JIň× úáăEK
JiŇÉ úÁĂek se narodil 6. listopadu 1945. Tento ĂeskŮ bÁsnÉk a prozaik pÉÓe kromĹ svŮch bÁsnickŮch sbÉrek pro dospĹlé (OkurkovÁ sezĎna, RŮmy pro koĂku) i verÓované nebo prozaické knihy pro dĹti (AprÉlovÁ Ókola; DobrŮ den, Praho). Proto se také stal nejoblÉbenĹjÓÉm spisovatelem mého pĹtiletého bratra pro verÓované knÉÚky pohÁdek Kdo nevĹŇÉ, aÔ tam bĹÚÉ; PoĂÉtÁnÉ oveĂek a sbÉrku Bajek.

SbÉrky tohoto spisovatele jsem si vybrala jako pŇedlohu pro svou prÁci o Ăeské poezii 70. a 80. let 20. stoletÉ. K této prÁci jsem si zvolila dvĹ sbÉrky: RŮmy pro koĂku a pod psa a Vy mnĹ taky! (ObĹ trefnĹ doplnil svŮmi ilustracemi malÉŇ Adolf Born)

SbÉrka RůMY PRO KOăKU A POD PSA navazuje na pŇedchozÉ sbÉrku RŮmy pro koĂku a obohacuje ji o dalÓÉ epigramy a humoresky. Jsou v nÉ zahrnuty bÁsnĹ od roku 1982 aÚ do roku 1987.
Je rozdĹlena na pĹt ĂÁstÉ: Nerozumy, Cherchez la femme, MalÁ domĘ, /Li/terÁrium a Morality.
Tyto ĂÁsti vĹtÓinou nejsou urĂeny tématy, protoÚe vÓechna témata se prolÉnajÉ. úÁĂek se v této sbÉrce zabŮvÁ mnoha nÁmĹty. ZaobÉrÁ se zde jak otÁzkami lidskŮch vlastnostÉ (vĹtÓinou ÓpatnŮch), morÁlky, nové doby a mladé generace, manÚelstvÉ a Úen, ale také otÁzkami historickŮmi, vlasteneckŮmi i nÁboÚenskŮmi. V ĂÁsti /Li/terÁrium se zaobÉrÁ literaturou a hlavnĹ tĹmi, kteŇÉ ji tvoŇÉ. AÔ je to ale jakékoliv téma, úÁĂek se ho ujÉmÁ s humorem a dÁvÁ mu satirickŮ nÁdech.
MorÁlka a lidské vlastnosti je nejĂastĹjÓÉm nÁmĹtem této sbÉrky. Tomuto je vĹnovÁna celÁ poslednÉ ĂÁst sbÉrky – Morality – a mnoho bÁsnÉ z dalÓÉch ĂÁstÉ. úÁĂek podÁvÁ velmi nelichotivŮ obraz lidÉ, kterŮ se vÓak hodÉ i na dneÓnÉ generaci. KaÚdŮ ĂlovĹk, kterŮ mÁ funkce, penÉze nebo tŇeba auto, aÔ je hlupÁk nebo ne, je hned povaÚovÁn za inteligentnÉho (AutomobilovÁ horeĂka, PoznÁmka k teorii elit). ălovĹk se mĘÚe dŇÉt jak chce, ale kdyÚ nespolupracuje se Stranou, nic z toho stejnĹ nemÁ (ődĹl mlĂenlivŮch). Na to navazuje dalÓÉ myÓlenka, Úe hlupÁk mÁ mnohem snazÓÉ Úivot (őtĹcha). V pŇedeÓlŮch dobÁch byl sice ĂlovĹk „tele“, ale mĹl srdce na pravém mÉstĹ, na rozdÉl ode dneÓka(Sursum corda!, ňeznické rozpoĂitadlo). Podle úÁĂka byli lidé v minulosti mnohem lepÓÉ (OtÁzka). TeÄ kdokoli je trochu nadprĘmĹrnŮ, musÉ se potrestat. NynÉ je Ăas prĘmĹrĘ (ChvÁla prĘmĹru). AÔ ĂlovĹk udĹlÁ cokoliv ÓpatnĹ, svede to na své druhé jÁ (DvojnÉk na druhou, Schizofrenické ŇÉkadlo). V bÁsni DiktÁt vĹdy zlehĂuje tehdejÓÉ reÚim – i k lÁsce bude brzy tŇeba povolenÉ. Kritikou komunistického totalitnÉho reÚimu se zabŮvÁ i v bÁsnÉch ZkuÓenost z historie, ZkuÓenost z pohÁdek, PouĂenÉ z vŮrokĘ nepouĂitelnŮch, PouĂenÉ z Ăetby korespondence. Tento reÚim pŇinesl lidem hlavnĹ vykoŇisÔovÁnÉ. ălovĹk kdyÚ Ňekne pravdu jindy, neÚ se hodÉ, bŮvÁ potrestÁn (Za pravdu, Triumf chemizace, Epitaf souĂasnÉka, Epitaf nadĂasovŮ). Jen ten, kdo umÉ ohnout zÁda a krÁst, bŮvÁ uznÁn a mĘÚe zbohatnout KopŇiva; Kdo krade, mÁ za tŇi.
úÁĂek se vĹnuje zde i mladé generaci – V bÁsni TeleviznÉ dĹti se zamŮÓlÉ nad tÉm, Úe dneÓnÉ dĹti vÓechno umÉ a vÉ pŇÉliÓ brzy. A to pro nĹ nenÉ dobré – ĂÉm dŇÉv dospĹjÉ, tÉm dŇÉv umŇou. DĹtem je dnes vÓtĹpovÁno, Úe hlavnÉ je mÉt penÉze a ne bŮt dobrŮ ĂlovĹk (ăÉm budu). – a dobĹ, kterÁ nastala a dÁle se bude vyvÉjet nejspÉÓ stejnĹ ÓpatnŮm smĹrem. TeÄ je pro hlupÁky najÉt uplatnĹnÉ (Pokrok). ălovĹk bez protekce nemÁ Óanci nĹĂeho dosÁhnout (őŇednÉ vŮnos o ŇeÓenÉ stÉÚnostÉ na protekci, HÁĂek), ale i dnes se jeÓtĹ najde hrstka pracovitŮch lidÉ (DĘvod k optimismu). „VlastnÉ pitomost nÁm ÓkodÉ vÉce neÚ cizÉ“ ŇÉkÁ bÁseÎ AntivlasteneckŮ zÁvĹr z Ăetby óvejka.
ZmĹnila se nejen doba, také se zmĹnili ăeÓi, Ăeské myÓlenÉ i ĂeskÁ zemĹ. DÚÉnovŮ song aneb ChvÁla ĂeÓtiny, Nad velkofilmem z importu – autor se pozastavuje nad tÉm jak ĂeÓi ztrÁcejÉ svou originalitu uÚÉvÁnÉm cizÉch slov a nÁzorem, Úe svĹtové je nejlepÓÉ.. V bÁsni MÁ vlast v bĹhu generacÉ ukazuje, jak se naÓe zemĹ zmĹnila k horÓÉmu, tak Úe dneÓnÉ ĂlovĹk ani nevÉ, co je mléko, strdÉ, ryby, ale ani Ňeky, vzduch a zemĹ. Podle nĹho za vÓe mĘÚou idioti (JÁdro problému). V bÁsni Epitaf malého Ăeského dobrÁka si úÁĂek vysvĹtluje to, Úe ĂlovĹk se umÉ vysmÁt darebÁkĘm jen v divadle, ale v ÚivotĹ to nedokÁÚe.
OtÁzka literatury a poezie, jejÉho obsahu a formy je nÁplnÉ Ătvrté ĂÁsti této sbÉrky /Li/terÁria. O soudobém problému cenzury mluvÉ v bÁsnÉch LiterÁrnÉ diskuse, PrvnÉ pŇikÁzÁnÉ satirikova desatera, Lesk a bÉda kritiky, Nad jednou prvotinou a DobrÁ rada. Satirik ani kritik nesmÉ v podstatĹ ŇÉct, co si myslÉ, protoÚe by byl potrestÁn. Kritiky na neznÁmé autory bez konexÉ zÁsadnĹ nemohou bŮt dobré, i kdyby dÉlo bylo sebelepÓÉ. Jen lÉbÉ-li se dÉlo StranĹ je „dobré“. úÁĂkovi se ale nelÉbÉ ani spisovatelé, bÁsnÉci a kritici, kteŇÉ, pŇestoÚe majÉ své vlastnÉ odliÓné nÁzory, jsou poplatnÉ reÚimu pro „kus Úvance“ a mÉsto, kde spÁt (KanÁŇi). Ve svŮch verÓÉch také kritizuje kritiky – na kritikÁch, které pÉÓÉ si léĂÉ své vlastnÉ nedostatky, nikdy se jim nemĘÚe zavdĹĂit, i kdyby nakrÁsnĹ psal jen o radostech Úivota a niĂem jiném – Epitaf zlého kritika, Poezie versus kritika, Radosti Úivota. PÉÓe zde i o Őloze poezie – dÁvÁ lidi dohromady (ZaruĂenĹ pravdivÁ romance a magické sÉle poezie). BÁsnÉk mÁ dÁvat své tvorbĹ vÓe, co v nĹm je (Exkurze v pracovnĹ bÁsnÉka). MluvÉ i o ÚenÁch bÁsnÉkĘ a o ÚenÁch vĘbec – velebÉ je jako jejich mŐzy (RozmarnŮ sonet o ÚenÁch bÁsnÉkĘ, TvĘrĂÉ disciplÉna).
V této sbÉrce je vidĹt úÁĂkĘv nÁzor na povahu a myÓlenÉ Úen. Podle nĹho Úena je vdavekchtivÁ (MnoÚiny, RomÁnek), netouÚÉcÉ po niĂem jiném neÚ po majetku, sexu (MatĂina dobrÁ rada, StydlivÁ, KosmopolitnÉ rozpoĂitadlo, MinisuknĹ, Pocta Casanovovi, úenskÁ kouzla) a nadvlÁdĹ nad muÚem(Robot nulté série, ăeskÁ panÉ 1986) a pro dosaÚenÉ cÉle se neohlÉÚejÉ na nic (MalÁ instruktÁÚ pro vdavekchtivé). Emancipace je jenom odpor k muÚĘm – bÁseÎ Emancipace. StÉm souvisÉ otÁzka manÚelstvÉ (Povzdech uĂitele autoÓkoly, ăeskŮ muÚ 1986)
MĘÚeme zde najÉt i odkazy na nÁboÚenské otÁzky – „bĘh se rozhnĹval, Úe nenÉ“ AteistickŮ vŮklad Bible na pŇÉkladu z meteorologie; o nevĹŇÉcÉch, kteŇÉ vÓak dodrÚujÉ boÚÉ uĂenÉ o mnoÚenÉ Cherchez la femme; nespravedlnost boÚÉho hnĹvu – po zniĂenÉ svĹta budou vĹŇÉcÉ mrznout v nebi a nevĹŇÉcÉ se hŇÁt v teple - Konec svĹta – paralela na komunistickou stranu; PouĂenÉ z mytologie.
SbÉrka obsahuje nĹkolik bÁsnÉ na vÁleĂné téma. RozdÉl ÓarÚe – ukazuje nespravedlnost vÁlky, kdyÚ generÁl dostane metÁl a pro vojÉna zbude jenom hrob. DiplomatickÁ Ătverylka – lidé se snaÚÉ ŇeĂmi zabrÁnit vÁlce, ale je to marné, jde to jenom „kyjem“.
V jeho bÁsnÉch se objevujÉ i bÁsnĹ jen pro pobavenÉ napŇ. JarmareĂnÉ pÉseÎ o tĹÚkém ÚivotĹ Bianky Braselli, Úeny s dvĹma hlavami – atmosféry dosahuje pouÚitÉm nespisovného jazyka.
Ve sbÉrce jsou tŇi skladby o zvÉŇatech nebo neÚivŮch vĹcech, o kterŮch mluvÉ autor jako o ÚivŮch, myslÉcÉch vĹcech napŇ. OtevŇenŮ dopis holubĘm (lidi nepotŇebujÉ holubi, aby jim kÁleli na hlavu, umÉ to sami moc dobŇe), TrÁva (rÁda se stane senem, ale nechce pak bŮt trusem), VÁnoĂnÉ kapr (nechtĹjÉ bŮt svÁteĂnÉ pochoutkou).
K dosaÚenÉ humoru pouÚÉvÁ úÁĂek hŇÉĂek se slovy (MnoÚiny, KosmopolitnÉ poĂitadlo,…), paralel (Nespravedlnost,…), nezvyklŮch nÁmĹtĘ, cizÉch slov (francouzskŮch, odbornŮch), ale i nespisovnŮch slov.
Z jeho bÁsnÉ poznÁme, Úe jde o vzdĹlaného ĂlovĹka, protoÚe nĹkteré z jeho bÁsnÉ jsou na téma nĹjaké knihy (Schizofrenické ŇÉkadlo – o knize R.L.Stevensona PodivuhodnŮ pŇÉbĹh dr. Jekylla a pana Hyda), historického pŇÉbĹhu (Povzdech lyrickŮ – Caesar a Brut; JarmareĂnÉ pÉseÎ na poĂest prvnÉch vzduchoplavcĘ – Daidalos a Ikarus), nebo je tam odkaz na urĂitou filozofii (Rozvodové rozpoĂitadlo – na Freuda)
PÉÓe i bÁsnĹ o sklÁdÁnÉ bÁsnÉ – PotÉÚe s rŮmem
SouĂÁstÉ sbÉrky je také bÁseÎ MÁj 1986 aneb ModernÉ love story – Na motivy MÁchova MÁje. Ale s MÁjem nemÁ nic spoleĂného. Kritizuje zde zdlouhavé televiznÉ seriÁly, jak mohou z krÁsného pŇÉbĹhu udĹlat dlouhé nic. Je rÁd, Úe toho nemĘÚe bŮt MÁcha svĹdkem.

SbÉrka VY MNĺ TAKY! byla vydÁna v roce 1999. JejÉ souĂÁstÉ jsou nĹkteré bÁsnĹ z pŇedeÓlé tvorby. Proto je také sbÉrka rozdĹlena podle dob, ve kterŮch byly bÁsnĹ psÁny:
OkurkovÁ sezĎna (1966 – 1980) – bÁsnĹ psÁny v dobĹ uvolnĹnÉ a jsou plné nÁmĹtĘ ze Úivota, urĂeny pro zasmÁnÉ. VerÓe o manÚelstvÉ, zÁlibĹ pÁnĘ v chozenÉ na pivo, pŇechÁzenÉ na Ăervenou, o drzé mlÁdeÚi (Z denÉĂku PepÉka dĘchodce). IdeÁlnÉ Úena podle autora – SerenÁda pro otylku, La mode mediterranée – u muÚĘ je jedno, jak vypadÁ, hlavnÉ je Úe je bohatŮ.
OdrhovaĂky (1977 – 1985) – VerÓe se zabŮvajÉ otÁzkou hodnoty penĹz: Blues o vŮkladnÉ skŇÉni (mÁ mÁlo penĹz, a proto nemĘÚe koupit své dÉvce vÓe, co by chtĹla), Blues o penĹzÉch (dilema – ĂlovĹka kazÉ majetek, ale i nedostatek). Blues o svĹtabĹhu – jen ten, kdo se umÉ Ăemukoli pŇizpĘsobit, mÁ Óanci pŇeÚÉt. OdrhovaĂka o ÚenskŮch srdcÉch – v Úenském srdci je muÚ jako v kleci, ale mÁ s nÉ pohodlÉ. V bÁsni OchotnickÁ pŇirovnÁvÁ Úivot ke hŇe (tragikomedii), ve které mÁme kaÚdŮ svou roli, kterou si mĘÚeme pŇeĂÉst v protokolu. MyslÉm, Úe v Blues pro BernardŮna narÁÚÉ na lidi, kteŇÉ se ĂlovĹka zŇeknou, kdyÚ jde do tuhého.
MalÁ domĘ (1978 – 1987) – vĹtÓina bÁsnÉ spoleĂnÁ s pŇedchozÉ bÁsnickou sbÉrkou. Reaguje na morÁlku lidÉ. Podle úÁĂka je ĂeskŮm krédem: „smrÁdek, ale teplouĂko“ (MalÁ domĘ). ăastuÓka pochodovÁ – zdÁ se mi, Úe chce naznaĂit lidskou zaslepenost, kdyÚ slepĹ plnÉ pŇÉkazy („Kampak dojÉt mohou chodci s jednou nohou?“). Kritizuje totalitnÉ reÚim – „Tam, kde jsou lvi v kleci, vlÁdnou za nĹ voli“ (Co by Ňekl Ezop).
RŮmy pod psa (1975 1986) – ironicky mluvÉ o naÓich pŇedcÉch (praotec óvejk; nÁrod holubiĂÉ, vÓechno zniĂÉ), a o ĂeskŮch emigrantech – ăastuÓka o praotci óvejkovi a jeho potomcÉch. Bajka volebnÉ - Lidi oblékl do rolÉ zvÉŇat, kteŇÉ si zvolili velevola do vedoucÉ role i kdyÚ strÁdajÉ stÁle mu provolÁvajÉ slÁvu.
Erotikon (1982 – 1991) – velmi otevŇenĹ a upŇÉmnĹ mluvÉ o sexu. Dumka o snu a realitĹ – ŇÉkÁ, kdo ho pŇitahuje a kdo ne. OpĹvuje krÁsu Úeny – Dumka zelinÁŇskÁ.
VĹtrné spodky (1982 – 1989) – o dobrém ĂlovĹku mluvÉ jako o ohroÚeném druhu – DobrŮ ĂlovĹk jeÓtĹ Úije. Spodky vlajÉ na ÓÎĘŇe jako „hold naÓÉ kultuŇe“ (VĹtrné spodky) – dĹlÁ si z nĹj srandu z Ăeského nÁroda. Kdyby Óly hodiny pozpÁtku, vÓechno by se dalo napravit – ZpÁteĂnÉ hodiny. úÁĂkovi se pŇÉĂÉ olÉznout znÁmku, na které je podobizna stÁtnÉka – ZnÁmka. KaÚdŮ ĂlovĹk mÁ dvĹ tvÁŇe, jednu dobrou a druhou Ópatnou – Dr.Jekyll a mr.Hyde.
Sonety (1984 – 1988) – nespravedlnost doby, kdy pracant se nikdy nedostane nahoru, zato hlupÁk, kterŮ mÁ v hlavĹ jenom frÁze stojÉ na vysokŮch postech – Sonet o dialektice Úivota. Jsou zde i bÁsnĹ opĹvujÉcÉ krÁsu Úeny – FatÁlnÉ Úeny – a bÁsnĹ zlehĂujÉcÉ vztahy mezi muÚi a Úenami – Sonet o povinné lÁsce, Sonet o lÁskyplné marnosti. Problémem alkoholismu se zabŮvÁ v Sonetu o dĹravé hlavĹ. Ve Skeptickém sonetu o pravdĹ autorovi vadÉ, Úe ĂlovĹk klidnĹ pŇijme leÚ za pravdu hlavnĹ kdyÚ se dobŇe najÉ, a proto Husovo heslo „Pravda vÉtĹzÉ“, platÉ jen „kdyÚ se hodÉ lhÁŇĘm do krÁmu“.
Epitafy (1991) – úÁĂek zde vyjadŇuje svĘj nÁzor na slavné autory, kteŇÉ opĹvovali jen sami sebe, byli slavnÉ a majÉ velkŮ pomnÉk na hrobĹ, ale byli malÉ duchem (NÁpis na hrob VelikÁna). Také odsuzuje „informÁtory“. Podle nĹj prÁskaĂ zĘstane prÁskaĂem i v „nebi“, kde bude Úalovat PÁnubohu (NÁpis na hrob informÁtora). Jsou zde ale i epitafy o obyĂejnŮch lidech napŇ. NÁpis na hrob kuchaŇky.
HurÁ zpÁtky do Evropy (1990 – 1994) – BÁseÎ ăerstvé zprÁvy je dokladem, jak se mĘÚe ĂlovĹk radostÉ zblÁznit. MĘÚe si totiÚ pŇeĂÉst v novinÁch o Ăem chce a to v pŇedeÓlŮch dobÁch neÓlo. OpĹt se tu objevuje nÁmĹt Ăeské povahy – pŇirovnÁvÁ ji k vepŇové, Úe se vÚdy umÉ jen ÓpatnĹ zachovat. On sÁm se poĂÉtÁ k nÉ. Kritizuje ale kritiky naÓÉ povahy, kteŇÉ se chovajÉ ŐplnĹ stejnĹ (Ta naÓe povaha ĂeskÁ).
Dumky (1982 – 1989) – Dumka o svĹdomÉ – podle autora bychom nemĹli zpytovat svĹdomÉ, aÚ v zÁvĹru je pointa – vÓichni totiÚ zpytujÉ jen „to cizÉ“. Pozastavuje se nad lidskou blbostÉ – neznÁ hranic (Dumka z celnice).
Zbrusu nové jarmareĂnÉ pÉsnĹ Ăeskotuzemské (1990 – 1994) – My jsme chytŇÉ hoÓi – mluvÉ o tom, jak si u nÁs lidi nakradli a ostatnÉm nic nenechali. HovoŇÉ také o tom, co u nÁs dĹlÁ velikÁny. ňÉkÁ, Úe jenom doba. StŇÉdajÉ se stejnĹ rychle jako jejich pomnÉky, kde po nich zĘstÁvajÉ jen sokly (VlasteneckÁ pÉseÎ k poctĹ velikÁnĘ). GumÁci – autorovi pŇipadajÉ GumÁci z televize ŐplnĹ jako ÚivÉ. UÚ ani nevÉ, jestli on sÁm nenÉ také gumovŮ.
Prostopravdy (1980 – 1995) – úÁĂkova prostÁ pravda je, Úe kdyÚ je nĹkdo v mlÁdÉ tele, v dospĹlosti bude vĘl (ókola Úivota), nebo Úe kmÁn vÓe odŇe za svého pÁna, aby on mĹl kolÁĂe (Bez prÁce nejsou kolÁĂe). Z Anatomie charakteru – „BezpÁteŇnÉ nevĹŇÉ v existenci pÁteŇÉ.“
Balady (1980 – 1995) – Autorovi vadÉ velkÁ rychlost Úivota, nemĘÚe v nĹm najÉt trochu klidu (Balada o ÚivotĹ v klusu).
Postskriptum – Sonet o ideÁlnÉm ĂtenÁŇi – mÁ to bŮt jeho spŇÉznĹnou duÓÉ, krÁskou, nejlepÓÉm pŇÉtelem s ŐsmĹvem na tvÁŇi. Tento model VenuÓe mÁ mu promÉjet vÓechny naivnÉ nÁpady a milovat ho vĹrnĹ, nebo spÉÓe jeho dÉlo.

ZáVĺR:
VerÓe JiŇÉho úÁĂka vynikajÉ svĹÚÉ obraznostÉ, vtipem a smyslovĹ radostnŮm pŇÉstupem k Úivotu. PostupnĹ v nich sÉlÉ satirické prvky. Z vĹtÓiny jsou jeho bÁsnĹ krÁtké Őtvary, ale delÓÉ bÁsnĹ se u nĹj vyskytujÉ také (v pozdĹjÓÉ dobĹ ĂastĹji). JiŇÉ úÁĂek si také perfektnĹ umÉ hrÁt se slovy napŇ. v bÁsni PĘlnoĂnÉ dumka – kdyÚ kape vodovod, úÁĂek ŇÉkÁ, Úe chytl kapavku apod.

BALADA O BLBOSTI
(Vy mnĹ taky!)

SvĹt ze mĹ poŇÁd dĹlÁ vola,
muÚi i Úeny, tisk i stÁt,
a jÁ se brÁnÉm uÚ jen zpola,
brzy to budu muset vzdÁt.
MÁm koupit ÓpagÁt nebo drÁt
a Úivotu dÁt adié?
I jÁ mÁm pŇece blbost rÁd…
Ona nÁs vÓecky pŇeÚije.

Blbost je vĹĂnÁ. SkvĹlÁ Ókola,
pramÁti ÓÔastnŮch lidskŮch stÁd.
A kdo se liÓÉ musÉ z kola,
jak pŇikazuje vĹĂnŮ ŇÁd.
A tak to pĘjde napoŇÁd –
blbcĘ jsou celé legie
a dovedou se dobŇe prÁt…
Ona nÁs vÓecky pŇeÚije.

Rozum je vratkŮ, pravda holÁ,
za pŮchou jak stÉn kluÓe pÁd.
Blbosti nikdo neodolÁ,
kaÚdŮ jsme jejÉ kandidÁt.
UmÉ nÁs bavit, tĹÓit, hŇÁt,
je mocnĹjÓÉ neÚ magie.
Sladko je blbnout na kvadrÁt…
Ona nÁs vÓecky pŇeÚije.

ChceÓ klidnĹ ÚÉt a zdravĹ spÁt?
Blbost je skvĹlÁ partie,
aÔ Úije jejÉ majestÁt!
Ona nÁs vÓecky pŇeÚije.

Rozbor bÁsnĹ
- lyricko-epickÁ bÁseÎ
- rozdĹlena do ĂtyŇ slok – tŇÉ pravidelnŮch o osmi verÓÉch a Ătvrté poloviĂnÉ Ţ vŮstavba jako villonskÁ balada
- rŮm ABAB CDCD
- personifikace: svĹt ze mĹ poŇÁd dĹlÁ vola
(blbost) nÁs vÓecky pŇeÚije
pŇikazuje ŇÁd
- epiteton: vĹĂnŮ ŇÁd
- refrén: Ona nÁs vÓecky pŇeÚije.
- Ironie a sarkasmu uÚÉvÁ úÁĂek v celé bÁsni
- Je to v podstatĹ Ďda na blbost. Ironizuje v nÉ celé lidstvo, které se nechÁ unést jejÉ mocÉ. Na svĹtĹ je teÄ tolik blbcĘ, Úe normÁlnÉ lidé jsou v menÓinĹ a musÉ opustit nÁÓ svĹt, protoÚe mezi blbci by neobstÁli. Komu totiÚ blbost vlÁdne, lehce se mu Úije. Blbost je prostĹ dokonalÁ umÉ vÓe, co si kdo mĘÚe pŇÁt. Ale hlavnĹ je vĹĂnÁ a mÁlokdo ji pŇemĘÚe.



APR×LOVů SONET O TUZEMSKůCH MUDRC×CH
(RŮmy pro koĂku a pod psa)

Co ăech, to vÓevĹd. Je to naÓe hobby –
v hospodĹ s vervou pŇedĹlÁvat svĹt.
Tam ĂlovĹk saje rozum do zÁsoby.
ToÔ ĂeskŮ ŐdĹl – vÓemu rozumĹt!

Po dvou tŇech pivech ĂlovĹk zvlÁdne hravĹ
umĹnÉ, vĹdu, politiku, sport…
Po Ătvrtém pivu se lÉhnou v hlavĹ
nÁpady zralé rovnou na export.

Mozkové trusty pŇedou v kaÚdém Óenku;
ăech nikdy nemÁ nouzi o myÓlenku,
po pÁtém pivu svĹtu vytŇe zrak.

V praxi se, pravda, vÚdycky nĹco zhatÉ,
leĂ v teorii, ach mÉ milÉ zlatÉ,
jsme kabrÎÁci – tak a nejinak.

Rozbor bÁsnĹ:
- lyricko-epickÁ bÁseÎ
- rozdĹlena do ĂtyŇ slok – dvou po ĂtyŇech verÓÉch a dvou po tŇech verÓÉch Ţ vŮstavba sonetu
- rŮm v prvnÉch dvou slokÁch ABAB
v druhŮch dvou slokÁch AAB CCB
- personifikace: nÁpady se lÉhnou v hlavĹ
mozkové trusty pŇedou
- autor pouÚÉvÁ cizÉ vŮrazy: hobby, trusty
- uÚÉvÁ ironie a sarkasmu
- VysmÉvÁ se ăechĘm, kteŇÉ vysedÁvajÉ v hospodÁch a hovoŇÉ o svĹtovŮch problémech. Velice dobŇe jim rozumÉ, vÓe vÉ a umÉ lépe neÚ vÓichni ostatnÉ. KritizujÉ kaÚdou hloupost, kterou provedli ostatnÉ a pŇitom o tom sami vĘbec nic nevÉ, natoÚ aby to umĹli lépe. Svou moudrost sajÉ jedinĹ z piva. ăÉm vÉc toho pak vypijÉ, tÉm vÉc toho vÉ.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3158