ALEXANDREIS - STAROČESKÁ ALEXANDREIDA

Staročeská Alexandreida je veršovaný epos pocházející pravděpodobně z přelomu 13. a 14. století. Hlavní postavou je Alexandr Makedonský. Makedonského krále Alexandra Velikého pokládájí dějepisci vedle Hannibala, Caesara a Napoleona za největší dějinný zjev. Narodil se roku 356 př. n. l. a po smrti svého otce Filipa II. Makedonského nastoupil v roce 323 na trůn. Téhož roku podnikl válečnou výpravu proti Persii. Ovládl rozsáhlá území v Egyptě, Asii, Evropě i Africe. Posedla jej vidina světovlády, ale v Babylóně propadl orgiím, malárie ho srazila na smrtelné lože a dne 11. června r. 323 př. n. l. náhle zemřel.
Dějinný hrdina nabýval odstupem času legendárních příkras, zejména v Orientě a ve středověku. Ve středověku tak vznikl bezpočet alexandrovských básní. Opíraly se o historický základ daný Curtiem Rufem, ale i o fantastické prvky, které do alexandrovské historie vnesl ve 2. století po Kristu neznámý řecký skladatel, t. ř. Pseudokallisthenes.
Ze Slovanů nejhodnotnější a nejstarobylejší Alexandreidu máme my Češi, z konce 13. století. Každá země a každý národ se slovesně dotkl velkého
makedonského krále a vybral si z nepřehledné nastřádané látky o něm to, co vyhovovalo jeho povaze. Králova antická podoba nabyla při tom i mnoho křesťansko-rytířských rysů a odstínů. Z řeckého pohana stával se tu poznenáhla symbolický hrdina křižáckých zápasů se Saracény a s pohany, rytíř v dobovém pojetí a zabarvení, bojovník za křesťanský ideál na této zemi. Nebylo lákavější básnické látky nad tuto.
Nejvíce Alexandreid vzniklo ve 12. a 13. století. Jeden z autorů je i Gualterus ab Insulis de Castellione (1135 - 1200), francouzský básník píšící latinsky. Psal ostré satiry proti kléru i světským panovníkům. Proslul právě eposem Alexandreis o deseti knihách psaných v hexametru. Tento epos se stal předlohou pro české zpracování Alexandreidy. Jméno skladatele neznáme, ale jeho povýšený postoj k měšťanům i opovržení k sedlákům, záliba v lovu a znalost odborných rytířských a válečných výrazů svědčí o tom, že byl příslušníkem vysoké šlechty.
Svou Alexandreis založil staročeský skladatel sice na latinské Alexandreidě Gualtera Castellionského, ale není jen jejím překladem. Český básník pracoval samostaně a nezávisle. Je to patrno i na tom, že vůči Gualterovi má četné odchylky, naprosto samostatná pojetí i svou vlastní techniku. Biblické prvky měl přímo z Bible. Ve své básni postupoval úměrně k okolnostem a k událostem v době vzniku jeho díla. Hlavní zájem však věnoval především svému hrdinovi. Pojal jej jako vzor bojovníka proti východním pohanům, jako ideál středověkého rytíře. O Alexandrovi mluvil náš skladatel tak, jak bylo tehdy možno mluvit o českém středověkém králi. Pozměnil antickou látku na křesťansko-rytířskou a prosákl ji na úkor pravděpodobnosti duchem své doby. Alexandr v jeho podání má i četné lidské rysy, je laskavý ke svým vojákům, nakládá milosrdně s nepřítelem. I Alexandrův protivník byl vykreslen jako živá bytost. Staročeský skladatel oživoval epos přímou řečí, dialogy a zvoláními a prokládal jej svými zkušenostmi a zážitky. Měl i dobrou techniku verše a rýmu.
V naší básni se odrážejí i dobové poměry. Pod Alexandrovou maskou vystupuje český král Přemysl Otakar II., jenž podobně jako makedonský král pronikal do cizích území a své výboje zaplatil na Moravském poli zradou svých pánů. Jak tu pronikla česká myšlenka usilovně, je vidět i z toho, že skladatel přimísil do Alexandrova průvodu i české panoše nebo že se zastavil pohnutě u bídy země v době braniborského bezvládí.
Staročeská Alexandreis je vlastně báseň historická, někde i česky historická. Má blízko k českým kronikám a zanechala ohlas i v některých jiných památkách, např. v Mastičkáři. Veliký makedonský král zapůsobil na naše písemnictví mimo staročeskou Alexandreidu ještě několikrát - v 2. pol. 14. století u nás vznikla prozaická povídka o Alexandru Velikém a makedonský vladař byl zpodoben i v Kronice o sedmi mudrcích.
Ze Staročeské Alexandreidy známe jen její menší část, a to podle sedmi rukopisných zlomků, což jsou pravděpodobně opisy původního díla. Jsou nestejně velké a nestejně staré a mají tyto názvy: svatovítský, jindřichohradecký, vídeňský, budějovický, budějovicko-musejní, musejní a Šafaříkův. Největší z těchto zlomků je rukopis svatovítský, obsahuje 2 460 veršů a shoduje se s 1., 2., 3., a se začátkem
4. knihy Gualterovy latinské Alexandreidy. Jeho rukopis je svým způsobem nejmladší ze všech zlomků. Zlomek jindřichohradecký obsahuje tři nesouvislé listy se 12 sloupci a s 492 verši, shodnými s 2. a se začátkem 3. knihy Gualterovy, tedy i s textem zlomku svatovítského. Zlomek vídeňský z poloviny 14. století obsahuje na dvou souvislých listech 109 veršů. Zlomek budějovický obsahuje dva nesouvislé listy s 342 verši, paralelními s 4., 5. a 6. knihou latinské Alexandreidy Gualterovy. Pravopisně i jazykově má starobylý ráz. Zlomek budějovicko-musejní obsahuje dva souvislé listy se 346 verši, přimykajícími se k 6. a 7. knize básně Gualterovy. Zlomek musejní o dvou nesouvislých, mezerovitých listech obsahuje 124 veršů paralelních
k 6. a 7. knize básně Gualterovy. Zlomek Šafaříkův obsahuje dva souvislé listy se 118 verši místy setřenými a nečitelnými, celkem asi s 91 verši čitelnými, paralelními s 9. knihou Gualterovy Alexandreidy.
Alexandreis vznikla asi v letech 1306 - 1310, t. j. v téže době jako kronika Dalimilova, anebo již dříve, koncem 13. století. Dochované zlomky však pocházejí z doby asi o 20 až 100 let mladší.
Podle těchto sedmi dochovaných rukopisů se ze staročeské Alexandreidy dochovalo 3 363 veršů, jež se jeví jako zpracování asi dvou pětin latinské básně Gualterovy. Tři pětiny staročeské básně o Alexandrovi se ztratily. Celá naše báseň měla podle toho asi 8 500 veršů. Z deseti knih Gualterových se v českém podání sedm knih zachovalo víceméně, z deváté jen drobty a z osmé a desáté nic.
Pro všechna podání staročeské Alexandreidy je charakteristický stejný verš, sylabický, osmislabičný - poměrně vzácné úchylky v počtu slabik lze přičíst na vrub přepisovačům. Ve všech zlomcích se opakují některé dosti zvláštní a charakteristické obraty, jako např.: střely letie jakžto krópě z deště létě, podobně na vše strany letie jakžto krópě z búře létě. Slovník Alexandreidy charakterizuje významně především vrstva slov ze života šlechtického nebo vojenského, např. typické rytířské termíny jako čest, čsnost, zbožie apod. Celkem obsahuje slovník Alexandreidy mnoho jinak velmi vzácně doložených slov, např.: krkle (znamená hrdlo, chřtán) nebo oškludnúti (vyhladovět, zhubnout). Vcelku můžeme říct, že jazyková stránka básně je na svou dobu vzácně dokonalá.
Hodnota básně je velmi značná. Nevíme sice, kdo byl původcem staročeské Alexandreidy, ale z jeho díla poznáváme, že to byl vynikající znalec českého jazyka a znamenitý veršovec.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2185