ( 1892 ) viz. Papír
Tento optimistický pohled na život již nemá druhý Vilémův román
Santa Lucia ( 1893 ) Je to obraz trpkého osudu chudého moravského studenta Jiřího Jordána, který si do Prahy přijíždí pro smrt z nemoci chudých tuberkulózy. Jiří sní o volném životu a vše co si představuje ve svých snech si spojuje s Prahou. Touhu po Praze v něm povzbuzuje náhodně zaslechnutá píseň Santa Lucia vyjadřující lásku Itala k Neapoli. S obavami o další osud svého nespokojence svolí nakonec rodina k jeho studiu v Praze. Jordánův přítel a spolubydlící, cynický světák, zámožný student Hégr pak provází jeho pražskou pouť. Je svědkem a ironickým komentátorem Jordánova nadšení z královského města a z jeho architektury i pak jeho hladovění a putování za výdělkem. Zklamání v lásce i blouznivých úvah o nespravedlivém světě. Uprostřed nich k vysílenému, ale do posledního dechu nepokořenému buřiči přichází nakonec smrt.
V tomto díle se také Vilém doznal ke své velké lásce Praze, zejména k jejím starobylým částem. Za jejich záchranu bojoval proti příliš prakticky zaměřené správě hlavního města království v brožuře Bestia triumphans (1897) což je jako triumfující saň. Její soubor pojal do souboru svých literárních statí a kritik Moje sny Pia Pedestria. V Divákách vznikla i Maryša. Zlomky studentského románu Zumři ( 1912 )

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1094