Strana 3 ………………………………………………………………… Seznam použitých zkratek
Strana 4 ………………………………………………………………… Obecná charakteristika a historie

Nejdůležitější data z ruských dějin
Strana 6 ………………………………………………………………… Přehled česko – ruských kontaktů
Bilaterální smlouvy mezi ČR a RF
Strana 7 ………………………………………………………………… Hospodářství
Strana 8 ………………………………………………………………… Hospodářská spolupráce s ČR
Strana 12 ……………………………………………………………….. Příroda: Altaj
Strana 13 ……………………………………………………………….. Volha a okolí
Strana 15 ………………………………………………………………... Moskva
Strana 17 ………………………………………………………………… Autonomní oblast – Čečensko
Strana 18 ………………………………………………………………… Reklama - Прима ностальгия
Strana 19 ………………………………………………………………… Seznam literatury
Strana 20 ………………………………………………………………… Grafické prezentace



Seznam použitých zkratek:

°C stupeň Celsia
Č. číslo
ČR Česká republika
FS Federální shromáždění
Kč Koruna česká
Km Kilometr
Km2 kilometry čtvereční
m Metry
m.n m. Metry nad mořem
ME Ministerstvo ekonomiky
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
MR Ministerstvo republiky

NATO North Atlantic Threath Organisation - Severoatlantická aliance
OAO Firma
PČR Parlament České republiky
RF Ruská federace
SFSR Sovětská federace socialistických republik
SNS Společenstvo nezávislých států
SR Slovenská republika
SSSR Svaz sovětských socialistických republik
TASS ruská tisková agentura
USA The United States of America – Spojené státy Americké



Obecná charakteristika a historie

Se svou rozlohou přes 17 miliónů km2 je Rusko největším státem ne celém světě a s počtem obyvatel 147 739 000 je Rusko na 6. místě na světě. Ruská federace se rozkládá od východní Evropy přes celou severní část Asie až Ochotskému a Beringovu moři. Skládá se z 21 republik. Evropská část země je převážně rovinatá, na jihu Kaspická nížina a pohoří Kavkaz. Evropu od Asie odděluje pohoří Ural, dále pokračuje Rusko Sibiří. Nejprve močálovitá nížina, dále k východu středosibiřská plošina a pohoří. Hornaté je rovněž pohoří Tichého oceánu. Je zde bohatá říční síť s řadou veletoků a množstvím velkých jezer. Východ Sibiře má extrémně kontinentální podnebí, které směrem k západu - a tedy v Evropě - přechází v oceánské. Vegetace odpovídá poloze, na severu tundra s mechy a lišejníky, dále k jihu pásmo lesů, lesostepi, stepi. Velká vzdálenost v rovnoběžkovém směru zbůsobuje časový rozdíl 10 hodin. Země se od počátku 90. let 20. století nachází v hospodářské krizi a to i přes svůj ohromný potenciál (nerostné bohatství, úrodná půda). Pro cestování je významná Bajkalsko-Amurská magistrála a vnitrostátní letecká doprava. Hlavním městem Ruska je již od poloviny 13. století Москба – Moskva a se svými 8 milióny obyvatel (podle oficiálního zdroje) se řadí mezi největší města světa. V minulosti se Rusko potýkalo s výboji sousedů i vzdálenějšími mocnostmi, např. Perská Říše, Římské Říše. Během různých historických epoch se však Ruskem proháněly nejrůznější kočovné kmeny, většinou s vidinou osídlení Evropy. Mezi takovéto osadníky patřili například Skythové, Sarmati, Hunové, Avaři, Bulhaři a Maďaři. V 9. století tu vznikl první slovanský státní útvar - Kyjevská Rus, a to mezi řekami Dněpr a Dněstr. Už po třech staletích se však rozpadla na několik samostatných knížectví, které částečně zpustošili výboje tatarských nájezdů. Postupem času začalo sílit především moskevské knížectvo. V Evropě stálo dalšímu mocenskému rozmachu v cestě hlavně Polsko a Švédsko, věční rivalové Ruska. Polsko však padlo začátkem 19. století, ve stejné době Rusko získalo i další državy na Dalekém Východě. Snahy o nezávislost většiny neruských národů vyvrcholily po první světové válce, kdy byly vyhlášené jednotlivé svobodné státy. Mnohé z nich se však v nejbližších letech dostali zpět pod nadvládu Ruska. Roku 1922 vzniklo SSSR, ve kterém mělo Rusko dominantní úlohu. K rozpadu socialistické mocnosti došlo roku 1991.

Nejdůležitější data z ruských dějin:

1547 Ivan III. Se stává prvním carem
1812 Napoleonův pokus o invazi do Ruska končí neúspěchem
1853-1856 Krymská válka
1861 Zrušeno nevolnictví
1864 Dokončeno dobytí Kavkazu
1867 prodali Rusové Aljašku Američanům za 7,2 milionů dolarů
1885 Nadvláda nad Střední Asií
1904-1905 Rusko-japonská válka
1905 Vojsko zahajuje palbu do demokratů u Zimního paláce; občanské nepokoje, stávky a ozbrojená povstání se šíří po celém Rusku; car přistupuje na určité reformy; revolucionáři zakládají v Sankt Petěrburku Sovět dělnických zástupců.
1907 Rusko podepisuje Dohodu; Trockij prchá z Ruska, aby se vyhnul vězení za účast v revoluci 1905
1914 Vypuknutí 1. světové války; roste vliv Grigorije Rasputina
1916 Zavraždění Rasputina šlechtici
1917 vyhrocování Ruské politiky(únorová revoluce,abdikace cara Mikuláše II. v březnu, pokus o levicový převrat v červenci,pokus generála Kornilova o převrat v září,v listopadu provedli bolševici vedení Leninem revoluci a zavedli teror).
1918 vyvražděna carská rodina
1918-1920 na celém území Ruska proběhla občanská válka
1918 leden-vyhlášena Ruská SFSR(Sovětská federace socialistických republik) - ta se stala 30.12.1922 součástí SSSR
1924 Lenin umírá
1928 První pětiletý plán průmyslového rozvoje
1929 Stalin se stává diktátorem; Trockij ve vyhnanství; počátek kolektivizace zemědělství a perzekuce Stalinových oponentů (velká čistka)
1939 Sovětsko – německá smlouva o neútočení; sovětská vojska přepadají V Polska
1940 válka s Finskem-územní zisky v Karélii; SSSR anektuje pobaltské státy; Trockij zavražděn v Mexiku
1941 Německá invaze
1943 Němci poraženi u Stalingradu
1945 Konec II. Světové války po dobytí Berlína sovětským vojskem; SSSR vstupuje do OSN
1948 Blokáda Západního Berlína
1949 Vznik RVHP; SSSR odpaluje jadernou bombu
1950 Spojenecká smlouva s Čínou
1953 Úmrtí Stalina; tajemníkem komunistické strany Nikita Chruščov
1954 Území Krymu předáno Ukrajinské SSR
1955 Jednání v Ženevě neřeší konflikty studené války; Varšavská smlouva zakládá spojenectví komunistických států.
1957 Vypuštění první vesmírně družice
1958 Chruščov se stává ministerským předsedou
1960 Obchodní dohoda s Kubou; sovětská raketa sestřeluje špionážní letoun USA
1962 Chruščov zažehnává celosvětovou krizi odsunem sovětských raket z Kuby
1964 Chruščov zbaven úřadu a nahrazen na místě generálního tajemníka Leonidem Brežněvem a na postu premiéra Alexejem Kosyginem
1968 Invaze Československa sovětskou armádou
1969 Spor o hranice s Čínou
1975 SSSR podepisuje helsinskou dohodu o lidských právech
1985 Generálním tajemníkem se stává Michail Gorbačov a vyhlašuje novou politiku „glasnosť“ a „perestrojka“
1986 Gorbačov nahrazuje osoby jmenované Brežněvem reformátory
1989 Zhroucení komunismu v celé východní Evropě po zrušení sovětské kontroly; Gorbačov a prezident USA George Bush vyhlašují konec studené války
1990 první svobodné volby-Jelcin-představitel opozice a další nacionalisté a reformátoři zvoleni do parlamentu
12.6.1990 ruská SFSR vyhlásila svrchovanost na SSSR
12.6.1991 Jelcin zvolen ruským prezidentem
25.12.1991 Ruská SFSR přijala název Ruská federace
26.12.1991 se stala zakládajícím členem SNS
31.3.1992 podepsalo 18 republik Ruské federace z 20 novou smlouvu federace, podepsat ji odmítli pouze Čečensko a Tatarstán
1.1.1994 Jelcin se stává prezidentem SNS
červen 1994 Rusko se připojilo k vojenské a politické spolupráci s NATO
1996 Přijetí do Rady Evropy; zahájeny rusko – čečenské mírové rozhovory; podpis smlouvy o zákazu zkoušek jaderných zbraní
1997 Podepsán Ustávající akt o vzájemných vztazích, bezpečnosti a spolupráci mezi NATO a Ruskem
1998 Hospodářská krize; předsedou vlády J. Primakov
1999 Předsedou vlády S.Stěpašin
2000 Zvolen současný ruský prezident Vladimír Putin
Stručný přehled nejdůležitějších kontaktů od vzniku ČR
Ř V průběhu oficiální návštěvy ČR v srpnu 1993 podepsal prezident B. Jelcin Smlouvu o přátelských vztazích a spolupráci. Krátkou (nikoli však oficiální) návštěvu RF vykonal prezident Havel v květnu 1995 u příležitosti oslav výročí konce 2. světové války.
Ř Na úrovni předsedů vlád byly uskutečněny oficiální návštěvy V. Klause v Moskvě (duben 94), V. Černomyrdina v Praze (duben 97). Poslední stykovou akcí na vysoké vládní úrovni se stala návštěva premiéra Zemana v Moskvě ve dnech 15.-16.4. 1999.
Ř Ministr zahraničních věcí J. Zieleniec jednal v Moskvě v březnu 1993 a v březnu 1996, zatímco ruský zaminir A.Kozyrev navštívil Prahu v únoru 1994. Poslední stykovou akcí na úrovni ministrů zahraničních věcí byla návštěva ruského ministra I. Ivanova v únoru 2001 v Praze. Uskutečnila se též řada pracovních návštěv resortních ministrů.
Ř Na úrovni vedení parlamentů obou zemí došlo doposud k cestě předsedy PS M. Zemana do RF (červen 1997) a předsedy Senátu PČR P. Pitharta (únor 98). Odpovědí ruské strany byla cesta předsedy Rady federace FS RF pana Jegora Strojeva v březnu 2001.
Bilaterální smlouvy mezi ČR a RF –
obchodně-ekonomická oblast

1. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o obchodních a ekonomických vztazích a vědeckotechnické spolupráci Praha, 26. 8. 1993
2. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o podpoře a vzájemné ochraně investic Moskva, 5. 4. 1994Dohoda v ČR ratifikována; v RF rafitikována dne 6. 6. 1996
3. Smlouva mezi vládou ČR a vládou RF o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku Praha, 17. 11. 1995ratifikována v RF dne 26. 2. 1997,po předání ratifikačních listin vstoupí v platnost od 1. 1. 1998
4. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o hospodářské a vědeckotech. spolupráci v oblasti zemědělsko- průmyslového komplexu Moskva, 13. 8. 1993
5. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o spolupráci v oblasti karantény a ochrany rostlin Praha, 13. 6. 1994
6. Dohoda mezi vládou RF a vládou ČR o spolupráci v oblasti veterinární péče Praha, 13. 6. 1994
7. Dohoda mezi vládou RF a vládou ČR o vypořádání zadluženosti býv. SSSR a RF vůči ČR Moskva, 17. 6. 1994Dodatek č. 1 k této Dohodě byl podepsán v Praze 21. 4. 1997Memorandum z jednání ministrů financí ČR a RF v Praze dne 24.9. 1999 Protokol z jednání I. NM financí ČR v Moskvě dne 8.12. 1999.
8. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o spolupráci v oblasti jaderné energetiky Moskva, 4. 12. 1994Notifikována dne 4. 4. 1995Dodatek k dohodě, Moskva 15. 4. 1999
9. Protokol mezi vládou ČR a vládou RF k otázkám realizace "Jamburgské dohody z 16.12.1985" Praha, 3. 5. 1996Moskva, 6. 6. 1996
10. Protokol mezi vládou ČR a vládou RF o ukončení platnosti Dohody z 2. 8. 1982 tzv. "Jenisej-Vltava" Praha, 21. 5. 1996
11. Dohoda mezi GŘ Českých drah a Ministerstvem železnic RF Moskva, 24. 1. 1997
12. Dohoda mezi Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže ČR a Státním výborem RF pro antimonopolní politiku a podporu nových hospodářských struktur Moskva 24. 1. 1997
13. Dodatek č. 1 k Dohodě mezi vládou ČR a RF o vypořádání zadluženosti bývalého SSSR a RF vůči ČR. Praha, 21.4. 1997
14. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o spolupráci v celních otázkách Praha, 17.10. 1997
15. Dohoda mezi vládou ČR a vládou Republiky Tatarstán o obchodně- ekonomické spolupráci Praha, 26.2. 1998
16. Dohoda o spolupráci mezi MPO ČR a ME RF Praha, 13.3. 1998
17. Dohoda o spolupráci mezi MPO ČR a Ministerstvem vnějších ek. vztahů a obchodu RF Praha, 13.3. 1998
18. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o mezinárodní silniční dopravě Praha, 13.3. 1998
19. Dohoda mezi vládou ČR, RF, SR a Ukrajiny o spolupráci v oblasti přepravy jaderných materiálů mezi RF a ČR přes území SR a Ukrajiny Praha, 14.3. 1998
20. Dohoda mezi vládou ČR a vládou RF o přechodné pracovní činnosti občanů Moskva, 25.6. 1998
21. Dohoda mezi Úřadem pro techn. normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví ČR a Výborem RF pro normalizaci, metrologii a certifikaci o uznávání výsledků zkoušek výrobků vzájemně dodávaných mezi výrobními a obchodními podniky ČR a RF Moskva, 15.4. 1999 novelizace dohody
22. Dodatek k Dohodě mezi vládou ČR a vládou RF o spolupráci v oblasti jaderné energetiky Moskva, 15.4. 1999
23. Dohoda o spolupráci mezi českou pojišťovací společností EGAP a Českou exportní bankou a ruskou pojišťovací společností “Ingosstrach” a ruskou “Avtobank” Moskva, 15.4. 1999

Hospodářství
Pětileté hospodářské plány za vlády komunistů pomohly ruské ekonomice v rychlém vývoji, ale těžkopádné centrální řízení, které se vyvinulo, potlačovalo inovace a bránilo dalšímu pokroku. Vláda se nyní snaží předat podniky a majetek vlastněné státem do soukromého vlastnictví a podporuje živnostníky, aby začali podnikat. Pro pomoc při modernizaci a vzdělávání se Rusko obrací na západní země a Japonsko.
o Zemědělství: Rusko má rozsáhlé plochy zemědělské půdy, avšak čelí potížím spojeným s krátkou vegetační dobou, nepostačujícími srážkami a nedostatkem úrodné půdy, kromě toho neefektivní systém hospodaření za éry komunistů byl překážkou rozvoje zemědělského sektoru. V roce 1992 bylo v Rusku asi 50 000 statků v soukromých rukách a asi 25 000 řízených státem, avšak soukromé statky hospodaří pouze na malém podílu ruské zemědělské půdy. Přeměna obrovských státem spravovaných kolchozů bývalého SSSR se jeví jako pomalá a problematická. Na pomoc transformaci byly schváleny nové zákony požadující přeměnu těchto kolchozů a zemědělců, kteří chtějí začít hospodařit sami, je nyní poskytována finanční pomoc. Mezi hlavní plodiny patří ječmen, len, ovocem, oves, brambory, rýže, cukrová řepa, zelenina a pšenice. Pěstuje se také řada krmiv. Významný je i chov hospodářských zvířat: Skotu, prasat a ovcí.
o Rybolov: V Barentsově a Bílém moři se loví tresky, sledi a lososi. V Černém a Kaspickém moři se chytají jeseteři; kaviár je vyhlášenou ruskou pochoutkou. Ruské lodě rybaří také ve vnitrozemních vodách, Atlantském a Tichém oceánu a v Baltském moři.
o Těžba: Rusko má rozsáhlé nerostné bohatství. Je předním producentem azbestu, uhlí, oceli, železné rudy, ropy, manganu, rtuti, niklu a drasla. Významné jsou i zlato, diamanty (zvláště na Sibiři), olovo, sůl,cín, wolfram, zinek, bauxit, měď a stříbro.
o Výroba: Řada pětiletých plánů rozvinula průmysl bývalého SSSR natolik, že výroba se dostala na druhé místo na světě za USA. Mnohé továrny a jejich vybavení jsou však zastaralé a potřebují modernizaci. Nejrozvinutějším sektorem je těžký průmysl, výroba traktorů a další těžké techniky a elektrických přístrojů. Chemický průmysl produkuje vlákna, hnojiva, petrochemikálie, plasty a syntetické pryskyřice. Významný je i průmysl stavebních hmot. Sektor spotřebního zboží za ostatními oblastmi zaostává a Rusko je proto nuceno dovážet mnohé spotřební zboží.
o Služby: V bývalém SSSR byl sektor služeb poměrně málo rozvinutý. Většina pracovníků v oboru služeb byla nedostatečně vzdělána a špatně placena. Od rozpadu SSSR se začalo podnikáním v sektoru drobných služeb zabývat mnoho soukromníků a nyní je z něj rychle se rozvíjející oblast, která vytváří odhadem 50% hrubého národního produktu.
Hospodářská spolupráce s ČR
Přesto stejně jako sféra politická, také obchodně-ekonomické vztahy byly v posledních letech postiženy stagnací. Z české strany byly od r. 1997 s periodicitou zhruba 2 x ročně vedeny pokusy oživit obchodně-ekonomické vztahy. Veškeré pokusy však stejně periodicky troskotaly v důsledku personálních výměn v ruské vládě. Ty způsobily, že v letech 1998 -1999 ztratili představitelé českých ekonomických ministerstev na ruské straně partnery. K obnově ruské části MVK a meziresortních česko-ruských vztahů došlo až v r. 2000 po reorganizaci vertikály státní správy RF, ze které se aparát ruských ministerstev dosud vzpamatovává. Názorně stav OE vztahů dokresluje nízký podíl RF na celkovém exportu ČR, který stagnuje a v r. 2000 se pohyboval pod 1,5 %. V důsledku nárůstu cen energetických surovin došlo v r. 2000 naopak k cca 50 % nárůstu objemu dovozu z RF, který se podílel 6,5 % na celkovém importu ČR.
Zvrat ve sféře OE vztahů nepřinesla ani oficiální návštěva premiéra Zemana v Moskvě v dubnu 1999, kterého doprovázeli ministři průmyslu a obchodu, financí, dopravy a spojů a zemědělství. Provizorium v obsazení postů na ekonomických ministerstvech RF, bylo provázeno nedostatkem kompetencí, resp. odpovědnosti až nechutí při řešení problémů kolem existujících projektů spolupráce (např. tzv. Jamburgské dohody), natož pak k přijímání rozhodnutí o projektech, které by podporovaly zvýšení exportu z ČR (např. tzv. Garanční fond, organizace výroby automobilů Škoda v RF, aj.). S výjimkou výrobních investic je ostatně jakékoliv zvyšování importu do RF stále považováno za nežádoucí. Politika ministra ekonomického rozvoje a obchodu RF G. Grefa, podporovaná prezidentem Putinem, směřuje k oživení domácí výroby a k organizaci nových výrob v RF.
Osobní pozornost věnuje prezident Putin rozvoji tzv. vojensko-technické spolupráce, která přinesla konkrétní výsledky v podobě výrazného meziročního nárůstu exportu zbraní a vojenské techniky v r. 2000. Z tohoto pohledu je předmětem zájmu RF i ČR, kde je třeba v souvislosti s uvažovanou návštěvou premiéra Kasjanova očekávat eskalaci tlaku na uzavření Dohody o vojensko-technické spolupráci mezi ČR a RF. Zde stojí na ruské straně v r. 2000 zformované Ministerstvo průmyslu, vědy a technologií RF.
Již během 6. zasedání MVK v Praze a při nedávné návštěvě vedoucího OAO Gazprom R. Vjachireva v ČR zahájila ruská strana přípravu svojí účasti v doprivatizaci petrochemického a plynárenského průmyslu v ČR. “SIBUR” - dceřiná společnost Gazpromu - jeví nepokrytý zájem o zakoupení Unipetrolu, Spolany aj. OAO Gazprom se takto v r. 2000 zmocnil druhé největší chemičky “Borsodchem”, když skoupil prostřednictvím nastrčené, v Irsku registrované společnosti, kontrolní balík akcií. Proti vůli vládních míst MR se pokusil dostat i ke kontrolnímu balíku akcií největší chemičky TVK. “Státní” zájem Ruska představuje OAO Gazpromu v jednání o účasti v privatizaci s.p. Transgas a distribuční sítě zemního plynu v ČR.
Existující smluvní základna, včetně dohod o ochraně investic a zamezení dvojího zdanění, představuje dostatečnou bázi pro rozvoj obchodně-ekonomických vztahů. Nedoznala od r. 1999 žádných změn.
1 Bilance vzájemné obchodní výměny
Dynamiku vzájemného obchodu mezi ČR a RF v letech 1995-2000 charakterizují následující údaje (v mil. USD):
Vzájemná obchodní výměna (mil. USD):
1995 1996 1997 1998 1999 2000
Vývoz 631,2 693,5 772,2 656,9 384,9 386,6
Dovoz 1876,2 2057,9 1842,1 1586,7 1389,7 2079,3
Obrat 2507,4 2751,4 2614,3 2243,6 1774,6 2465,9
Saldo -1245,0 -1364,4 -1069,9 -929,8 - 1004,8 - 1692,7
Hlavní příčinou tohoto nevyrovnaného salda je trvale vysoký objem dovozu palivoenergetických surovin z Ruské federace (ropa, plyn).
2. Komoditní struktura českého vývozu a dovozu
V českém vývozu byly v r. 2000 již tradičně nejvýznamnější komoditou stroje a dopravní prostředky za 171,7 mil. USD - 44,42 % z celkového vývozu do RF.V dovozu největší podíl tvořila minerální paliva za 1666,7 mil. USD - 80,15%.
Struktura českého vývozu v roce 2000:
Třída 0 - Potraviny a živá zvířata 5,78 %
Třída 1 - Nápoje a tabák 0,33 %
Třída 2 - Sur. minerály, nepoživatelné, s výjimkou paliv 1,35 %
Třída 3 - minerální paliva, mazadla apod. 0,46 %
Třída 4 - Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky 0,0 %
Třída 5 - Chemikálie a příbuzné výrobky, 16,3 %
- léčiva a farmaceutické výrobky,
- plastické hmoty
Třída 6 - Tržní výrobky tříděné podle materiálu 20,12 %
Třída 7 - Stroje a zařízení 44,42 %
Třída 8 - Různé průmyslové výrobky 11,23 %
Struktura českého dovozu v r. 2000
Třída 0 - Potraviny a živá zvířata 0,08 %
Třída 1 - Nápoje a tabák 0,00 %
Třída 2 - Surovinové minerály, nepoživatelné, s výjimkou paliv 4,57 %
Třída 3 - Minerální paliva, mazadla apod. 80,15 %
Třída 4 - Živočišné a rostlinné oleje, tuky a vosky 0,00 %
Třída 5 - Chemikálie a příbuzné výrobky, 2,16 %
- léčiva a farmaceutické výrobky
- plastické hmoty
Třída 6 - Tržní výrobky tříděné podle materiálu 7,74 %
Třída 7 - Stroje a zařízení 5,13 %
Třída 8 - Různé průmyslové výrobky, 0,14 %
3. Perspektivní odvětví pro české exportéry
Novou tendencí v RF je posilování domácích výrob i za cenu dovozu pouze uzlů a komponentů k finálním výrobků, jejichž finalizace se provádí na území RF v ruských výrobních závodech. Základní perspektivou, která se z tohoto pohledu nabízí českým dodavatelům, je zřizování “montoven” českých výrobků, nebo budování (investování do) výrobních provozů k výrobě zboží s českým “know-how”. Centrální i regionální orgány RF tyto aktivity obecně vítají a obecně je podporují. Výše a úroveň podpory je místně rozdílná.
Proměnu ruského trhu lze charakterizovat posunem od trhu prostým zbožím k trhu investicemi.
Co se týče komodit, taxativně vyjmenovat komodity či odvětví s neúklonně jasnou perspektivou nelze. Jako základ pro ocenění, kam se exportér má zaměřit, lze stanovit dva pohledy do Ruské federace:
- centrální: v rámci kterého působí Mezivládní komise pro obchodně-ekonomickou a vědeckotechnickou spolupráci mezi ČR a RF. Tato komise při svých jednáních označila perspektivní směry spolupráce a rozvíjí je v rámci setkání expertů a podnikatelských subjektů. Ruská strana má zájem o spolupráci v zemědělství, potravinářství, ve zpracovatelském a chemickém průmyslu, energetice, komunálních službách, veřejné dopravě, při získávání technologií pro obalové sklo, pivovarnictví, sladovnictví, v dodávkách balicích strojů, ve stavebnictví při rekonstrukcích starších obytných budov, v sanitárních dodávkách, při obnově strojního vybavení pro textilní průmysl, ve spolupráci při výrobě spotřebního zboží atd. (Prvotní informace lze získat v Czech Trade, v Komoře SNS při Hospodářské komoře ČR, ve Smíšené obchodní komoře “Východ”, ve Svazu průmyslu a dopravy ČR, ve Správě Českých center a dále na Ministerstvu průmyslu a obchodu
- regionální: tento pohled otevírá spolupráci v rámci 89 regionálních subjektů RF (republik, oblastí, krajů a měst), které mají v rámci své subjektivity právo provádět mezinárodní obchod samostatně a nezávisle na federální vládě. Tato samostatnost je místně odlišná a je třeba vycházet z podmínek jednotlivých regionů, což vyžaduje práci "v terénu", která je náročnější, avšak může přinést nečekaně dobré a relativně "vyšší a snazší" výsledky. Proto zde odhadovat perspektivní odvětví nelze, skutečnosti se mohou diametrálně lišit a musí se vycházet z poznání místních podmínek.
ČR se dohodla s RF v rámci jednání mezivládní komise, že z mezivládní úrovně bude podporovat aktivity v následujících regionech: Moskva, Sankt Petěrburg, Republika Tatarstán, Republika Baškortostán, Republika Komi, Sverdlovská, Samarská, Leningradská, Moskevská, Tjumeňská, Krasnojarská, Nižegorodská, Rostovská, Kaliningradská, Kamčatská oblast a město Omsk, s kterými již byla podepsána memoranda( v případě Tatarstánu mezivládní dohoda) o spolupráci. V r. 2001 se očekává podepsání memoranda s Oremburgskou oblastí u příležitosti setkání vedoucích představitelů regiónu RF a zástupce ČR. To však vůbec neomezuje aktivní působení českých podnikatelských subjektů ve všech dalších regionech. ZÚ Moskva (obchodně-ekonomický úsek) a České centrum Moskva v rámci svých možností poskytnou informace o všech regionech. ZÚ Moskva ani České centrum Moskva však nejsou schopny poskytovat a vypracovávat marketingové studie. K tomu je třeba využít placených služeb marketingových firem v ČR a RF (V ČR např. využít nabídky a regionálních informací organizace Czech Trade).
4. Nejdůležitější firmy a joint-ventures ve vzájemném obchodě
Po uvedení v ČR v platnost "Zákona o liberalizaci zahraničního obchodu" české firmy podnikají v RF zcela samostatně, ZÚ tyto firmy neřídí a o jejich aktivitách se dozvídá jen v případech žádostí o pomoc při vzniku problémů. Situace v informovanosti ZÚ o aktivitách firem se tím po odstátnění delegátské sítě v Moskvě zhoršila. Z tohoto důvodu nelze vyčerpávajícím způsobem vyjmenovat veškeré aktivity jednotlivých firem a uvést všechny případy založení společných podniků, neboť jsou ZÚ často neznámy a tvoří vlastní strategii podniků. Přehled nejvýznamnějších exportérů z ČR do RF uvádí celní statistika, jež je k dispozici v ČR, kterou však bohužel nemá k dispozici ZÚ.
Počet firem, které jsou akreditovány u ruských orgánů a působí v rámci celého území RF, činil pro srovnání podle placené informace Státní registrační komory při Min.spravedlnosti RF ze dne 18.2.1999 v kategorii komerční organizace se 100% českým kapitálem 74 organizací, v kategorii komerční organizace s podílovou účastí českého kapitálu 193 organizací, v kategorii filiálek českých společností 25 organizací a v kategorii zastoupení českých společností 110 představitelů firem. Tento přehled však není k dnešnímu dni směrodatný, neboť mnohé z registrovaných subjektů vůbec nevyvíjejí činnost, další činnost na území RF z ekonomických důvodů omezily a naopak nové subjekty postupně přibyly. ZÚ průběžně aktualizuje seznam těch českých firem, které pracují na ruském trhu prostřednictvím svých obchodních zastoupení a jsou evidovány v objektech ZÚ nebo se ke spolupráci se ZÚ hlásí. Jejich počet v současné době kolísá od 100 do 130 organizací a firem a je proměnlivý podle úspěšnosti firem na ruském trhu a jejich rozhodnutí být či nebýt přítomen.
Ke společným podnikům (SP) vytvořeným v předchozích obdobích, byly ustaveny nebo probíhaly v r. 2000 přípravy k ustavení následujících projektů:
- společný podnik Thermona Brno-Mosoblgaz Stupino na výrobu domovních teplárenských kotlů a poskytování servisu
- výrobní podnik zapalovacích svíček automobilů firmy Brisk Tábor v Kaliningradské oblasti
- společný podnik pro výrobu telekomunikačních rozvodových prvků firmy Sitel ve Voroněži
- společný podnik Tatra - město Omsk na montáž nákladních automobilů Tatra
- společný podnik na výrobu kotlů pro vytápění rodinných domů mezi firmami Čepramo, Dakon a subjektem v Republice Baškortostán (Ufa)
- společný podnik Škody Plzeň na opravy elektrických lokomotiv v Jaroslavli
Naopak Auto Škoda Ml.Boleslav zrušila přípravu projektu montáže osobních automobilů v Iževsku pro administrativní potíže a hledá v RF jinou lokalitu pro zahájení činnosti.
Z dřívějšího období úspěšně rozvíjejí svou činnost:
- výrobní podnik na produkci sanitární techniky (vany, sprchové kouty) firmy Ravak v městě Dubna v Moskevské oblasti
- výrobní podnik Gumotexu Břeclav na výrobu vypěňovaných materiálů v obci Trubino v Moskevské oblasti
a další.
5. Vyhodnocení poptávek po českém zboží, službách a výrobní kooperaci
Na základě statistiky zpracované ČC za rok 2000, se na ČC v Moskvě obrátilo 917 ruských firem s poptávkou (, v r. 1999 to bylo 1198 firem, v r. 1998 to bylo 1378 firem), 93 s nabídkou ( v r. 2000 to bylo 415 firem, v r. 1999 485 firem). Za stejné období se na ČC obrátilo 39 českých firem s poptávkou (v r. 2000 to bylo 241 českých firem s nabídkou a 20 firem s poptávkou.
Příroda: Altaj – Zlaté hory
Země výjimečné přírodní krásy a tradic minulých staletí
Altaj (z mongolského Altan – ”Zlaté hory”) je nejvyšší horský masív Sibiře táhnoucí se více než 2000 km od východu na západ v samotném srdci Asie na rozhraní Mongolska (Mongolský Altaj), Číny (Gobi Altaj), Ruska a Kazachstánu. Společně se Sajanským pohořím tvoří severní část středoasijského systému velehor, navazující přes Tian-Šan a Pamír na Himaláje. V teplých dobách meziledových (interglaciálních) se do zdejších zeměpisných šířek rozšířila subtropická rostlinná a živočišná společenstva, o čemž svědčí nejen fosilní nálezy pleistocénní flóry a fauny, ale i přežívající relikty třetihorní vegetace. V dobách ledových (glaciálních) byl Altaj opakovaně zaledněn a na jejich sklonku se stal místem katastrofických záplav (patrně největších v historii Země) v důsledku ústupu ledovců a náhlého uvolnění nahromaděné ledovcové vody v hlubokých horských údolí.
Přestože na Altaji v minulosti neproběhla zlatá horečka jako např. na Yukonu či Aljašce, nezřídka lze zde i dnes nalézt drobné zlaté nuggety a na mnoha místech probíhá těžba zlata. Geografická poloha, klimatická různorodost a rozmanitost místní fauny a flóry (včetně 2000 druhů rostlin, z toho 300 léčivých a více než 200 endemických) činí Altaj jedinečným místem na světě. Krajinnou malebností patří k nejkrásnějším horám nejen Ruska, ale i celé centrální Asie. Již od dob prvních Evropanů, kteří tuto oblast navštívili, je Altaj tradičně nazýván ”sibiřským Švýcarskem".
Kontinentální podnebí se studenou zimou (s teplotami do -50oC) a teplým létem (průměrná teplota 21-25oC) a rozdílnost srážek ovlivňují charakter vegetace s bohatou smíšenou tajgou severního předhůří Altaje, alpínskou vegetací ve vysokohorském pásmu a suchou stepí v jižních oblastech při hranici s Čínou a Mongolskem. Nejvyšší hora Altaje – Belucha (4506 m) s 1 km vysokou stěnou, jezero Teleckoje (Altyn-Kol - ”Zlaté jezero”), po Bajkalu druhé nejhlubší na Sibiři (353 m), a 160 m vysoké kaskádovité vodopády na řece Čulča patří mezi největší, ne však jediné skvosty altajské přírody. Celá oblast s hojností jinde ohrožených živočišných druhů představuje jednu velkou přírodní rezervaci sotva poznamenanou dnešní civilizací.

Osídlení Altaje sahá hluboko do minulosti. Nejstarší doklady pochází z doby kamenné (paleolitu) z jeskynních nalezišť starých více než 100 000 let. Historicky se Altaj vyvíjel po mnoha tisíciletí. Opakovanou kolonizaci různými etniky dokumentují unikátní skalní rytiny a kamenné náhrobní stély, které se dnes nachází uprostřed divočiny. Na přítomnost zlata svědčí i bohaté královské hrobky z doby železné (Pazyrycké a Skytské kultury) uložené ve věčně zmrzlé půdě na posvátné náhorní plošině Ukok (z altajského ”konec světa”), které zde dosáhly svého rozmachu v 6.-1. stol. po.n.l. Vzhledem ke své geografické poloze se Altaj stal v průběhu staletí spojnicí evropské a asijské kultury a místem střetu mnoha náboženství, včetně křesťanství, islámu, buddhismu, lámaismu i šamanismu vyznávaného původním altajským obyvatelstvem.
Pro Evropana je Altaj spojen s představami romantického a tajemného Orientu. V průběhu 17. a 18. století, v době osvojení Sibiře (zejména za vlády cara Petra I. a Jekateriny II.) a postupné kolonizace přistěhovalci z evropské části Ruska, se stalo hlavním zdrojem příjmu zejména těžba stříbra, mědi a jiných minerálů stejně jako i zpracování ušlechtilých kamenů. Přes Altaj vedla jedna z hlavních obchodních cest carského Ruska směřující do Mongolska a Číny. Přes věhlasný Čujský trakt procházely početné karavany z bohatých kupeckých měst tehdejší Tomské Gubernie - Bijska a Barnaulu, dnešního centra Altajského kraje. V 19. století se tato oblast stala jednou z hlavních obilnic carského Ruska a proslulé altajské máslo a sýr se rozvážely i do vzdálených zemí západní Evropy.

Dnes obývá oblast Altaje více než 100 národností. V samotné Altajské republice (Republika Gorno Altaj), o rozloze 92 902 km2 s 200 tis. obyvateli, vyčleněné v rámci Ruské federace, jsou to zejména Rusové, Altajci a Kazaši. Kromě jazyka se národnostní pestrost odráží i v tradičním způsobu života, včetně charakteru obydlí, oděvu, stravy, umělecké tvorby a osobitých lidových slavností. Zejména centrální a jižní část Altaje si zachovala svými pastevci, lovci i výrobou kvalitních vlněných koberců původní kolorit minulých staletí. Med, léčivé byliny a výtažky z jeleních parohů se stále využívají v místní medicíně. Výjimečně krásná panenská příroda společně s dobrosrdečností tamních obyvatel činí Altaj jedinečným místem na světě.
Výzkumné a poznávací expedice v této nejjižnější části Sibiře jsou zaměřeny na studium přírodního prostředí a místních kultur národů Altaje (následující expedice s omezeným počtem účastníků jsou plánovány na červen-srpen 2002). Trasa vede po stopách starých ruských karavan z historického města Bijsk založeného v roce 1627 jako pohraniční kozácká pevnost carského Ruska při kolonizaci Sibiře přes scénické horské průsmyky centrálního pásma hor a středoasijské stepi do nejvzdálenější a nejméně přístupné části Altaje. Stacionární základna leží v přírodní rezervaci s regulovaným vstupním režimem cca. 40 km od nejvyšší altajské hory Beluchy (4506 m). Suché kontinentální podnebí s mírnými srážkami převládá během letního období. Průměrná denní teplota je +21oC (červen), +25oC (červenec), +19oC (srpen).
Expedice podporující zachování a ochranu původní altajské přírody zahrnují 1-3 denní safari terénním vozem, výpravy na koních do civilizací nedotčených míst uprostřed sibiřské tajgy, výpravy do vysokohorského pásma (3000-4500 m.n m.), trekking na ledovce, příp. rafting po horských řekách, stejně jako i specializované přírodovědné expedice. Výprava na náhorní plošinu Ukok (2500 m.n m.) se skytskými královskými hroby uloženými ve věčně zmrzlé půdě a prehistorickými skalními rytinami, návštěva jelení farmy, loveckého srubu, kazašské jurty či altajských lidových slavností nabízí jedinečný celoživotní zážitek. Milovníci přírody, exotiky a romantiky - jste vítáni!


Volha a okolí
Volha je největší Evropská řeka. Její tok začíná severozápadně od Moskvy. Ze severu obtéká Moskvu a u Kazaně se stáčí na jih směrem ke Kaspickému moři (pro puntičkáře - Kaspické jezero). Za dolní Povolží se považuje dolní třetina toku, tedy v průtok Volgogradskou (dříve Stalingradskou) oblastí a Astrachaňskou oblastí, kde se Volha rozšiřuje a větví do široké delty. Následující fotografie jsou hlavně z Volgogradské oblasti.Rozměry Volhy jsou na Evropské poměry docela nezvyklé. V některých místech již není vidět na druhý břeh. Koupání u Volhy je v létě docela příjemné. Písek je rozpálený, voda příjemně chladivá (okolo 25°C). Koupání jen tak "na Adama" je zde celkem normální. Na rozdíl od západních letovisek se nemusíte schovávat do oplocených ghet s nápisem "nuda plage"
· Krajina v okolí Volhy: Volha protéká na severu hlavně zemědělskými oblastmi, později ve Volgogradské oblasti stepí a před vyústěním do Aspiku pouští. Kolem delty se drží i porosty lesů. Ty ale směrem k deltě ubývají. Většina leží mezi Volhou a Achtubou. Achtuba je rameno Volhy, které se od hlavního toku odděluje už u Volgogradu a samostatně teče až k Astrachani, kde se ztrácí ve spleti mnoha ramen a vedlejších toků.
· Biologie řeky Volhy: Řeka Volha je dost bohatá na život a to i přes to, že protéká přes velké průmyslové oblasti. Na trzích je možné zcela běžně koupit i raky. Již hotového uvařeného raka seženete za 4 ruble (rok 2001, 1 rubl = 1,3 českých korun, rak tedy stál asi 5,2 KČ). Z ryb se zde vyskytuje mimo jiné i vyza velká, jeseterovitá ryba dlouhá až 10 metrů. Dvoumetrový (tedy vlastně malinký) exemplář je k vidění ve Volgogradském vlastivědném Muzeu. Ostatní druhy živočichů pro nás nejsou až zas tak exotické ... kapr, okoun, lín, karas. Na tržištích tvoří ryby značnou část potravinového zboží. Vzhledem k obrovskému průtoku, je samočisticí schopnost Volhy poměrně velká. Čistota vody je pro cizince dost překvapivá. Na rozdíl od menších ruských řek, je viditelnost pod vodou až 3 metry, což ocení zejména majitelé potápěčských brýlí. Nad přehradou se však na hladině drží velké množství řas, takže má voda jasně zelenou barvu.
· Volžsko-Donský průplav: Volžsko-Donský kanál je umělá spojka mezi černým a Kaspickým Mořem. Začíná na jižním konci města Volgogradu a končí v severní části Cimljanské přehrady na Donu.
· Jihoruská step: Step tvoří značnou část jižní části evropského Ruska. Směrem na východ se mění v poušť, na jihu přechází v hory a na severu v pole. Step je většinou zvlněná krajina, porostlá tvrdou trávou. V létě jsou zcela běžné rozsáhlé stepní požáry. Součástí terénu jsou i erozní rýhy, v Rusku nazývané avragy.
· Solná jezera: Na místě, kde kdysi bývalo dno Kaspického moře (kdysi opravdu dávno byl Kaspik dokonce součástí středozemního moře) se nachází velké množství solných jezer. V létě jde v podstatě jen o plochy pokryté čistou solí, ale na jaře se v jezerech shromažďuje i voda a tvoří se tak větší či menší rezervoáry slané vody. Největší jsou jezera Elton Buluchta, Botkul, Baskunčak, Sarpinská jezera (staré koryto Volhy) a jezera v lokalitě Manyč-Gudilo. Jinak je zde velké množství malých jezírek, většinou bezejmenných.Myslím, že tady bychom asi s pohádkou sůl nad zlato neuspěli
· Sajga: Sajga je typický obyvatel jihoruských stepí. Pro Kalmyky je asi něčím takovým, jako pro Rusy medvěd, nebo pro Austrálii klokan, zkrátka národní zvíře. Taxonomicky byla dříve řazena mezi antilopy, dnes se uznává samostatné postavení. Jde o zvláštního stepního kopytníka, který je již v podstatě na ústupu (paleontologové našli pozůstatky i na severu Sibiře!). Dnes se sajgy vyskytují jen v oblastech jihovýchodní Evropy, střední Asie a Mongolska. Evropská populace je v posledních deseti letech ohrožena pytláky. Původní státem kontrolovaný lov celkem pokrýval přírůstek. Nyní, ale dochází k prudkému úbytku populace a hrozí vymizení sajgy z Evropy. Loví se hlavně pro maso, rohy a sajgtorin. Vznikly však také záchranné projekty. Nejzajímavější je pokus o umělý odchov, který má nejen sloužit k vypouštění do volné přírody, ale i k prodeji masa a rohů za nízkou cenu, tak aby došlo k ekonomickému vytlačení pytláků.
· Delta Volhy: Již 500 km od vyústění Volhy do moře se od ní jako první rameno odděluje Achtuba. Jde o řeku, která teče podélně s Volhou a ztrácí se ve spleti ramen delty až u Astrachaně. Vlastní Delta vzniká přibližně sto kilometrů před pobřežím Kaspického Jezera. Převýšení které zde Volha překonává je mizivé a i dno Kaspiku se snižuje jen zvolna, takže ještě 50 km od pobřeží je místy hloubka jen 2 metry ! Delta je široká přes 200 km a po celé její šíři je moře bez plavidla prakticky nepřístupné. Souš je tvořena hlavně bažinami a rákosovým porostem. Dno ramen delta a i přilehlé dno moře jsou tak mělké, že bylo nutno vykopat umělé kanály, aby se lodě mohly dostat z Volhy do Kaspiku a naopak. Takovéto poměry vládnou na téměř celé části Ruského pobřeží jezera. Krátce řečeno, z Ruského pobřeží se náhodný turista na Kaspické jezero bez cizí pomoci nedostane. Pevný břeh spadající přímo do moře je až v Dagestanu, ale do Dagestanu se turistika nedoporučuje (aspoň pro ty co neumí čečensky).Lesy mezi Volhou a Achtubou jsou listnaté. Na jaře bývají zatopeny. Na fotce je splav na jednom z ramen Achtuby. V srpnu zde většinou voda neteče. V jezírkách a ramenech žije velké množství ryb, raků, žab a želv.
· Paleontologie dolního Povolží: V dolním Povolží jsou povrchově přístupné všechny níže vypsané sedimenty. Prakticky se jedná o výčet sedimentů Volgogradské oblasti. Astrachaňsko a Kalmyka obsahují jen čtvrtohory (viz níže):

Karbon - svrchní - mořský:
Lilijice, brachiopoda,ježci, koráli, několik málo druhů ryb (Tenacantus, Bradiodonta ...) Trilobiti jsou zcela raritním nálezem a jde jen o úlomky asi 2cm dlouhých endemických druhů
Perm - kontinentální:
velice málo zastoupen a je prakticky bez nálezů.
Trias - kontinentální - říční:
Ryby, labyritodonti, archosauři, dvojdyšní, ještěrky, paleosauři, tekodonti a další.
Jura - svrchní:
Kapradiny, amoniti, obratlovci vzácní a špatně identifikovatelní (jen drobné úlomky)
Křída - spodní:
Je málo prozkoumána a je velice vzácná.
Křída - svrchní
- turon:
belemniti, ústřice, ježovky.
- santon:
houby
- kampan:
želvy, mesosauři, žraloci, plesiosauři, hesperornis, bezobratlí, velké množství ryb.
- maastricht:
mořští ještěři, žraloci, želvy, chimery, mnoho druhů ryb.
Paleogén:
Kupodivu se ve Volgogradském paleogénu nenachází žádní savci. Nachází se zde krokodýli (např. Asiata Suchus) a želvy (testudo, cheloidea, trenixida). Některé druhy želv dosahovaly až dvoumetrové délky.
Neogén:
Chudý a málo prozkoumán.
Čtvrtohory:
Mamut, nosorožec, jelen kůň, elasmotherium, zubrovití kopytníci a další. Prý byl nalezen i zub neandrtálce v říčním náplavu.
Dodatek:
V druhohorních usazeninách se nachází i zbytky ichtyosaurů, ale přesné období se nepodařilo zjistit.


· Volgograd: Volgograd je průmyslové město na pravém břehu Volhy. Má 1000 400 obyvatel (sčítání lidu z roku 1997) a na délku měří skoro 100 kilometrů. Je rozděleno na 8 obvodů (rajonů). Centrem kulturního života je centrální obvod, kde jsou divadla, kina, kulturní domy a paláce, muzea, koncertní sály a mnoho obchodů. V centrálním obvodě je také hlavní nádraží a civilní říční přístav
o Památníky: Památníkový komplex stojí na pahorku jménem Mamajova mohyla (Mamajev kurgan). Fakt, že je zde pohřben jeden z potomků Džingischana je zcela zakryt událostmi, které se na tomto místě udály v době druhé světové války.Socha v pozadí se jmenuje "Matka Vlast" a je pro Volgograd asi tak typická jako Eiffelovka pro Paříž, nebo socha Svobody pro New York. Mimochodem, vyjít je možno až do špičky meče. Ten je však přístupný jen pro obsluhu. Matka Vlasti svou výškou dokonce převyšuje Sochu Svobody ve Spojených státech!
o Stalingrad: Období, kdy se Volgograd nazýval Stalingradem, je známé především díky bojům v druhé světové válce. Město bylo během Stalingradské bitvy v letech 1942 až 1943 úplně zničeno. Uvádí se, že asi jen třicet domů z celého města bylo možno stavět na původních základech. Zbytek zástavby musel být postaven zcela znova. Dodnes nebyly obnoveny mnohé historické domy, kostely a rovněž zoologická zahrada, založená v roce 1928 nebyla po válce obnovena. Starou zničenou zástavbu v centru města nahradily nové domy, často v tzv. stalinském slohu. Okolo centra vynikaly malé domečky, později paneláky. Při srovnání starých fotografií a filmových záběrů s dnešními je silně znát, že Volgograd sice stojí na místě dřívějšího Caricynu pozdějšího Stalingradu, ale kulturní a architektonická návaznost zde není prakticky žádná. Na místě boje o výhled na Stalingrad je dnes památníkový komplex se svou dominantou, sochou "Matka Vlast" (Mať rodina). Místa, kam až se nejvýchodněji dostala německá armáda jsou označena po celém městě tankovými věžemi. V místě, kde byla útočící armáda nejblíže Volze dnes stojí památník "Stalingradská panorama" s kruhovým obrazem znázorňujícím výjev z bitvy.
o Caricyn: Caricyn je původní název Volgogradu. Ještě před druhou světovou válkou byl přejmenován na Stalingrad a v šedesátých letech na Volgograd. nedávno proběhlo referendum o názvu města a výsledek byl: 5% Stalingrad, několik promile Caricyn a téměř 95% obyvatel bylo pro zachování současného názvu Volgograd. První osídlení Volgogradské oblasti bylo již na konci doby ledové. Později přišli sarmati. S postupem Tatarů na východ, bylo založeno na ostrově na Volze sídlo Carica. Jsou dohady o tom, zda požár, nebo povodeň přinutila přestěhovat se tehdejší obyvatele na pravý břeh Volhy, kde stojí město dodnes. Oficiální rok založení Caricynu je 1589. Sarmaty dnes již ve Volgogradě nenajdete a i Tatarů je zde jen 1%.

Kultura: Hlavní město

Při slově Moskva se někomu možná vybaví něco velmi vzdáleného na okraji Evropy, jiný si třeba vzpomene na rok 1968 a sovětské tanky v našich ulicích. někdo další si představí občasné vstupy z Moskvy ve zpravodajství s notoricky známou kulisou Kremlu nebo Rudého náměstí s chrámem Vasila Blaženého a najdou se dokonce takoví lidé, kteří si vzpomenou na dlouhé chodby hotelu Rossija během vlastního pobytu v tomto městě. Valná většina turistů „udělá“ Moskvu za dva až tři dny – za tu dobu projde Kreml, Rudé náměstí, podívá se k Leninovi, do Treťjakovské galerie a prohlásí, že Petěrburg se mu nakonec líbí více. Když ale vysvitne slunce nebo uhodí mrazy, lze navštívit několik krásných, tichých zákoutí, která rozhodně nepostrádají genia noci. Chce to jenom trochu času a trpělivosti je objevovat. Milovníci ruské literatury se mohou třeba vydat po stopách ruských spisovatelů. Stačí například vystoupit na stanici metra Majakovskaja (nedaleko odtud, na ulici Juliusa Fučíka, je i naše velvyslanectví) a ocitnout se na Triumfálním náměstí, kde se v létě konají mítinky a happeningy. Zde se vydat směrem dolů po Sadovém okruh (Sadovoje koľco). Po několika desítkách metrů na domě číslo 10 pozorný turista zaregistruje nenápadnou pamětní desku s nápisem, že v tomto domě žil Michail Bulgakov. Dnes je ve 2. patře z jeho bytu malé muzeum. Nedaleko odtud vplouvá do Sadového okruhu Malá Bronná ulice a po pár krocích se rozevírá kulisa Patriarchových rybníků (Patriaršie prudy), které dříve sloužily jako zdroj ryb pro kuchyni patriarchy. Dnes zbyl pouze jeden rybník uprostřed zástavby z 19. a 20. století, ale název je známý díky románu Bulgakova Mistr a Markétka. „V době teplého jarního západu slunce se na Patriarchových rybnících objevili dva občané.“ Ano, právě zde se předseda Massolitu a uznávaný literát Berlioz a začínající básník Ivan Bezdomný setkávají s ďáblem Volandem a roh Malé Bronné a Jermolajevské uličky byl svědkem tragické smrti Berlioze. „Tramvaj zakryla Berlioze a pod mřížku Patriarchovy aleje vypadl na dlažební kostky Malé Bronné kulatý temný předmět. Byla to odřezaná hlava Berlioze.“ Odtud je to dalších pár kroků ulicí Spiridonovka a Malá Nikitská k domu Maxima Gorkého, jehož oblíbenost po rozpadu SSSR značně poklesla, ale i tak stojí jeho muzeum za návštěvu. U Gorkého domu se rozevírá náměstí Nikitské brány (Ploščaď Nikitskich vorot), kterému vévodí velký kostel Nanebevzetí, místo svatby Puškina. Z levé strany sem klesá Tverský bulvár, popisovaný mnohými ruskými spisovateli s nepřehlédnutelnou rohovou budovou bývalé agentury TASS. Nedaleko odtud je Leontěvská ulička (Leontěvskij pereulok) s domem č. 6, dnes muzeem Konstantina Sergejeviče Stanislavského.
Směrem dolů Nikitský bulvár zavede zvídavého turistu na Arbat, jednu z nejstarších moskveských ulic, proslavenou Alexandrem Puškinem (dům č. 53), Alexandrem Rybakovem (jeho Děti Arbatu žili v domě č. 51) nebo „dítětem Arbatu“ - Bulatem Okudžavou (Píseň o Arbatu). Dnes se však Arbat díky cestovnímu ruchu proměnil v rušnou pěší zónu s korzujícími Moskvany a turisty. Paralelně se starým Arbatem vede Nový Arbat (dříve Kalininova třída) s mnoha obchody, mj. také s největším moskevským knihkupectví (Dom knigi)
Filevská linie metra, o kterém Moskvané říkají, že je nejkrásnější na světě, vede z Arbatu (stanice Arbatskaja nebo Smolenskaja) na stanici Kutuzovskaja. Zde si na své přijdou milovníci Napoleonských válek. Ve směru nahoru po rušném Kutuzovského prospektu se na pravé straně vynoří kruhová budova, skrývající skvělé panorama bitvy u Borodina. Když nezní has průvodkyně a člověk přivře oči, málem by slyšel střelbu a sténání raněných. Vedle budovy panoramatu je malý domek, který v roce 1812 sloužil ruské generalitě a právě zde údajně Kutuzov učinil rozhodnutí o evakuaci Moskvy. O něco dále po prospektu se vypíná Vítězný oblouk na počest vítězství ruských vojsk na Napoleonem.
Návštěvníci Treťjakovské galerie obvykle přijíždějí na stanici metra Treťjakovskaja nebo je tam doveze autobus. Ale ke galerii vede pěkná, asi dvacetiminutová procházka od Borovické brány Kremlu. Tato brána ústí na Borovické náměstí (Boroviskaja ploščaď) s výhledem na monumentální Paškovův dům, skvost ruského klasicismu z 18. století. Při přechodu Velkého kamenného mostu se otevírá „klasický“ obrázek Kremlu na jedné straně a znovupostavený chrám Krista Spasitele, nesmrtelný pomník Borise Jelcina, na opačné straně. Poté lze sejít od rušné vozovky přes Bolotnou ploščaď s pomníkem Repina a po mostě pro pěší přejít kanál Moskvy a v uličce se otevře trochu pohádková budova Treťjakovské galerie. Kdo by ještě neměl po obrazech dost procházek, může se projít klidnou ulicí Malaja Ordynka s několika měšťanskými domky. Mezi nimi je i dům spisovatele a dramatika Alexandra Nikolajeviče Ostrovského
Samostatnou kapitolou vnějších částí Moskvy jsou kláštery. Na jejich návštěvu je třeba si nechat více času, protože jsou rozptýlené vesměs v jižní části Moskvy. Jedním z nejznámějších je Andronikův klášter (Sposo-Andronikov monastyr, metro Ploščaď Iljiča s ohromnou hlavou Lenina), ve kterém žil Andrej Rubljov a kde je dnes umístěno muzeum ikon (ačkoliv práce Rubljova jsou dnes v „Treťjakovce“). Nedaleko odtud ulice Boľšaja Komunističeskaja ulica spojuje Andronikův klášter s Taganským náměstí s populárním divadlem Na Tagance, které nesmrtelně proslavil Vladimir Vysockij.
Dva menší kláštery – Danilov (metro Tuľskaja) a Donský (metro Šabolovskaja) – sice postrádají nádheru kremelských chrámů se zlatými kopulemi, ale právě proto je zde možné nalézt klid na rozjímání. U obou se nacházejí hřbitovy s významnými šlechtickými rody (na Danilovském hřbitově je například pohřben Gogol)
Naproti tomu Novoděvičij klášter (metro Sportivnaja, východ Lužniki) je turisty více navštěvovaným místem. Byl postaven knížetem Vasilijem III. na počest dobytí Smolenska. Přestože se jednalo o ženský klášter (sám název napovídá, že byl určen k výchově dívek), pobýval zde i Boris Godunov. Nedaleko od něj e sportovní komplex Lužniki, dějiště olympijských her roku 1980.
Odtud je to již jen jednu stanici metrem na stanici Universitět, kde se po východu z metra objeví mohutná hlavní budova Moskevské státní university M. V. Lomonosova, zřejmě nejznámější ze „Sedmi Stalinových věží“, které se tyčí nad Moskvou. Vstup do hlavní budovy je však pouze na studentský průkaz. Mnohem populárnější mezi turisty je „Ploščadka osmotra“ nedaleko hlavní budovy. Za slunečných dnů je zde skutečně větší část města jako na dlani i s řekou Moskvou, která vytáčí svůj oblouk okolo sportovního komplexu Lužniki přímo pod svahem.
Pohled na Moskvu z tohoto místa může zakončit toto putování po vybraných zajímavostech ruské metropole, která pod slupkou šedi, stalinské a brežněvovské monumentální architektury socialistického realismu skrývá drobné objevy pro turisty. Možná je však dobře, že prozatím na nich fotoaparáty světových značek necvakají a nejezdí autobusy s masovými turisty. Některá místa by možná se stánky se suvenýry ztratila své kouzlo a klid, který lze nalézt i v rušném a uspěchaném městě.



Čečensko

Čečensko je autonomní republika v kavkazské oblasti v jižní části Ruska. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, některé kavkazské republiky vyhlásily samostatnost, zejména Arménie, Ázerbájdžán a Gruzie. V prosinci roku 1994 vypukl v Čečensku konflikt, když čečenský prezident Džochar Dudajev pohrozil, že zabije 21 zajatých ruských vojáků. To byla přímá výzva ruské úřední moci. Boris Jelcin reagoval vysláním armádních jednotek do čečenského hlavního města Grozného, přes neochotu některých důstojníků zapojit se do vojenské operace, která bude mít za následek jistě řadu obětí mezi civilním obyvatelstvem.
Pro Rusko je důležité zachovat si kontrolu nad Čečenskem z několika důvodů. Čečensko představuje důležitou bránu k ropným polím Kaspického moře a je rovněž životně důležitou spojnicí s bývalými sovětskými republikami na Kavkaze. V sázce je však i to nejdůležitější, jednota Ruska. Sovětský svaz se skládal z mnoha republik různých národů a kultur. Mnohé z nich již získaly na Rusku nezávislost a v mnoha dalších sílí nacionalismus. Pokud Putin v Čečensku ustoupí, může tak stanovit precedens pro povstání v jiných republikách a další rozpad Ruské federace.





Reklama

Прима Ностальгия

Chcete si zavzpomínat na "příjemné" časy, které vládly pod krvavou taktovkou tatíčka Stalina? Nebo snad v kouři sladké tabákové závislosti zafilozofovat o Uljanovovi, jenž pod přezdívkou Lenin změnil světové dějiny? V zemi, kde "včera snědli, co si měli nechat na zítřek", v zemi, která už se nezve Sovětský svaz, to možné je. Ač je známo, jaké oběti doba stalinského diktátu a leninského budování přinesla, přesto můžete koupit v kdejaké trafice od Irkutska po Moskvu cigarety s portréty těchto dvou dějinných postav pod názvem Prima nostalgia. Kult těchto dvou mužů nezmizí jak cigaretový kouř. Prima nostalgia patří k té levnější sortě kuřiva a svým agresivně červeným obalem vyniká mezi zápaďáckým tabákovým zbožím. Představuji si, jak se kolegové zvou na cigaretu slovy: "pojď, zakouříme si Lenina" či "dáme si Stalina".


Seznam literatury:


- Knihy:

Hughes James: Velká obrazová všeobecná encyklopedie, nakl. Václav Svojtka & Co.1999

J. Kožešník, M. Štěpánek: Ilustrovaný encyklopedický slovník, Academia 1980

Eva Klímová, prof. Jindřich Švestka: Školní atlas světa, Kartografie Praha 1995


-Internet:

http://meltingpot.fortunecity.com/california/612/obrazky/rusko1.html
http://www.czechembassy.org/
http://www.referaty.sk/?referat=2095
http://www.bedekr.cz/staty/Evropa/Rusko/
http://www.ikoktejl.cz/magaziny/koktejl/MKglobus/gloh011115.html
http://www.ilouny.cz/moskva/
http://rusko2000.wz.cz/
http://www.slavomirhorak.euweb.cz/moskva.htm
http://www.volny.cz/darict

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4001