Jonathan Swift

Gulliverovy cesty

Gulliverovy cesty, imaginární cestopis, poprvé vydaný r. 1726, je Swiftovo nejznámější dílo. V čtyřech dílech vypravuje smyšlený kapitán Lemuel Gulliver s největší vážností o neuvěřitelných dobrodružstvích, kt. prožil u liliputánských trpaslíků, brobdingnackých obrů, potrhlých hvězdářů na Létacím ostrově a posléze u moudrých koní Hvaninimů. Jeho cesty trvaly 16 let a 7 měsíců.

1. díl: Cesta do Liliputu
Gulliver nejprve vypráví o sobě a o své rodině. Jak byl poprvé sveden k cestování. V jižních mořích ale ztroskotá a plave, až se dostane šťastně na břeh v zemi Liliputu. Je zajat a odvezen dále do země. Liliputský císař se vypraví za G. do vězení a ustanovuje učence, kteří mají G. naučit jejich řeči. G. si sice svou laskavostí dopomůže k přízni, ale přesto jsou mu odebrány pistole a šavle. G. začne bavit neobyčejným způsobem císaře a jeho šlechtice a šlechtičny a je za jistých podmínek puštěn na svobodu. G. jede do hlavního města liliputské říše – Mildenda, kde rozmlouvá s nejvyšším tajemníkem o záležitostech říše a nabízí se, že bude císaři sloužit ve válkách. Potom překazí neobyčejnou válečnou lstí vpád a je vyznamenán vysokou hodností. Císařovnin palác zachvátí náhodou požár a G. přispěje k záchraně zbývající části paláce. G. zkoumá vědu, zákony a zvyky Liliputských. Náhle se však dozví, že má být obžalován z velezrady a uteče do sousední země – Blefuska. Chvíli tam žije a pak najde šťastnou náhodou možnost, jak odejít. Po menších nesnázích se dostane zpět do Anglie.

2. díl: Cesta do Brobdingnagu
Gulliver se opět vydává na moře. Zastihne je veliká bouře, při kt. jim dojdou zásoby pitné H2O. G. tedy odjíždí na malé loďce pro vodu a probádat krajinu. Je však zanechán na břehu, kde ho domorodec zajme a odnese sedlákovi. G. se tedy dostává do země obrů. Seznámí se se sedlákovou dcerou. Je odnesen do městečka a pak do hlavního města. G. je pozván de dvoru. Královna ho odkoupí od sedláka a daruje ho králi. G. dostává svou komnatu a žije na dvoře ve velké přízni královny. G. si rád prohlíží tamější krajinu a podává návrh na obnovu starých map. G. má rozličné výmysly, jimiž se zavděčuje králi a královně. Líčí králi evropské poměry. G. projevuje velkou lásku k vlasti. Zároveň zjišťuje, jak velká je králova nevědomost o politice. Celková učenost v zemi je velmi nedokonalá a kusá. Král s královnou musí táhnout na hranice a G. je doprovází. Opět se vrací zpět do Anglie.

3. díl: Cesta do Laputy, Balnibarbi, Luggnagu,
Glubbdubdribu a Japonska
Gulliver se vydává na 3. cestu. Je zajat piráty a přijíždí na ostrov. Je přijat na Laputu – létající ostrov. Lapuťané mají vlemi podivné nápady a rozmary. Mají velmi moderní filosofii a hvězdářství. Král Laputy je nucen potlačovat stálé vzpoury. Spisovatel odchází z Laputy, je dopraven do Balnibarbi, přijíždí do hl. města. G. je přijat pohostinsky předním velmožem. G. navštíví velkou akademii ladadskou. G. má však několik nápadů na opravu a ty jsou uctivě přijaty. G. odjíždí z Lagada a přijíždí do Maldonady. Zde se příliš dlouho nezdrží a nakrátko odjíždí do Glubbdubdribu – ostrov kouzelníků. Je přijat guvernérem. Opravuje zde staré i novější dějiny. Zase se vrací do Maldonady. Plaví se do království luggnackého. Pošlou pro něj od dvora. Zdejší král je velice mírný ke svým poddaným. Spisovatel se zde zdrží nějaký čas a hojně diskituje se slavnými osobami minulosti. Setkává se s nesmrtelnými obyvateli – Stuldbruggy. Poté G. odjíždí do Japonska. Odtamtud se vrací na holandské lodi do Amsterodamu a do Anglie.

4. díl: Cesta do země Hvajninimů
Gulliver odjíždí jakožto lodní kapitán. Mužstvo se proti němu spikne, vězní ho dlouho v jeho kajutě a potom ho vysadí v neznámé zemi na břeh. G. putuje dále do země. Setkává se s podivnými zvířaty – Jahuy, což jsou zdivočelí lidé, kt. zde slouží moudrým koním - Hvajninimům v této ušlechtilé říši. G. se setkává se dvěma Hvajninimy do domu. G. zde trpí nedostatkem masa, ale nakonec je mu pomoženo. G. se horlivě snaží naučit řeči a jeho pán Hvajninim mu pomáhá. G. poučuje svého pána na jeho rozkaz o anglických poměrech. Vykládá mu anglickou ústavu. G. se opět vyznává z velké lásky k Anglii. G. pán se zamýšlí nad lidskou povahou. G. zjišťuje, že jsou Hvajninimové velice ctnostní a zkoumá, jak vychovávají a cvičí svou mládež. Účastní se jejich valného sněmu. G. má své hospodářství a žije šťastný život u Hvajninimů. Silně se zdokonaluje v ctnosti díky rozmluvamy s nimi. Pán mu ale oznámi, že musí odejít ze země. G. padne ze zármutku do mdlob, ale nakonec se podvolí. Se spoluslužebníkovou pomocí se vymyslí a zhotoví kanoi a pustí se na moře. Přežije velmi nebezpečnou cestu a přijede no Nového Holandska. Těší se, že se tam usadí. Domorodec ho ale poraní šípem. G. je zajmut a odvlečen na portugalskou loď. Nakonec se dostává opět do Anglie.

Návrat do Anglie č poučení (důraz na pravdomluvnost, nestrannost, toleranci, odpor k okrádání, kolonizaci, násilí)

Angloirský Jonathan Swift (1667-1745) byl anglikánský duchovní původem z Dublinu, kde také zemřel jako děkan starobylé katedrály sv. Patrika. Psal básně, literární úvahy, dějepisné stati, novinářské články, politické traktáty. V literárních dějinách má čestné místo především jako břitký satirik.
V G. fantastických dobrodružstvích, vyprávěných s nemalou dávkou realistické přesvědčivosti , je něco víc než pouhá mystifikace, je v nich bezpochyby skryto jinotajné jádro. Toto jádro, dosti zřetelně probleskující v prvních třech částech, je sociálně – politická satira na Anglii Swiftovy doby. V čtvrtém díle přechází satira v nelítostnou kritiku celé lidské společnosti. Swift zde soudí lidstvo s odmítavým sarkasmem, jaký snad nemá obdoby v celé světové literatuře.
Pod rouškou imaginárních cest se skrývá satira na soudobé poměry v Anglii – jinotajná kritika nové vlády whingů a kritika nedostatků evropské civilizace vůbec č pesimismus, výsměch, ale i výzva k boji s nespravedlností (výchovná funkce románu) + obrazy ideálních zřízení, cesta poznání – cesta dějinami, významné historické osobnosti č odhalování překážek, dobová kritika racionalismu. Používá časté alegorie, např: Letácí ostrov Laputa = alegorie teoretického myšlení, odtrženého od života, ušlechtilí Hvajninimové v ideální říši = reprezentují odpor nenávisti, pýše, neznají zištnost X Jahuové – prohnaní, zbabělí, mstiví, úskoční, zlomyslní.
4dílný román o nestejném počtu kapitol (8,8,11,12) s tzv. epickými záhlavími. Na začátku fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis „autora“ vydavateli + mapky, portrét „ autora“ (fikce pravdivosti a autentičnosti). Román je psán v ich-formě.
Poetika utopického žánru:
Zdůrazňování pravdivosti, alegorie, motivy proměny fyzického vzhledu, deformace přirozeného člověka, záměna sociálních rolí, umělý jazyk domorodců
Satira a parodie:
V pohledu obyvatel říší na Gullivera a civilizaci a naopak v Gulliverové sledování poměrů na ostrovech (převrácenost, karikatura, groteskní nadsázka)č jakoby komická Odyssea
Obojí typ utopie:
Pozitivní (ideální říše „divochů“ – převrácení soudobých mravů) a negativní – antiutopie (varování pro budoucnost, memento)
Vliv pikaresního románu – putování, střídání pozice hrdiny (obrem i trpaslíkem)
Jazyk: specifická vynalézavá slovotvorba (názvy zemí, měst, etymologie jmen)

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=1504