Obálka českého vydání

Vlastním jménem Eric Arthur Blair, se narodil 25. 6. 1903 v Motihari v Indii v rodině koloniálního úředníka. Vyrůstal v Anglii v Oxfordshiru, kde se také nalézá říčka Orwell, podle níž si zvolil svůj pseudonym. Vystudoval soukromou střední školu (proti nim posléze velice brojil) a prestižní Eton. Poté do svých 25 let sloužil v Indické imperiální policii v Barmě (píše o tom v knize Barmské dny). V roce 1927 se vrátil do Anglie a začal se živit jako novinář a esejista. Nějakou dobu žil také jako tulák v těch nejchudších vrstvách v Paříži a Londýně (zpracováno v knize Trosečníkem v Paříži a v Londýně). Intenzivní politické a sociální hnutí, které smýkalo Evropou, mu imponovalo a tak se stal vášnivým socialistou, odpůrcem fašismu a zastáncem rovnosti.

A ovšem také spisovatelem - v 30. letech napsal jak několik románů, které bohužel nebyly přeloženy, A Clergyman's Daughter (tento byl nedávno přeložen jako - Farářova dcera), Keep the Aspidistra Flying, Coming Up for Air, tak "non-fiction" knihu Road to Wigan Pier ve které nám přibližuje život zbídačených horníků v Lancashirském městečku Wigan. Není divu, že se zapojil jako dobrovolník do španělské občanské války, kde bojoval v legiích POUM - španělského socialistického hnutí. Zde bylo jeho první nadšení nad fungujícím socialistickým státem brzy střídáno znechucením z intrik a fanatismu jednotlivých složek španělské levice. Sám byl po odchodu z fronty (kvůli zranění - průstřelu krku) hledán policisty, (kteří po zakázání POUM zatýkali všechny, kdo s ní byli nějak spojeni) a někteří z jeho anglických spolubojovníků byli komunisty odvlečeni neznámo kam a zabiti. Orwell velice dobře poznal manipulovatelnost idejí a "vyrábění historie" a zklamán odjel. O svých zážitcích napsal v knize Hold Katalánsku. Orwellovy eseje vydala v roce 1995 Votobia ve výběru Úpadek anglické vraždy. Všechny vyšly také v nakladatelství Atlantis v knize Uvnitř velryby a jiné eseje. Esej V břiše velryby, který pojednává zejména o jiném velice zajímavém autorovi, Henrym Millerovi a jeho kontroverzní knize Obratník raka, vyšel u Votobie také samostatně a získal anti-cenu "Nejhorší překlad roku". Orwellovy eseje se týkají nejen politiky, literatury či kultury obecně, ale komentují život své doby v celé jeho pestrosti. Největší část pochází z období války. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů vůbec. Kompletní sbírka esejů vyšla anglicky ve čtyřech svazcích Collected Essays, Journalism, and Letters.

Války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze, ale spolupracoval s BBC (v knize The War Commentaries), také pilně přispíval do předních anglických novin a časopisů (Tribune, Observer), právě v listu Tribune měl vyhrazený sloupek s názvem: "As I please" (Jak mně se líbí). Těsně před svou smrtí (umírá 21. ledna 1950 v Londýně) napsal dvě svá nejznámější díla: Farmu zvířat a 1984. Obě tyto knihy jsou kritikou totalitních systémů.

1984

Kniha je příběhem Winstona Smithe, který pracuje na ministerstvu pravdy, které se zabývá falšováním historie. Winston žije v roce 1984 v Londýně, který je hlavním městem Územní oblasti jedna, která je třetí nejlidnatější provincií velmoci Oceánie. Kromě Oceánie existují ještě další dvě velmoci - Eastásie a Eurásie. Všechny tři velmoci spolu neustále bojují a ve všech vládne Strana. Funguje zde ideopolicie, která se stará o dodržování doktríny Strany. Tato organizace sleduje pohyb všech členů Strany 24 hodin denně. Stranu řídí Velký bratr. Strana se dále dělí na další části, na ty co řídí, na ty co se starají o její chod a na „proléty“. Prolétů je většina, ti se starají jen o to, jak mít na pivo, sex a loterii. Děti jsou vychovávány, aby špehovaly vlastní rodiče a nenáviděly „idozločince“. Winston si píše deník. Největším zločinem je ideozločin. Ideozločinem se myslí provinění se špatným myšlením.Už pouhá špatná myšlenka může znamenat smrt. Nestačí se jen přiznat, ale člověk musí uznat, že jeho myšlenka byla špatná, že se mýlil a že pravdu má Strana. Nejlépe celou podstatu vystihují hesla strany.

Z Winstonova vyprávění se dále dozvídáme o hrozném stavu ekonomiky a o špatné situaci lidí. Všemu vévodí udavačství a zkáza lidského myšlení. Rovněž dochází k přepisováni historie a upevòuje se tak postavení strany. Winston je jediný, který neztratil rozum a domnívá se, že fakta se nedají změnit. Dále se v knize objevují Winstonovi známí, sousedé Parsonsovi, lingvista Syma a O´Briena. Winstonovi je O´Brien sympatický a má pocit, že se s ním dá rozumně hovořit. Winston později dostává dopis na kterém je napsáno: Miluji tě. Winston si myslel, že dívka od které ho dostal, ho chce udat ideopolicii. Brzy se z nich stává milenecký pár. Ukrývají se při svých schůzkách, až se nakonec usadí v prolétské čtvrti. Winston se také dozvídá o Bratrstvu, které chce bojovat proti Straně. Jeho hlavou je Goldstein, podle officiálních tvrzení Strany příšerný netvor. Každý člen Bratrstva musí přečíst Goldsteinovu knihu. Tato kniha se dostává od O´Briena, který je členem bratrstva, do ruky i Winstonovi. Ten ji čte a nenalézá v ní nic moc nového, jen jeho předcházející myšlenky lépe utříděné. Nakonec se dostává k hlavní otázce. Co vede členy Strany k takové touze po moci? Toto zůstává nezodpovězeno. Winston totiž knihu nedočte, protože do pokoje vtrhne idopolicie pod vedením pana Charingtona, milého starožitníka, který byl ve skutečnosti agentem ideopolicie. Po zatčení je převezen do Lamini. Lamini je komplexem prostor, kde jsou vězněni lidé, kteří se prohřešili ideozločiny. Winston se nakonec dozví že i O´Brien působí už dlouho na Lamini a že vlastně i celé bratrstvo je podvrhem strany. Dlouhotrvající Winstonovy útrapy jsou přerušovány rozhovory O´Brienem. Vše končí místností 101, kde každého čeká něco horšího než smrt. V této místností se přetavuje mysl tak, že člověk je schopen porozumět světu Strany. A opravdu, O'Brien Winstona "předělá". Je propuštěn, nemusí už pracovat a jen čeká na svou smrt, protože ví, že se na něj nezapomnělo. V okamžiku, kdy dojdou zprávy o obrovském vítězství, už chápe - miluje Velkého bratra - a je zastřelen do týla...

Děj s ukázkami

Rovněž se překládá jako Farma zvířat. Zvířecí farma není rozhodně rozsáhlou knihou, ovšem autor i v takto krátkém díle zcela neobvyklou formou ukazuje stinné stránky totalitních vládních systémů.

Kniha je psána formou bajky. Většina postav jsou tedy zvířata. Není uvedeno v jakém čase a na jakém místě přesně se děj odehrává, autor hovoří pouze o Anglii. Celá kniha začíná příchodem majitele farmy z krčmy v pozdních nočních hodinách. Ještě tu noc se schází všechna zvířata ve stodole, kde jim starý vepř Major sděluje svoje poselství těsně před tím, než zemře. Major hovoří o svém věku a o svých životních zkušenostech a nabádá zvířata k revoluci. Slepicím dává za příklad vykořisťování to, že jsou jim odebírána vejce. Prasata prý člověk pěstuje jen pro to, aby později skončila na řeznickém špalku. Zvířata s jeho projevem souhlasí a shodnou se na boji proti bezpráví. Zpívají svoji píseò o tom, že všechna zvířata jsou si rovna. Několik dní na to starý vepř umírá. Příhodná chvíle pro revoluci na sebe nenechá dlouho čekat. Jednoho letního dne se pan Jones opět nezřízeně opije a ráno zapomene zvířata nakrmit a zvířata jsou bez „snídaně“. Zvířata se tedy rozhodnou povstat proti tyranovi a pana Jonese vyženou. Pan Jones se ovšem své farmy nechce jen tak vzdát a s pomocí sousedních farmářů se jí pokusí získat na zpět. Zvířata však tuto „bitvu“ vyhrají a farma je jejich. Za hrdinu bitvy je potom považován vepřík Kuliš, který se postavil panu Jonesovi a též byl raněn. Zvířata po bitvě opět zpívají svoji píseò a starou košili jednoho z farmářů si pověsí na stožár jako vlajku. Zvířata objevují skryté kouty farmy, kam jim byl dříve přístup zakázán, tedy zejména dům pana Jonese a skladiště potravin. Zvířata zničí všechny věci, jako uzdy, ohlávky, biče řetězy a nože, které pro ně symbolizovaly jejich otročení. Farma byla z Panské farmy přejmenována na Farmu zvířat.

Všechna zvířata se shodnou, že lidský způsob života je špatný a proto si ustanovují sedm přikázání. Shodnou se, že tyto zákony jsou nezměnitelné.

1. Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel.
2. Každý, kdo chodí po čtyřech nohách nebo má křídla je přítel.
3. Žádné zvíře nebude chodit oblečené.
4. Žádné zvíře nebude spát v posteli.
5. Žádné zvíře nebude pít alkohol.

6) Žádné zvíře nezabije jiné zvíře.

7) Všechna zvířata jsou si rovna.

Život na farmě se tedy začíná rozbíhat. Zvířata sama obstarávají vše potřebné a rozhodovací a intelektuální silou se na farmě stávají prasata. Sama sice žádnou práci nevykonávají, ale řídí činnosti ostatních. Všechna zvířata se nazývají soudruhy. Zvířata dobře zvládla sklizeò hlavně díky těžké práci koòů Lupiny a hlavně Boxera. Boxer už za pana Jonese pracoval ze všech nejvíce a teï dřel za tři. Domluvil se s Kohoutem, aby ho ráno budil o půl hodiny dříve. Jeho heslem se stalo: „Budu pracovat lépe a radostněji!“. V neděli měla zvířata volno, konali se různé diskuse, kterých se nejčastěji účastnila jen prasata. Nejaktivnější byli Kuliš a Napoleon, ale vždy si odporovali. Zvířata se též učila číst a psát, ale nikomu kromě vepřů se to nepodařilo. Většina hloupějších zvířat tedy přijala za své heslo: „Čtyři nohy dobré, dvě špatné“. Toto heslo bylo tedy napsáno na dveře stodoly hned vedle sedmi (šesti) přikázání. Krátce po sklizni se narodilo devět štěòat, ale Napoleon je odebral jejich matkám, že prý bude na jejich výchovu dohlížet osobně on sám. Odnesl si je nahoru na půdu a tam je držel. Většina farmy na jejich existenci brzy zapomněla. Prasata si pro sebe nechávala vždycky nějaké mléko, které si přidávala do stravy. Veškeré výtky proti této výhodě prasata svedla na to, že ona řídí farmu a že bez nich by se to neobešlo.

Tajemství kam mizí mléko, se brzy vysvětlilo. Každý den se přidávalo do krmení pro prasata. Právě dozrávala raná jablka a tráva na zahradě byla plná padavčat. Zvířata pokládala za samozřejmé, že si je spravedlivě rozdělí mezi sebe, ale jednoho dne přišel rozkaz, že všechna budou sebrána a odnesena na komandaturu, kde budou k dispozici prasatům. Některá zvířata reptala, ale nic tím nezměnila. Všechna prasata s tím souhlasila, dokonce i Kuliš a Napoleon. Pištík byl pověřen, aby věc vysvětlil ostatním.

„Soudruzi,“ zvolal, „jistě si všichni uvědomujete, že my prasata to neděláme ze sobectví, či že to snad znamená nějaké privilegium. Mnoho z nás totiž ve skutečnosti jablka ani mléko nesnáší. Já osobně je nesnáším. Jíme je jen proto, abychom si zachovali zdraví. Jablka, soudruzi, a to je dokázáno vědecky, obsahují látky naprosto potřebné pro vývoj prasete. My prasata pracujeme duševně. Celé zařízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro vás! Víte, co by se stalo, kdybychom my, prasata, nebyla schopna dostát svým povinnostem? Jones by přišel zpátky!

Zpráva o událostech na farmě se začala šířit i do okolního světa. Různá zvířata se k tomu stavěla různě, to vždy záleželo na jejich pánu. Bývalí sousedi pana Jonese se ostýchali mu jakkoliv pomoci a spíš přemýšleli, jak využít jeho situace ve svůj prospěch. Pan Jones se tedy pokusil ještě s hrstkou jiných farmářů získat svou farmu zpátky. Zvířata ovšem byla dobře připravena. Zvířata se shodla na udělení řádu Boxerovi a Kulišovi, protože oba statečně bojovali. Molina za krátko z farmy odchází, protože jí patrně chyběla její výzdoba hřívy a postrojů, kterou jí zvířata zakázala.

Teï už se nekonaly schůze jako dříve, ale o všem rozhodovala prasata, při čemž každé jejich rozhodnutí muselo být schváleno většinou.

Kuliš vypracoval rozsáhlý plán na modernizaci celé farmy. Jeho základem byla stavba větrného mlýna, který by nejen mlel obilí, ale také vyráběl elektřinu. Elektřina měla pohánět všechny možné stroje a vytápět stáje. Většina zvířat ale jeho plánu příliš nenaslouchala, protože byl pro ně příliš složitý. Argumentovala také náročností stavby celého mlýna. Napoleon se hned od počátku prohlašoval za nepřítele větrného mlýna. Dále se zde vyskytoval problém obrany farmy pře případnými útoky. Napoleon prosazoval, aby se zvířata naučila užívat zbraně. Kuliš zase navrhoval, aby byli vysíláni holubi, kteří by vybízeli k revoluci na jiných farmách. Když Kuliš přednesl své plány větrného mlýna ostatním a mělo se o nich hlasovat, povolal Napoleon svoje psy. Byla to ta štěòata, která si vzal aby je sám vychoval, ale od té doby vyrostla a byli z nich velcí psi. Tito psi Kuliše za nevěřícného přihlížení ostatních vyhnali z farmy. Napoleon se jmenoval předsedou prasečí rady a oznámil, že ruší veškerá hlasování a že o všem bude rozhodovat rada a on. Některá zvířata sice chtěla protestovat, ale Napoleonovi psi je zastrašili. Mluvčím a prostředníkem mezi prasaty a ostatními se stal čuník Pištík, který interpretoval rozhodnutí rady ostatním.

„Soudruzi“, řekl, „jsem přesvědčen, že každé zvíře si jistě uvědomuje, jak velkou oběť na sebe vzal soudruh Napoleon, když přijal povinnost vést ostatní. Nemyslete si, soudruzi, že vést je snad nějaké potěšení! Naopak, je to hluboká a těžká odpovědnost. Nikdo si neuvědomuje lépe než soudruh Napoleon, že všechna zvířata jsou si rovna. Byl by šťasten, kdyby vás mohl nechat rozhodovat samotné. Ale vy byste mohli někdo rozhodnout špatně! Soudruzi a kam bychom se potom dostali? Představme si, že byste se například rozhodli pro Kuliše a jeho vidinu větrného mlýna – pro toho Kuliše, který – jak dnes víme – nebyl nic jiného než zločinec!“

„Ale v bitvě u kravína bojoval statečně“, řekl někdo.

„Statečnost není všechno“ řekl Pištík. „Důležitější jsou loajalita a poslušnost. A pokud jde o bitvu u kravína, jsem přesvědčen, že přijde čas, kdy vyjde najevo, že Kulišovi zásluhy v této bitvě jsou přehnané. …………. Copak chcete aby se Jones vrátil?“

Na tento argument pochopitelně zvířata slyšela a tak se ujalo i nové heslo: „Soudruh Napoleon má vždycky pravdu“. Na farmě se začala prasata povyšovat nad ostatní a pravidlo, že všechna zvířata jsou si rovna přestávalo pomalu platit. Napoleon nakonec oznámil, že větrný mlýn se přeci jen stavět bude a že to vlastně byl od počátku jeho nápad. Rovněž byly trochu sníženy příděly jídla, ale ne prasatům. Zvířata dále dřela, hlavně Boxer. Byla zavedena dobrovolná práce v neděli, ale kdo se jí nezúčastnil, tomu byl zkrácen příděl jídla na polovinu na celý příští týden. Všichni tahali obrovské balvany na stavbu mlýna. Na farmě začaly ovšem docházet zásoby, které si farma nemohla sama vyprodukovat, a tak se Napoleon dohodl s jistým panem Whymperem, který začal fungovat jako prostředník mezi farmou zvířat a okolním světem. Některá zvířata začala pociťovat pochybnosti, ale nikdo se neodvážil protestovat. To už se prasata přestěhovala do domu pana Jonese s argumentem, že potřebují místo a klid pro svou těžkou práci s řízením farmy. Napoleon se začal titulovat „Vůdce“. Zvířatům bylo už toto na nejvýše podivné a proto se šla podívat na svých sedm přikázání, kde stálo:

4) Žádné zvíře nebude spát v posteli s prostěradlem.

Toto ovšem bylo dodržováno, protože prasata prostěradla odstranila. Když prasata dokonce oznámila, že budou vstávat o hodinu později, nikdo už ani nehlesl. Zvířata za sebou měla rok dřiny, ale vize větrného mlýna je stále hnala kupředu. V tom ovšem přišla katastrofa. Ráno se zvířata probudila a našla mlýn srovnaný se zemí. Vina byla ihned uvalena na Kuliše. Zvířata se ovšem pustila do stavby nového mlýna. Zima byla krutá a Boxer a Lupina stále těžce pracovali. V lednu začínal hladomor (samozřejmě ne pro prasata), a proto se Napoleon rozhodl vyměòovat slepičí vejce za nějakou potravu pro ostatní. Cokoliv se na farmě nedařilo bylo vždy dáváno za vinu Kulišovi, dokonce i útoky krys nebo úbytky potravy. Kuliš byl tedy postupně označen za zrádce a agenta od počátku, který byl trvale spolčen s lidmi.

O čtyři dny později, v předvečer, nařídil Napoleon všem zvířatům, aby se shromáždila ve dvoře. Když tam nastoupila, vyšel Napoleon z domu, dekorovaný oběma svými řídy (neboť nedávno si udělil řády Zvíře-hrdina I. a II. stupně), provázen devíti obrovskými psy, kteří hrozivě vrčeli, až zvířatům stydla krev v žilách.

Nakonec došlo na popravu několika podsvinčat, která byla též označena za zrádce. Byli to ti, kteří protestovali proti zrušení shromáždění. Zvířata opět kontrolovala svá přikázání a na zdi stálo:

6) Žádné zvíře nezabije jiné zvíře bez důvodu.

Zvířata se začínala trápit a některá dokonce vzpomínala na časy za pana Jonese, většinou hladověla a žilo se jim čím dál hůře. Přišly opět žně a bylo potřeba dělat dvojí práci. Pracovat na mlýnu i na polích při kosení a svážení úrody. Na podzim byl mlýn konečně hotov. Došlo k dalšímu útoku na jejich farmu. Zvířata zpozorovala farmáře jak se blíží k jejich mlýnu a pokusila se je vyhnat. Rychle však prchla před jejich palbou. Farmáři mezitím pomocí střelného prachu vyhodili mlýn do povětří. To zvířata rozčílilo a vrhla se do útoku. Spousta jich byla zraněna nebo zabita, ale přece zvítězili. Pištík všem opět vysvětlil, že vlastně vyhráli a že si klidně postaví nový mlýn, hlavně že vyhnali nepřítele z vlastního území pod mistrným vedením soudruha Napoleona. Napoleon opět zavedl nový řád – Zelené vlajky, kterým se v zápětí sám dekoroval. Prasata dokonce začala pít alkohol a byly opatřeny plány na vaření piva a destilaci. Když zvířata sledovala svoje přikázání opět si všimla, že si jedno zapamatovala špatně:

6. Žádné zvíře nebude pít alkohol přes míru.

Boxer ovšem bez jakéhokoliv odpočinku ihned začal pracovat na stavbě nového mlýna. Lupina ho varovala, že taky nevydrží vše a že jeho prasklé kopyto by se mělo léčit. Boxer však nedbal jejích rad. Přišla opět krutá zima. Pištík stále všem předčítal ze svých grafů a tabulek a všechny přesvědčoval, že mají více potravy a že se jim žije lépe než za časů pana Jonese. Většině zvířat se to nezdálo, ale vzpomínky se jim vytratily a tak nebyla schopna vzdorovat.

Mimoto tenkrát byla otroky, dnes jsou svobodná. A to je právě ten hlavní rozdíl – jak Pištík nikdy nezapomněl upozornit.

Farma už běžně obchodovala s ostatními prostřednictvím peněz. Bylo nařízeno, aby se každý den konala demonstrace na oslavu pracovních úspěchů. Tak zvířata kráčela s transparenty a provolávala: „Ať žije soudruh Napoleon".

Jakmile se Boxerovi zahojilo kopyto, začal pracovat ještě usilovněji. Kromě práce na poli a na stavbě mlýna, začal pracovat ještě na stavbě školy pro malá selata. Pracoval dlouhé hodiny bez žrádla, ale nikdy nevynechal. Lupina i osel Benjamin ho znovu varovali, ale on si stále vedl svou: „Budu pracovat lépe a radostněji“. Jednoho letního dne ale Boxer skutečně nevydržel a strhal se. Napoleon prohlásil, že ho tato událost velice zarmoutila a že nechá poslat pro Boxera automobil, který ho odveze do nemocnice. Pro Boxera však přijel řezník a odvezl ho na porážku. Zvířata se silně bouřila, ale Pištík jim několik dní po té podal tak barvité svědectví o Boxerově skonání v nemocnici, až mu uvěřila.

Roky plynuly, staré doby před Revolucí si už s výjimkou Lupiny, Benjamina, havrana Mojžíše a několika prasat nikdo nepamatoval. Větrný mlýn byl dostavěn a byly nakoupeny další nové stroje. I když se zdálo, že se statek vzmáhá, zvířatům se nežilo lépe. Měla hlad, spala na slámě, pila z jímky a dřela na polích. Jednoho dne spatřila zvířata Pištíka, jak si sice neobratně, ale přece vykračuje po dvoře po zadních s bičem v ruce. Nebyl to ovšem jen Pištík, pochodoval za ním celý zástup prasat. Všechny ovce začaly jako na povel bečet: „ Čtyři nohy dobré, dvě lepší“. Lupina s Benjaminem se šli podívat na dveře stodoly, kde stálo:

VŠECHNA ZVÍŘATA JSOU SI ROVNA, ALE NĚKTERÁ JSOU SI ROVNĚJŠÍ.

Zvířatům už tedy nepřišlo zvláštní, že prasata dirigovala veškerou práci s bičem v ruce. Objednávala si noviny a nechala zavést telefon. Začala si navlékat obleky které zůstaly ještě z dob pana Jonese. Farma udržovala přátelské styky s oběma sousedy. Jednoho večera, když se v domě pana Jonese konala sešlost farmářů se zvířata semkla u okna a pozorovala dění uvnitř. Sedělo tam šest farmářů a šest prasat a v čele stolu Napoleon. Shodli se, že farma bude opět přejmenována na Panskou farmu. Farmáři ze sousedství se shodli, že na jejich farmách zvířata pracují méně a že dostávají více žrádla. Rozhodli se tedy, že na svých farmách zavedou podobné způsoby. Hráli karty a popíjeli.

Jones

Pan Jones symbolizuje vykořisťovatele, kvůli kterému zvířata na farmě trpí.

Major - vepř

Major je starý kanec, který předává zvířatům své poselství a záhy na to umírá. Je nositelem idey revoluce, vzájemné rovnosti a práce bez vykořisťování člověkem.

Kuliš - vepř

Jedna z vůdčích osobností, až do chvíle, kdy je Napoleonem vyhnán. Lze ho považovat za „toho který to myslel dobře“ a nechtěl získávat nic jen ve svůj prospěch, i když jeho souhlas s přídělem jablek jen prasatům to vyvrací.

Napoleon - vepř

Symbol zneužití idey ve svůj prospěch. Ve chvíli kdy spatřuje v Kulišovi ryvala, se kterým by se musel dělit o „moc“, ho nechává vyhnat.

Napoleonovi psi

Ty můžeme považovat za symbol jakési „policie“, „státní bezpečnosti“. Která nepracuje pro všechny, ale jen ve prospěch jejich velitele. Všichni z nich mají strach. Stráží vepře ve dne v noci.

Benjamin

Starý osel, který je symbol netečnosti a nedůvěřivosti vůči změnám. Nikdy nevyjádřil velké nadšení pro revoluci a k věcem se stavěl zdrženlivě.

Boxer - kůò

Symbol pracanta, dobráka, který příliš nepřemýšlí a pracuje. Pracuje pro dobro ostatních a to se mu nakonec stane osudným.

Ostatní zvířata

Většina zvířat symbolizuje prostý lid. Orwell podle mého názoru lidem v této knize nepřímo vytýká jejich zapomnětlivost a strach z vyslovení vlastních názorů.

Film

Shlédl jsem rovněž animovaný film Farma zvířat. Myslím, že je povedenou a trochu zkrácenou interpretací celé knihy. Rozhodně by mě však tolik nezaujal, kdybych nepřečetl knihu. Nejsou v něm tak do detailu rozebrány jednotlivé postavy a některé dokonce vypadly. Celý příběh je ovšem nakreslen velmi chytře a vtipně. Divák se u něj i pobaví.

„Co tím chtěl básník říci?“

Kdybychom našli člověka, zbaveného jakýchkoliv znalostí historie. Člověka neznalého politické situace současné i minulé a dali bychom mu přečíst tuto knihu, patrně by ji považoval za podivný příběh zvířátek na farmě. Bohužel realita je jiná a to co se stalo zvířátkům na farmě, se v minulosti stalo i lidem. Stále by tato kniha nebyla tak pozoruhodná, kdybychom se nepodívali na datum jejího napsání. Byla totiž napsána před skutečným naplněním celého jejího děje. George Orwell se vždy prohlašoval za socialistu, ale za demokrata. Odsuzoval totalitní systémy.

Celá kniha i v zcela nepatrných detailech koresponduje se skutečností. Můžeme nalézt paralelu mezi starým Majorem a Karlem Marxem (společně s Engelsem). Oba lze považovat za ideology. Původním záměrem bylo vytvoření společnosti lidí, kde nebude vlastníků. Lidé v takovéto společnosti by pracovali jen pro sebe a ne pro někoho jiného. Jejich idea byla později upravena dle potřeby vládnoucích, zneužita a stala se otřesným nástrojem moci. Orwella tedy musíme ocenit hlavně za domyšlení celé této problematiky, protože s Marxovou ideologií, která vznikala v polovině 19. století, byl dozajista seznámen, ale konečné důsledky a problémy z ní vyplývající si musel domyslet sám. Oba vepře, kteří se stali vůdci společenství na farmě můžeme srovnávat se Stalinem či Leninem. Obdivuhodné je i zachycení takového detailu, jako dokazování si lepších výsledků grafy a tabulkami. Pochodování zvířat (Májový průvod), aby vzdali hold práci, kterou sama vykonali. Zajisté každý čtenář alespoò trochu historie znalý najde na první pohled podobnost se skutečnými událostmi.

Zajímavé je rovněž zachycení revoluce a změn následného systému moci. Došlo k revoluci, vzpouře proti diktátorovi, chvíli fungovala opravdová demokracie. Všichni si byli rovni a respektovali jeden druhého. Posléze počala z masy vystupovat skupina nadřazených. Došlo k jakési vládě oligarchie, která se legitimovala svými duševními schopnosti. A na závěr se z této skupiny vymanil diktátor (vůdce) a celý koloběh by se mohl do nekonečna opakovat. Toto je podle mého názoru další z mnoha myšlenek, které chtěl autor v díle zachytit, protože tato otázka vůdčích elit se neobjevila pouze v režimech levicových, ale také v režimu extrémně pravicovém, jehož diktaturou byl Orwell zcela jistě ovlivněn.

Závěr

Orwell tedy už v roce 1944 chtěl touto knihou varovat před úskalími totalitního režimu. Myslím, že se mu to velmi dobře podařilo, protože jinak by jméno jeho, stejně tak jako jeho díla nebyla škrtnuta ze seznamu našich, ale i jiných východoevropských knihoven, tak jako byla škrtnuta přikázání, která si stanovila zvířátka na jeho farmě. Orwell je tedy po právu považován za geniálního autora a proroka naší doby. Jeho literature je rozhodně nadčasová a myslím, že má stále co říci i dnešním čtenářům.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1161