Surrealismus ( = nadrealismus) - pokrokový umělecký směr vzniklý ve Francii ve 20. století mezi 1. a 2. světovou válkou. Vyznačuje se odklonem od konvenčních logických schémat a soustřeďuje se na spontánní realizaci podvědomých duševních pochodů, intuicí, přeludů, fantastických představ, snů atp. Využívá přitom automatického přepisu myšlenek do umělecké tvorby, a to jak do literární, tak výtvarné. Vycházel z dadaistického směru. Surrealismus byl jednoznačně ovlivněn psychoanalýzou rakouského lékaře Sigmunda Freuda, který jako první odhalil a přisoudil velký význam v životě člověka nevědomým duševním procesům.
Název vznikl tím, že na směr byl A. Bretonem a P. Soupaultem přenesen termín z podtitulu Apollinairovy hry Prsy Tiresiovy „surrealistické drama“.
Roku 1924 napsal André Breton Surrealistický manifest, v němž shrnul ideje surrealismu, což byly především dezartikulace jazyka a zesvětštění morálních hodnot. Ve společenském klimatu po první světové válce byla pocítěna potřeba nového počátku. Svou tiskovou základnu měli surrealisté v časopise Littérature, vycházejícího v letech 1919-1924. Objevili krásu ve Zpěvech Maldororových od Lautrémonta (1846-1870), kterého považovali za svého předchůdce spolu s G. de Nervalem, Ch. Baudelairem, A. Rimbaudem - tzv. prokletými básníky.
Čeští umělci však za sebou dadaistickou zkušenost neměli, protože Rakousko-Uhersko bylo během první světové války izolované od francouzské kultury. Když vyšel roku 1924 Manifest Surrealismu, jediným, kdo u nás pochopil jeho smysl, byl Richard Weiner a poslal z Paříže do Lidových novin o něm dlouhý referát. První kontakty vznikly roku 1925, kdy Jindřich Štyrský a Toyen (vlastním jménem Marie Čermínová) navštívili 1.výstavu surrealismu v pařížské galerii Pierre. Postupně se o surrealismu začalo psát a začali se mu věnovat i další umělci. Do roku 1934, kdy byla založena Skupina surrealistů v Československu byly pořádány různé akce. Do surrealistické skupiny vedle J. Štyrského, Toyen, Fr. Muziky, V. Makovského a
K. Teiga patřili také V. Nezval, K. Biebl, J. Ježek, J.Honzl a další. Navazovala na poetismus, teoretikem hnutí byl Teige. Roku 1938 ji
V. Nezval rozpustil.
- 15. dubna 1926 vyšel přeložen úryvek z Manifestu Surrealismu v dvojčísle týdeníku Cesta, věnovanému soudobému francouzskému umění
- 27.11. - 10.12.1926 měli Toyen se Štyrským první samostatnou výstavu v Paříži v Galerii d´Art Contemporain
- V květnu 1927 navštívil P. Soupault s L.P.Quintem Prahu a pronesl v Měšťanské besedě přednášku na téma Lautréamont a moderní francouzský román. Soupault se poté stal pro řadu mladých českých umělců z okruhu Devětsilu prostředníkem při navazování kontaktů s uměleckou Paříží
- Josef Šíma (malíř) se v Paříži prostřednictvím R.Weinera seznámil s mladými francouzskými básníky R. Daumalem, R.Vaillandem a R. Gilberlecomtem, s nimiž téhož roku založil uměleckou skupinu Le Grand Jeu (Vysoká hra)
- 1.října začala vycházet ReD, revue Svazu moderní kultury Devětsil. Do revue přispívali čeští poetisté, byly zde publikovány zásadní teoretické stati Teigovy, překlady současných autorů evropské avantgardy i jejich předchůdců. Objevují se zde i reprodukce Maxe Ernsta, Andrého Massona, Yvesa Tanguyho, Man Raye
- 29. prosince 1927 bylo zahájení výstavy nových prací Štyrského a Toyen v pařížské galerii Vavin. Výstava trvala do 12. ledna 1928
- 30. srpna 1928 Weiner informoval v Lidových novinách o Bretonově Nadje, kterou zařadil mezi nejvýznamnější knihy poslední doby. V září vyšla v ReDu Teigova recenze
- 4. a 5. září 1928 byl v Osvobozeném divadle uveden první večer dramatické poezie, kde byl uveden i skeč A.Bretona a P.Soulpaulta „Račte...?“
- V červnu 1929 proběhla v Paříži 1. výstava Vysoké hry s dominantním zastoupením J. Šímy
- 15. prosince André Breton uveřejnil v časopise La Révolution surréaliste „Druhý manifest surrealismu“. Knižně byl vydán v červnu 1930 v Paříži. Český překlad byl publikován v prosinci 1930 ve 2. čísle Zvěrokruhu
- R. Weiner uveřejnil v únoru 1930 článek v Lidových novinách „Prý mrtvola“, v němž se zabývá vztahem veřejnosti k A. Bretonovi. Vystoupil na obranu A. Bretona a pozastavil se nad tím, že se jeho dílo dosud nepřekládá do češtiny
- 1. - 30. března 1930 výstava J. Štyrského a Toyen v Aventinské mansardě v Praze
- V červnu 1930 K. Teige otiskl v ReDu studie Nadrealismus a Vysoká hra. Reagoval na Bretonův Druhý manifest a přehodnotil dřívější odmítavé stanovisko k surrealismu
- V listopadu vyšlo první číslo Nezvalovy revue Zvěrokruh (měsíčník soudobého umění)
- březen – duben: výstava Umění současné Francie, uspořádaná v budově Mánesa
- v květnu až červenci byla v Obecním domě a v Alšově síni výstava předních surrealistických umělců
- v létě začíná J. Štyrský pořizovat své první fotografie ve francouzské Provence
- 27. října – 27. listopadu byla výstava Poesie 1932, kde vystavovali přední světoví surrealističtí umělci spolu s českými. Výstavu zahájil V. Nezval projevem, ve kterým jasně potvrdil svou prosurrealistickou orientaci
- v listopadu 1932 se v Paříži definitivně rozpadla Vysoká hra
- 1. února 1934 vyšlo první číslo časopisu pro kulturní, sociální a politický život Doba. Stal se publikační platformou pro surrealistickou skupinu
- 21. března 1934 založení Skupiny surrealistů v ČSR, prohlášení koncipováno V. Nezvalem podepsalo dalších 10 členů
- V květnu V. Nezval informoval Bretona o chystaném překladu „Spojitých nádob“ a zároveň o prvních aktivitách a plánech české skupiny, přípravě Mezinárodní surrealistické výstavy v Praze. Tímto dopisem začala jejich korespondence, která trvala až do jara 1938
- 13. srpna 1934 pronesl Nezval do rozhlasu v Brně svou přednášku „Co je surrealismus“
- 15. ledna – 3. února 1935 se v budově Mánesa uskutečnila 1. výstava Skupiny surrealistů v ČSR. Vystavovali Štyrský, Toyen, Makovský
- 27. března 1935 přijel na návštěvu do Prahy A. Breton. Pronesl několik přednášek na téma surrealismus
- 11. – 25.května proběhla za přítomnosti Bretona v Santa Cruz na Kanárských ostrovech 1. mezinárodní výstava surrealismu. Výstavy se zúčastnil i J. Štyrský se třemi kolážemi. V dopise Nezvalovi Breton konstatoval, že Štyrského koláže vzbuzují velký obdiv a litoval, že nebylo možno vystavit něco od Toyen
- 14.června jeli Nezval, Štyrský a Toyen do Paříže, kde se setkali s předními představiteli surrealismu a kde se Nezval zúčastnil Mezinárodního kongresu spisovatelů na obranu kultury
- V září 1935 nemohla Skupina surrealistů v ČSR podepsat Bretonův manifest „Z dob, kdy pravdu měli surrealisté“ kvůli vyslovení absolutní nedůvěry režimu v SSSR a Stalinovi
- 9. – 14. června 1937 byly na Mezinárodní surrealistické výstavě v Tokiu vystaveny práce Štyrského a Toyen
- říjen 1937: z oficiální reprezentativní výstavy československého výtvarného umění v Moskvě vyloučila sovětská strana všechna díla Štyrského a Toyen. Částečně cenzura postihla i ostatní české umělce
- v lednu vychází kniha Štyrský a Toyen hodnocená E.F. Burianem jako jeden z největších edičních činů 30. let
- Po hádce 7. března mezi Nezvalem a dalšími 5 členy skupiny ji Nezval 9. března rozpustil. Nezvalovo gesto s nadšením uvítal komunistický tisk Haló-noviny a Rudé právo, ale také fašistický týdeník Národní výzva
- Biebl, Brouk, Honzl, Ježek, Štyrský, Teige a Toyen posílají telegram Bretonovi se stručnou zprávou o nejednotnosti pražské surrealistické skupiny z důvodů uměleckých a politických a o Nezvalově vyloučení
- 18.března napsal Breton dopis Nezvalovi ve kterém ho žádal o smírném vyřešení konfliktu a o jeho vysvětlení a také aby přehodnotil svá rozhodnutí
- Komunisté přispěli k rozkolu surrealistických skupin jak u nás (Nezval), tak ve Francii (Paul Eluard)
- Během okupace v roce 1939 začali surrealističtí umělci pracovat v ilegalitě. Ilegálně také vyšla básnická sbírka J. Heislera „Jen poštolky chčí klidně na desatero“ s kresbami od Toyen
- 21. března 1942 zemřel Jindřich Štyrský ve věku 43 let
- 23. ledna zemřel František Janoušek
- Roku 1945 umírá R. Altschul na pochodu smrti z koncentračního tábora Flossenburg
- J. Honzl se roku 1946 odklání od surrealistické skupiny
- 21. března 1947 odjela Toyen s Heislerem do Paříže připravit svou výstavu, která trvala od 13. června do 12. července. Oba se během roku stali členy pařížské Bretonovy surrealistické skupiny a vzhledem k vývoji politické situace v Československu se rozhodli zůstat ve Francii
- 29. – 31. října byl Mezinárodní kongres revolučních surrealistů v Bruselu, jehož se zúčastnili Josef Istler a Zdeněk Lorenc, který se stal členem zde ustanoveného mezinárodního výboru
- 4. listopadu začala výstava Mezinárodní surrealismus v Topičově salonu v Praze
- V lednu 1948 vyšlo v Paříži první číslo nové surrealistické revue „Neón“. V redakci působí i J. Heisler, který je rovněž autorem grafické úpravy. Revue vycházela v letech 1948-49, měla celkem 5 čísel
- Na podzim se rozpadla Skupina Ra
- V únoru 1949 Heisler s Toyen podepisují protinacionalistický leták pařížské skupiny „Les surréalistes á Garry Davis“
- Surrealistický básník Záviš Kalandra byl v prvním komunistickém politickém procesu obžalován jako trockista z velezrady a špionáže a odsouzen k trestu smrti. 27. června byl popraven a jeho díla byla odstraněna z veřejných knihoven
- Během roku 1951 vydávala skupina kolem K. Teigeho deset sborníků „Znamení zvěrokruhu“, které byly výběrem z měsíční práce autorů
- 26. května podepisuji Heisler a Toyen leták pařížské skupiny potvrzující nesmiřitelnost surrealismu s náboženstvím
- 12. listopadu zemřel Konstantin Biebl na následky sebevraždy
- 1952 Toyen je zastoupena na výstavě Surrealistického malířství v Evropě v Saarbrückenu
- 4. ledna 1953 zemřel v Paříži J. Heisler ve věku 39 let. Ve 3. čísle surrealistického revue „Medium“ vyšel jeho nekrolog od Bretona
- 9. ledna v Praze zemřel K. Hynek

SURREALISTICKÁ FOTOGRAFIE

Zabývali se jí především Jaromír Funke, Jindřich Štyrský, Hugo Táborský, Oldřich Nouza, Bohumil Němec, Otakar Lenhart, Jaroslav Nohel, Václav Zikmund, Vilém Reichmann a další.
Jaromír Funke v roce 1926 vytvořil několik pozoruhodných fotogramů, 1928 vyfotografoval asambláž – cyklus Věci skleněné a obyčejné. 1929 Reflexy- fotografie výkladních skříní a okolní svět. Vrcholné dílo- fotografie oka (reklamní poutač optika, 1932)
Stejnou techniku používal v té době i Man Ray (významný americký umělec žijící v Paříži).
Cyklus Čas trvá (1930-34) je již vyzrálé surrealistické dílo, jedním z prvních svého druhu. Montážní efekt není uměle vytvořen, nýbrž nalezen. Dílo okolo roku 1930 zhotovilo model veristického surrealismu v médiu fotografie, které potvrdilo tezi Bretona, že nadrealita je obsažena přímo v realitě, a nikoli nad ní nebo mimo ní.
Jindřich Štyrský byl interpretem „konkrétní iracionality“ ve fotografii. Měl smysl pro fetišismus a symbolismus objektů. Navazuje na Eugéna Atgeta. Cykly Žabí muž (1934), Muž s klapkami na očích (1934), Pařížské odpoledne (1935). Cykly z roku 1934 představovaly podstatnou součást první výstavy pražské surrealistické skupiny v Mánesu roku 1935.
Bohumil Němec vytvořil jedno z nejvynalézavějších a nejkultivovanějších děl využívajících speciálních fotografických technik, např. optické deformace, montáže a chemické zbarvování pozitivů. „Hlava“ 1933-34, „Sklenice“ 1933-34.
Jindřich Vobecký fotografoval plošné sestavy předmětů, fotografií, rytin a fokalků během let 1935-1937. V roce 1938 měl výstavu v Mánesu všech svých fotografických prací (asi 36). Byl ovlivněn kolážemi Maxe Ernsta.
František Povolný člen brněnské fotoskupiny f5. Fotografiky – vznikly zvětšením roztavené, někdy i drásané emulze na fotografických deskách nebo filmech.
Miloš Koreček člen poválečné postsurrealistické Skupiny Ra.
Své celoživotní dílo věnoval vyhledáváním detailů v emulzích roztavených teplem. Svému postupu dal název fokalk.
Miroslav Hák ve fotomontáži Maska-Brouk využil paranoicko-kritické metody Salvatora Dalího ve fotografii.
f5 - brněnská „fotoskupina pěti“ 1933-36. Členové: Josef Kamenický, Bohumil Němec, Jaroslav Nohel, František Povolný, Hugo Táborský. První výstavu měli v roce 1934. V návaznosti na f5 se v roce 1935 uskutečnila „fotovýstava tří“ – f3, jediná avantgardní fotografická akce v Olomouci. Vystavovali Nohel, Karel Kašpařík a Otakar Lenhart. Koncem roku 1939 se v Praze vytvořila i „fotoskupina čtyř“ , kterou zastupovali Kašpařík, Lenhart, Němec a Nohel
Všechna tato seskupení celkem sedmi fotografů byla (u nás jako jediná) orientována na experimentální tvorbu, v níž přes všechny ostatní vlivy dominoval surrealismus. Členové fotoskupin jsou autory mnoha nejvýznamnějších děl evropského surrealismu. Aktivity f5, f3 a f4 otevřely naší fotografii nové horizonty a rozvíjely jeho hraniční možnosti.
Surrealismus, vyznávající mnohoznačnost a nestálost veškeré skutečnosti, nemohl lpět na jediné správné podobě člověka, musel ji zpochybňovat (Povolný, Kašpařík, Lenhart), zato mohl právě v portrétu působivě manifestovat proces destrukce (Táborský), nebo možnost přechodu jedné formy hmoty v jinou, pohádkový motiv ztuhnutí živého či oživení neživého (Nohel, Němec). Mimo členy fotoskupin vynikl v portrétech Ada Novák z jihočeského sdružení „linie“.
Surrealistická teorie nalezeného objektu (objet trouvé) měla zásadní význam pro Funkeho, Štyrského a všechny fotografy, hledající konkrétní iracionalitu, nadrealitu v realitě. Nadrealitu bylo možno i konstruovat, inscenovat před kamerou v ateliéru. Surrealistické objekty jsou prostorové montáže, sestavované podle principů zázračných setkání či křečovité krásy. Nepopírají svou umělost, nenáhodnost, jejich fotografie jsou spíše reprodukcemi, dokumenty tvůrčího aktu než samotnou tvorbou. S tvorbou členů f5 Povolného a Nohela jsou spjaty jedny z prvních snímků aranžovaných surrealistických objektů. Kromě sexuální symboliky se zde uplatňuje i obecnější konfrontace beztvarosti a ostrého tvaru. Ztělesňuje to Bretonovu představu „ustálené výbušniny“.

FILM

Vývoj české kinematografie se odehrával bez dotyku se surrealismem. Český film té doby totiž postrádal tvůrčí osobnosti, které by byly schopny tento směr reflektovat nebo rozvíjet.
Karel Teige uzavřel své filmologické úvahy v „K filmové avantgardě“. Na počátku třicátých let začali vznikat krátké experimentální snímky. Např. surrealistický krátký film „Burleska“ od Jana Kučery, tehdejšího filmového kritika a dokumentaristy. Roku 1944 vyšla drobná knížka „4 texty na film“ v Edici surrealismu od Ludvíka Tomana. Během války se mladí stoupenci surrealismu (především básníci Karel Hynek a Vratislav Effenberg) pokoušeli napsat pár scénářů, přestože mohli sotva pomýšlet na jejich realizaci. Postupem času se filmový cíl natolik vzdálil, že libreta jsou už spíše projevem touhy po filmu. Jediným známým dokončeným filmem Vratislava Effenbergra je „Studie o zlomku skutečnosti“, který je patrně jediným filmem, který vznikl v české kinematografii v přímé souvislosti se surrealistickým hnutím. Byl natočený němou 16mm kamerou v roce 1947. Všechny jeho pseudo-scénáře jsou shrnuty v cyklu „Surovost života a cynismus fantazie“.

DIVADLO

Surrealismus vnesl do experimentálního divadla nové intenzivní vidění a cítění dramatu i jeho divadelní realizace. Dává velký důraz na poetiku. Surrealismus v divadle se však nedá jednoznačně určit, protože nezvýrazňuje ani dramatickou ani výtvarnou stránku. Počátky působení surrealismu na divadlo byly ve 20. letech, kdy Štyrský začal dělat výpravu pro Osvobozené divadlo. První významná hra založená na surrealistickém postupu je Král Ubu režírovaná Jindřichem Honzelem a scénou od Štyrského. Honzl rovněž režíruje v ND, hostuje v Brně a Plzni. Jeho nejvýraznější inscenací je opera od Bohuslava Martinů Julietta, kterou v roce 1938 vypravil Fr. Muzika. Na scéně Národního divadla se odehrál epilog Honzlova surrealistického divadla, když tu roku 1945 inscenoval Vančurova Učitele a žáka ve výpravě Toyen. Jako autor her se uplatnil i Vítězslav Nezval (Strach, Věštírna delfská).




ZÁVĚR

Když v roce 1953 v pařížkém exilu zemřel J. Heisler a z jádra někdejší pražské surrealistické skupiny zůstala surrealismu věrna pouze Toyen, došlo k přerušení vývoje surrealistického hnutí. Pro komunistickou ideologii přestavoval surrealismus nejnestravitelnější a nejpodvratnější umělecký směr, jehož prezentaci zabraňovala všemi prostředky. Na rozhraní roku 1947/48 se začala kolem Teigeho soustřeďovat několik lidí a praktikovat surrealismus. Vedle Tikala a Istlera to byly mladí výtvarníci Mikuláš Medek, Emila Tláskalová (později Medková), Libor Fára, i literáti Effenberger a Hynek. Roku 1950 Bohumil Hrabal přinesl surrealistickou literaturu svému příteli Vladimíru Boudníkovi. To mělo velký význam pro jeho další vývoj a jeho prostřednictvím pak i pro mnohé další umělce. Teige zůstal až do své náhlé smrti roku 1951 surrealismu věrný.
V šedesátých letech se musel surrealismus skrývat pod bezbřehým označením „imaginativní umění“, které zamlčovalo jeho skutečnou podstatu. Nicméně se začala formovat nová surrealistická skupina kolem Effenbergra, který převzal po Karlu Teigovi hlavní úlohu teoretika a organizátora skupiny. V průběhu šedesátých let se k surrealistickému hnutí volněji připojila celá řada autorů, jako např. František Hudeček, František Gross, Ladislav Zívr, František Janoušek, či členové pozdější skupiny Ra.
Český surrealismus má své pevné místo ve světové historii surrealistického hnutí a jeho přední představitele můžeme najít ve všech významných galeriích.


Použitá literatura:
-Bydžovská Lenka a Srp Karel (editoři): Surrealismus 1929-1953, Argo a Galerie hlavního města Prahy, Praha 2000
-Pijoan, José: Dějiny umění, díl 10, Odeon, Praha 1986
-Autorský kol. (Opelík Jíří ved. redaktor): Lexikon české literatury, Academia, Praha 2000
-Chalupecký, Jindřich: O dada, surrealismu a českém umění, Jazzpeteit, Praha 1980
-internet

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=2553