MEZIVÁLEČNÉ ČESKÉ DIVADLO
V meziválečné době se rozšiřuje divadelní síť i počet diváků.
Prosazují se i menší avantgardní scény, vznikající v polovině dvacátých let. Z hnutí těchto scének v letech třicátých vyniká Osvobozené divadlo (viz níže) a divadlo „D“ Emila Františka Buriana.
V prvních poválečných letech vrcholí snahy o divadlo symbolistické a expresionistické stylovosti. Ve dvacátých letech se pak formuje poetistické divadlo české divadelní avantgardy. Surrealistické tendence nalezly v českém divadle ohlas v letech třicátých.
Mimořádné tvůrčí výkony byly v letech 1918 – 1939 podány v oblasti dramatu (Karel a Josef Čapkové (viz níže), František Langer) a opery (Leoš Janáček, Bohuslav Martinů), v režijní tvorbě, v činnosti dirigentské, v umění hereckém i pěveckém, v loutkovém divadle (Josef Skupa) a v historii a teorii divadla.
I za nacistické okupace se české divadlo těšilo značné oblibě. Divadlo bylo ovšem postupně omezováno, v letech 1941-1942 nastalo v protektorátu období teroru. K 1. září 1944 byla všechna divadla uzavřena.
Karel Čapek (1890-1938)
Prozaik, dramatik, esejista, novinář a překladatel. Společně s bratrem Josefem publikoval několik děl (Zářivé hlubiny, Ze života hmyzu, Adam Stvořitel), manžel herečky Scheinpflugové. Po metafyzických prózách (Trapné povídky) vyslovil ve fantastickoutopických románech (Továrna na absolutno, Krakatit) a dramatech (R.U.R., Věc Makropulos) kritiku společenských poměrů. V 30. letech se Čapek dostává na pozici lidové fronty a jeho dílo vrcholí v antifašisticky zaměřených dramatech (Bílá nemoc, Matka), románu (Válka s mloky) a prózách (Bajky a podpovídky, Apokryfy), ve kterých varuje před nacistickou hrozbou a jejím vlivu na lidskou osobnost.
Osvobozené divadlo (OD), Praha (1925-1938)
OD, centrum české divadelní avantgardy 20. a 30. let, vzniklo jako sekce Spolku moderní kultury Devětsil v zimě 1925 z iniciativy režisérů J. Honzla a J. Frejky. Prvním působištěm původně poloprofesionálního souboru bylo Divadlo na Slupi na rozhraní Nového Města a Vyšehradu.
OD zahájilo jako scéna experimentálně zkoumající postupy moderního divadla v duchu poetismu a konstruktivismu v únoru 1926 převzatými inscenacemi J. Frejky. V Honzlově konzistentním poeticko-konstruktivním programu se promítaly hlavní inscenační zásady (syntetičnost hercova výkonu, popření iluzivního realismu a dekorativismu, zdůraznění funkčnosti všech jevištních prvků ve vztahu k hereckému projevu, dominance režijního vedení) do neliterárně lyrického pojetí inscenace jako autorské výpovědi režiséra-básníka, odmítajícího aristotelovské vymezení dramatičnosti a promlouvajícího k divákům ve stejném duchu jako devětsilští autoři, jimž Honzl OD široce otevíral (Vančura, Hoffmeister, Nezval). Za nejvýznamnější Honzlovy režie byl však považovány prezentace francouzských předchůdců avantgardy (Apollinaire: Prsy Tiréziovy; Jarry: Král Ubu) a jejich současníků (Goll, Ribemont-Dessaignes, Cocteau). V nich se plně rozpoutalo hýřivé bohatství odvážných, vzájemně disparátních jevištních metafor, jejichž sled utvářel poetickou výstavbu inscenací, podstatně rozvíjejících textové předlohy. Atmosféra těchto představení sahala od humorného nadhledu v Prsech Tiréziových až po dusné hrůzy destruktivních výtrysků podvědomí v Peruánském katovi.
1926 OD hrálo cca jednou týdně, o letních prázdninách nehrálo vůbec. Od ledna 1927 přeneslo své působiště do divadélka v Umělecké besedě na Malé Straně. Po roztržce s Honzlem se v březnu odštěpila Frejkova skupina a založila Divadlo Dada. Po premiéře vest Pocket Revue (19.4.1927), uvedené v Umělecké besedě, se v květnu 1927 stala členem OD skupina J, Voskovce a J. Wericha. Počínaje svým čtvrtým představením byla úspěšná Vest Pocket Revue včleněna do repertoáru OD a mnohokrát reprízována (celkem 208x).
1927-29 koexistovaly v OD dvě programové linie – Honzlovy exkluzivní experimenty a divácky úspěšné revue V+W. Tato éra končí na podzim 1929 Honzlovým odchodem do brněnského ND.
Od sezóny 1929/30 až do ukončení existence OD sídlilo ve velkém divadelním prostoru (880 diváků) nově otevřeného paláce U Nováků ve Vodičkově ulici (dnes ABC).
OD V+W bylo syntézou široce sdělného, hudebně zábavného divadla autorského typu a některých generačně vyhraněných avantgardních postupů a směrů (inspirace dadaismem a poetismem při hravém zacházení se slovem a jeho fonetickými i sémantickými kvalitami a při imaginativním zacházení s divadelním prostorem, inspirace němou filmovou groteskou i jazzem). Oproti jiným českým i zahraničním avantgardním scénám se v OD V+W neprosadila emancipace režie jako vůdčí, nadřazené funkce, což dokládá mj. šest jevištních opusů, které za Honzlovy nepřítomnosti režírovali sami V+W, aniž by výsledek nějak utrpěl. Vznikly naopak inscenace vývojově přelomové a stylově čisté, diváky i kritikou oceňované (Fata morgana, Ostrov Dynamit, Sever proti Jihu, Don Juan &comp.)
OD V+W bylo divadlem hrajících autorů: pořádajícím činitelem inscenačních složek bylo básnické slovo, hudba a herecké komediální akce. Centrem inscenační poetiky bylo autorské herectví V+W, navazující na hluboké domácí i zahraniční tradice. Slovní klaunerie, dědic tisícileté linie lidové smíchové kultury i novodobého kabaretního středoevropského herectví autorského komentáře, byla u V+W zúrodněna absurdním humorem a moderní poezií (asociativnost, polytematičnost, střihová montáž, koláž bezkomentářových citací). Odtud teprve vyrůstala časová politická invektiva a satirická tendence jejich her.V prvním období (VPR, Smoking revue, Fata morgana, Golem…).byla latentní, postupně sílila v souvislosti se společenským vývojem. V přiostřující se politické a sociální situaci 30. let nabývala satira V+W na důrazu (Caesar, Osel a stín, balada z hadrů, Rub a líc, Pěst na oko, Těžká Barbora). Ani v těchto dílech však V+W neopustili dadaistickou a poetistickou základnu svého humoru, který měl – až na některé omyly a dočasnou ztrátu kritičnosti (např. ve vztahu k SSSR, viz balada z hadrů) – demokratický charakter.V ohrožení hitlerovským totalitarismem se V+W, dosud zhusta obviňovaní ze zesměšňování a hanobení národních tradic a hodnot, stali symbolem národního odporu a vlastenectví.
Do divadla vnesli V+W i takzvané forbíny, krátké výstupy před zataženou oponou, které původně měly diváka zabavit během přestavby jeviště. Posléze se staly tradiční součástí her V+W.
Pomnichovské poměry znemožnily levicově orientovanému OD pokračovat v linii antimilitaristické a antifašistické satiry. 10.11.1938 byl J. Voskovcovi doručen výměr zemského úřadu o odnětí koncese.
V září 1946, po návratu V+W z emigrace, obnovili činnost pod názvem Divadlo V+W U Nováků.
Hry V+W, díky ježkově hudbě a invenci obou protagonistů, se staly trvalou součástí repertoáru českých činoherních, zpěvoherních, kabaretních i loutkových scén. Parodickým přístupem k divadlu, populární hudbě, filmu, vlastenectví, politice, klasické i bulvární kultuře, hravým vztahem ke slovu, rytmu, frázi, jazzovým synkopismem dikce, pohybů i mimiky ovlivnili V+W dlouhou řadu následovníků. Hlásí se k nim malá autorská či studiová divadla od druhé poloviny 40. let dodnes. Vedle J. Haška ovlivnili V+W český humor a satiru. V Čechách a zčásti i na Slovensku založili tradici divadla komické či písničkářské dvojice, ovlivnili folkové písničkářství, šanson, satirický popěvek – bezmála všechny drobné pódiové žánry.
Meziválečné divadlo v datech
říjen 1919 V Praze zahájilo činnost dramatické oddělení Státní
konzervatoře hudby. Na hudební konzervatoři
v Brně bylo dramatické oddělení založeno o rok
později.
1.3.1920 otevřeno v Bratislavě Slovenské národní divadlo. Po
léta inscenovalo činohry, opery a operety pouze
v češtině. Teprve roku 1932 zde začal pracovat
samostatný slovenský operní soubor a v roce 1937
činoherní.
2.3.1920 Národní divadlo v Praze uvádí hru „Loupežník“ od Karla Čapka (1890-1938).
26.9.1920 Vzniká divadlo „Říše loutek“
16.11.1920 Při protiněmeckých demonstracích je zabráno Stavovské divadlo. To, od roku 1862 sloužící výhradně německému divadlu, se stává pobočnou scénou Národního divadla.
1920 Josef Skupa uvádí v Plzni na loutkovou scénu
loutku Spejbla a v roce 1926 loutku Hurvínka.
1921-1923 Karel Čapek působí v Městském divadle na
Královských Vinohradech jako dramaturg a režisér.
1925 Vlasta Burian (1891-1962) otevírá v Adrii na
Václavském náměstí v Praze vlastní divadlo.
Několikrát se se svým divadlem stěhuje.
8.2.1926 Zahajuje v Praze činnost Osvobozené divadlo jako
dramatická sekce levicového uměleckého sdružení
Devětsil.
19.4.1927 Jiří Voskovec (1905-1981) a Jan Werich (1905-1980) a Jan Werich (1905-1980) uvádějí v Praze amatérský soubor Vest-pocket revue. V. a W. tak ovládnou Osvobozené divadlo.
1927 Emil František Burian formuje svůj recitační soubor
voiceband, který využívá i na divadle.
1929 Hudební skladatel Jaroslav Ježek (1906-1942)
začíná svoji spolupráci s Osvobozeným divadlem.
1935 Uzavřeno Osvobozené divadlo.
1935-1948 V Praze působí „Nové divadlo“ Oldřicha Nového.
1938 Někteří umělci odcházejí do emigrace.
30.12.1938 Zemské divadlo v Brně uvádí Prokofjevův balet
„Romeo a Julie“ ve světové premiéře.
Červenec 1939 Okupanti zabírají Stavovské divadlo.
1939 V Praze vychází v českém překladu Stanislavského
kniha „Můj život v umění“
1.9. 1944 Zákaz veškeré divadelní činnosti.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3909