POČÁTKY REALISMU V ČESKÉ I SVĚTOVÉ LITERATUŘE

- od 2. poloviny 19. století. Realismus – realita – skutečnost. Směr, který se opírá o rozumové, racionální pojetí světa, jeho důkladné pojednání a pochopení všech souvislostí. Spisovatelé a vědci hledají skutečnou pravdu. Autoři ji pak vnášejí do svých děl plných typických znaků doby a oproštěných od prvků emocionality, sentimentálnosti a nadpřirozených, fantaskních motivů. S počátky realismu se rozvíjí také přírodní a technické vědy. Lidé se snaží vše rozumově vysvětlit. Ve vědě vidí svou oporu a záruku lepších budoucích let.

Kritický realismus
- kriticky zachycuje nedostatky lidí i společnosti, nezná cestu k nápravě. Díla jsou objektivní – autor nevstupuje do děje.

Naturalismus
- je to zvláštní druh realismu (fr. spis. Zola). Člověk je určen svými dědičnými předpoklady a prostředím, proti nimž se nemůže bránit.

Česká literatura

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)

- narodil se v Borové u Přibyslavi, studoval v Havlíčkově Brodě (Německý Brod), zemřel v Praze. Šel studovat na kněze, ze semináře byl vyhozen (představoval si že jako kněz bude svobodný, ale zklamal se, opak byl pravdou). Šafařík mu pomohl k místu vychovatele v Moskvě, vyhodili ho. Po návratu pracuje jako novinář, redaktor Pražských novin + příloha Česká včela, redaktor Národních novin + příloha Šotek. Psal články proti vládě, šel před soud, obhájil se, ale NN byly pozastaveny. Odchází z Prahy do Kutné Hory, časopis Slovan, on sám přestává Slovan vydávat. Byl přestaven znovu před soud a znovu osvobozen. Byl tajně v noci zatčen a odvezen do vyhnanství do Brixenu v Tyrolských Alpách. Po 4 letech se vrací nemocný do Prahy. Manželku mu zemřela, lidé se mu vyhýbali.

Dílo:
1. Překlady z Ruštiny – přeložil např. Gogola

2. Epigramy – jsou soustředěny do 5ti částí
a) Církvi
b) Králi
c) Vlasti
d) Múzám
e) Světu

3. „Král Lávra“ – děj této satiry se odehrává v rakouských Čechách. Hlavní postavou je zároveň dobrý, ale i zlý prostě smýšlející král Lávka. Lávra je vládcem Irska a jako tajemství skrývá své dlouhé uši. Nechce, aby o nich někdo věděl, a tak když se jednou za rok nechává ostříhat ihned dá svého holiče popravit. Řada přijde i na mladého Kukulína, který má krále ostříhat. Za syna přijde prosit matka a slibuje králi, že Kukulín nic neřekne. Kukulín to králi odpřísáhl a stal se tak zároveň dvorním královským holičem. Tíživé tajemství už ale nemůže unést a pošeptá jej vrbě. Náhodou jde okolo ní basista Červíček a protože ztratil kolíček ze svého nástroje, vyřeže si z vrby nový. Když pak začne na basu hrát, celé království se dozví o tajemství svého panovníka. I přesto však měli lidé krále rádi. Král Lávra představuje politickou satiru na vídeňského panovníka Ferdinanda, zvaného „Dobrotivý“.

4. „Tyrolské elegie“ – toto dílo je Havlíčkovou reakcí na zatčení a převoz do tyrolského Brixenu v roce 1851. Za svou násilnou deportaci obžaloval absolutistický režim své země. Ve vstupní básni si stěžuje svůj osud měsíci, který ho po cestě provází a je tak jeho jediným společníkem. Ve druhém zpěvu líčí své noční zatčení, odchod od své rodiny a cestu do Brixenu. Ze své situace obžalovává rakouské „spící“ pány a celou absolutistickou monarchii, které dává za vinu svůj osud. Spisovatel v textu nešetří humorem, satirou i ironií.

5. „Křest svatého Vladimíra“ – hlavní postavou je šiřitel křesťanství kníže Vladimír. Skladba má deset zpěvů: Perun a Vladimír, Hospodářství, Vojenský soud, Testament Perunův, Bezbožnost v Rusích, Audience, Ministerská rada, Kamarila, Jezovitský marš a Konkurs. Havlíčkův Křest je v podstatě parodií. Má podtitul „legenda“, ale s legendou nemá mnoho společného. Hlavní postavy představuje car Vladimír a bůh Perun. Havlíček z nich dělá obyčejné lidí se všemi nectnostmi, odhaluje jejich lidskou podstatu a tím jim odebírá vše vznešené. Příběhem je spor mezi carem a bohem. Vladimír pokládá Peruna za svého sluhu a chce, aby hřměním při jeho oslavě ušetřil na dělostřelbě. Po Perunově odmítnutí jej car zatýká a odsuzuje k smrti. Nastává pak hledání a konkurs nového boha. Zesměšnil absolutistickou carskou vládu, demagogii církve, státní úřady a vojsko.

Satira – původně báseň zesměšňující lidské nedostatky, dnes za satiru považujeme každé literární dílo, které za účelem společenské kritiky využívá komična, přesto však úplně nezavrhuje realizaci společenských ideálů.


Božena Němcová (1820 – 1862)

- narodila se ve Vídni jako nemanželské dítě. Vlastním jménem Barbora Panklová. Stěhuje se do Ratibořic. Její dětství ovlivnila její babička Magdaléna Novotná. V 17 letech se provdala za Josefa Němce, který byl mnohem starší než ona. Měli 4 děti. Žila v Praze, od roku 1845 1848 žila na Chodsku v Domažlicích, potom žila v Litomyšli. V Litomyšli našla mnoho přátel, ale měšťácká společnost ji neměla ráda. Zemřel jí nejstarší syn Hynek. Vrací se do Prahy, je nemocná a v roce 1862 zemřela. Po smrti Borovského mu na rakev položila trnovou korunu – symbol mučedníka. Velký vliv na ní měl Klácel – stoupenec utopického socialismu.

Dílo:
1. Pohádky
a) „Národní báchorky a pověsti“
b) „Slovenské pohádky a pověsti“

2. Tzv. národopisné studie – zkoumá obyčeje, zvyky a život lidí.
a) „Obrazy z okolí Domažlického“ – studie života na Chodsku.

3. Publicistická činnost – články do novin o ženské emancipaci a sociálně zaměřené články. Článek „Selská politika“ – napsán v roce 1848. Povinná oslava ústavy a vyhrožování policií, když nikdo nebude jásat.

4. Povídky – vytvořila v nich typ dobrého člověka, který pochází z lidového prostředí, je nesobecký, pomáhá lidem a prosazuje dobro.
a) „Karla“ – do Stráže nedaleko Domažlic se vrátila vdova Markyta se svou malou dcerou Karlou. Muž Markyty zahynul v cizině na „domácí nemoc“ a tak se obě vrátily samy. Útočiště našly na statku u Milotů. Nikdo neměl zdání že Karla je ve skutečnosti chlapec. Matka chtěla touto lstí syna ochránit před vojnou, která lidem pouze ničila život. Nemohla ale zabránit synově lásce k rychtářově dceři Haně, družce již od mládí a pravda vyšla najevo.

b) „Divá bára“ – „obrazy venkovského života“. Jejich prostřednictví spisovatelka ukazuje bídu, starosti, nešvary, ale i lásku prostých lidí. „Divá Bára“ bylo jméno pro neohroženou mladou dívku z vesničky Vestec. Po matčině smrti žila pouze s otcem – obecním pastýřem. Mezi její přátele patřila farářovic Eliška a kostelníkův Jozífek. Ostatní lidé se Báře vyhýbali, báli se jí nebo ji nenáviděli. Spoustu času strávila na pastvě se psem Lišajem, kde poprvé spatřila mladého myslivce. Zalíbil se mu Bářin vzhled a vzal si ji za ženu. Bára byla krásná, ale měla i spoustu dobrých vlastností – nebála se práce, uměla zacházet se zvířaty a dokázala pomáhat lidem.

c) „Chýše pod horami“ – milostný příběh chlapce z Prahy a slovenské dívky.

d) „Pan učitel“ – v dřívějších dobách se na venkově děti málo vzdělávaly. Bylo to tím že musely pomáhat s prací nebo jim bránil nedostatek peněz a strach před učitelem. Ve Chvalíně ale vládla zcela odlišná situace. Děti učitele ctily a zbožňovaly. Učení jim zpříjemňoval vycházkami, při práci zábavně vyprávěl a radil. Stal se pro ně skutečným vzorem. Když dospěly a on zestárl, stále se řídily jeho radami a vesnice vzkvétala. Pan učitel ale neunesl smrt své milované ženy, chřadl a v kruhu přátel zemřel. Nad jeho smrtí se rmoutili všichni obyvatelé Chvalína.

e) „Dobrý člověk“ – po cestách od Náchoda k Vídni od nepaměti jezdíval forman Hájek, syn Jiřík se rozhodl pokračovat v otcových stopách. Všude kam přijel, si jej lidé oblíbili pro jeho dobrou povahu. Rád s nimi promlouval a v hostinci vždy nechal utržit. Na své vozy bral po cestách chlapce a děvčata trmácející se hlady do Vídně za službou. Celou dobu je živil, a dokonce jim i pomohl najít práci. Tak jednou potkal i Madlenku Zálezskou, do níž se zamiloval a která se později stala jeho ženou.

f) „Pohorská vesnice“ – příběh o osvíceném hraběti Hanušovi, který se stará o své poddané ve vesnici. Drotáři – dráteníci jsou to Slováci. Přátelský vztah mezi šlechtou a poddanými.

g) „V zámku a podzámčí“ – příběh se odehrává na zámku a v podzámčí nedaleko Nymburka v polovině 19. století. Jednou z hlavních postav povídky je Vojtěch Karásek, jemuž po smrti otce umírá i matka na nákazu cholerou. Malý Vojtěch má novou rodinu. Jeho nová rodina je chudá rodina krejčího Sýkory, který má sám kopu hladových dětí. Druhá dějová linie se odvíjí na zámku pana Skočdopole. Původně nepatřil k nejbohatším, ale podnikáním získal mnoho peněz. Své marnotratné ženě koupil zámek a dokonce i titul „von Springenfeld“. Na paní Skočdopolovou neblaze působí vliv služebné Sáry. Ta se obohacuje na její úkor, škodí kočímu Kalinovi a Klárce, kterou má rád místo ní. Společně s lokajem Jacquesem vymýšlejí léčky a intrikují. Nakonec jsou oba vyhnáni poté, co paní Skočdopolová vyslechne jejich rozhovor. Největším miláčkem zámecké paní je malý psík Joli – rozmazlovaný přepychem a drahými jídly. Vojtěch Karásek jednou Jolimu zachránil život, za což získává na zámku službu. Po uzdravení paní Skočdopolové z těžké nemoci může jít Vojtěch dokonce studovat. Neboť s novým životem paní „prohlédla“, změnila se k lepšímu a mnoha lidem pomohla. Vzala na svůj zámek nemanželského syna svého muže i s jeho matkou. Nechala zřídit nemocnici a opatrovnu, aby pomohla i ostatním lidem. Nakonec také Kalina získá zasloužené zaměstnání a může se oženit s Klárkou.

h) „Babička“ – babička vyšla roku 1855. Jedná se o stěžejní dílo Boženy Němcové. Bývá označováno jeho „obraz venkovského života“. Příběh se odehrává v Ratibořicích na Starém bělidle v první polovině 19. století. Životní předlohou Babičky se stala Magdaléna Novotná, která pro Barunku ztělesňovala čistotu, prostotu a moudrost českého venkova. Próza je však i přes realistické prvky značné zidealizovaná, z čehož promlouvá autorčina touha po troše lepšího světa a láska ke své babičce. Děj začíná příjezdem Terezy Proškové se svou matkou na Staré bělidlo. Vnoučata Barunka, Jan, Vilím a Adélka svou babičku radostně vítají. Dobré srdce vycítila i zvířata, např. psi Sultán a Tyrl, kráva Stračka atd. K Proškům často chodily návštěvy. Nejčastěji sem chodívali mlynář a myslivec s rodinami. Babičku rádi viděli také na zámku, kde sloužil pan Prošek, manžel Terezy a otec dětí. Od jara bývala na zámku komtesa se slečnou Hortenzií. Té babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství a ke štěstí přispěla i Mílovi a Kristle. Když babička zemřela tak všichni plakali. V Babičce autorka zobrazovala více osudů venkovských lidí, z nichž snad nejvíce dojímá tragický osud bláznivé Viktorky.


Ruská literatura

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809 – 1852)

- narodil se na Ukrajině, ale žil v Petrohradě, část života strávil v Itálii. V Petrohradě se pokoušel prosadit jako herec. Pracoval jako úředník a učitel historie. Roku 1836 vydal svou nejúspěšnější komedii – „Revizor“. Psal komedie, povídky a romány.

Dílo:
1. „Taras Bulba“ – povídka, boj ukrajinských kozáků proti Polákům. Povídka historická. Taras Bulba měl 2 syny, 1 z nich se zamiloval do polské šlechtičny, z lásky k ní zradil vlastní lidi, v boji jde proti kozákům – za zradu smrt (musel ho zabít vlastní otec). Nakonec umírá i otec se starším synem v zajetí Poláků.

2. „Revizor“ – komedie, satira na ruskou byrokracii, na carské úředníky, na jejich hloupost, nadutost a na úplatkářství. Hlavní hrdina Chlestakov – bezvýznamný úředník cestuje se svým sluhou, zastaví se v hospodě ale nemá čím zaplatit. Radní si myslí, že je to revizor, který má vystupovat inkognito. Chlestakov si ale myslí že ho jdou zavřít. Brzy pochopí, že si ho úředníci pletou s někým jiným, tak toho využívá – půjčí si od každého radního peníze, je pozvaný ke slavnosti na oběd, tam se vytahuje a potom zmizí z města. Před tím napíše dopis svému příteli. Popíše mu celou příhodu, ale zvědavý pošťák dopis otevře a tak vyjde vše najevo.
3. „Mrtvé duše“ – román, který popisuje dobu nevolnictví v Rusku, hlavní hrdinou je dobrodruh Čičikov, který objíždí statky a za velké peníze vykupuje jména mrtvých nevolníků (mrtvých duší). Je zde ostrá kritika nevolnictví. Se jmény jde do banky a bere si na ně zálohu. Banka na to nepřijde, protože v účtech a jiných věcech nemá pořádek.

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818 – 1883)

- narodil se v bohaté šlechtické rodině v Orlu. Univerzitu studoval v Moskvě, Petěrburku a Německu. Seznámil se s francouzskou Paulinou Viardotovou. Přátelili se po celý život. V zahraničí se snažil propagovat ruskou literaturu.

Dílo:
1. „Lovcovy zápisky“ – cyklus 25ti povídek z ruského venkova v 19. století. Vystupují v nich postavy pracovitých, srdečných a obětavých venkovanů, dozvídáme se o přízemnosti a hrubosti statkářů a menšině místní inteligence. Jednotlivé črty spojuje postava lovce, který je současně i vypravěčem příběhů a jeho sluhy Jermolaje. Společně se vydávají v různých ročních dobách na lov, při němž zažívají zajímavé příhody. Popisuje ale zároveň i zvyky místních obyvatel, jejich zaběhlý život a ruskou zaostalost.

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828 – 1910)

- byl to šlechtic – hrabě. Již v mládí se projevoval jako svérázná, nezávislá a nikoho nenapodobující osobnost. Tolstoj začal studovat práva v Kazani, ale nedokončil je. Účastnil se krymské války a začátkem 80. let 19. století u něho došlo k názorové změně. Zastával náboženské kvietistické ideje. Ve stáří se rozhodl, že bude žít jako jeho poddaní, nechtěl žít v bohatství. V románu „Vzkříšení“ kritizuje carismus.

Dílo:
1. „Vojna a mír“ – historický román. Má 4 díly zachycující historické události let 1805 – 1820, které ovlivnily vývoj evropských dějin. První dva díly líčí roky 1805 – 1807, Napoleonovo válčení v Rakousku a bitvu u Slavkova. Zbylé dvě části zachycují Napoleonovo řádění v Rusku, jeho vpád do Moskvy a bitvu u Borodina. Mezi tri hlavní hrdiny patří zahloubaný intelektuál Peirre Bezuchov, kníže Andrej Bolkonskij a Nataša Rostová. Pierre představuje vnitřně neuspokojeného člověka, který se snaží vymanit se z duševní rozkolísanosti, rozčarování a slabosti. Touží najít smysl života. Sbližuje se s filozofem Karatajevem, střetává se s různými názory na svět až končí jako člen tajného opozičního sdružení. Za manželku si bere Natašu Rostovou, u níž nachází klid a jistotu. Kníže Bolonskij se účastnil bitvy u Slavkova a po smrti ženy se snažil najít novou oporu ve vztahu s Natašou. Nakonec umírá v její náručí. Umírá však s pocitem, že naplnil své poslání, splnil všechny cíle a jeho život měl nějaký smysl. V románu vystupuji i skutečné postavy, jako např. Napoleon, Alexandr I. a Kutuzov. Jejich význam ale není ani z hlediska příběhu a historických událostí tak velký. Podle Tolstého se na vývoji podílí sám lid. Vojna a mír nese označení „román řeka“, je to z důvodu že děj tvoří pásmo událostí, situací a okamžiků. V příběhu vystupuje více než 250 postav se svými osudy. Autor se zaměřil jak na společenské, tak politické poměry. Vojna a mír je obrazem ruské společnosti v 19. století v záběru s evropskými událostmi a dějinným vývojem.

2. „Anna Kareninová“ – román, velice krásná, vzdělaná žena, všichni je obdivují, novomanželka vysokého carského úředníka. Ve společnosti se setkává se svobodným hrabětem Vranskim, který se do ní zamiluje. Nakonec docílí toho, aby se do něho Anna zamilovala. Ona žádá svého manžela o rozvod, on to odmítne. Anna odchází s Vranským na venkovskou usedlost a žijí tam spolu. Společnost ji zavrhne, k Vranskému se chová obdivně. Vranský Annu nechá na vesnici a odchází do města. Anna se snaží vrátit jeho lásku, ale končí to její sebevraždou, na nádraží skočí pod vlak.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821 – 1881)

- narodil se v Moskvě, kde vyrůstal v nemocnici pro chudé. Otec zde pracoval jako lékař. Studoval v Petrohradě inženýrskou školu. Odešel do výslužby a věnoval se spisovatelství. Pro účast v hnutí petraševců jej odsoudili k smrti, ale trest byl posléze změněn na deset let nucené práce na Sibiři.

Dílo:
1. „Zločin a trest“ – děj románu se odehrává v Petrohradu v druhé polovině 19. století. Základním motivem příběhu je vražda, kterou spáchal petrohradský student Rodion Raskolnikov. Přestože patří k jeho vlastnostem dobromyslnost a čestná povaha, zcela chladnokrevně a z realistických důvodů zabije starou lichvářku kvůli penězům. Náhodou se zde objeví její sestra, které proto připravil stejný osud. Po smrti žen následuje policejní pátrání. Vyšetřovatel tuší že vrahem je Raskolnikov, ale nemůže mu vinu dokázat. Ten mezitím propadá strachu. Policie pak zatkne člověka, jenž se k činu sám přizná. Raskolnikov se seznamuje s prostitukou Soňou. Toto povolání musela vykonávat, aby uživila sebe a matku. Student jí řekne o své vině při vraždě. Soňa jej přesvědčí, aby se přiznal. Sonina láska Raskolnikova posílí a dopomůže mu k přiznání. Rodion je pak odsouzen k osmi letem práce na Sibiři, kam jej Soňa doprovází. Svou láskou z něho dokáže vytvořit nového, lepšího člověka. Dostojevského inspirovaly vlastní zkušenosti. Hrdina je zde druhým člověkem změněn a začíná v něj věřit.

2. „Bratři Karamazovi“ – nese rysy společenské, kriminální a psychologické prózy. Odehrává se v Rusku v 19. století. námět autor čerpal ze skutečnosti. Statkář Fjodor Pavlovič Karamazov disponuje těmi nejhoršími lidskými vlastnosti, a proto jej jeho vlastní synové hluboce nenávidí. Ze dvou manželství má Karamazov citlivého a duševně nestálého Dmitrije, racionalistického Ivana a hloubaného Aljošu. Zlý Smerďakov, který otce nenávidí nejvíce, pochází z nemanželského vztahu se služkou Jelizavetou Smrdutou. Tento nevlastní syn Karamazova zabije. Po svém strašném činu však dostane epileptický záchvat a z vraždy je obviněn Dmitrij. Ten se obvinění nevzpírá a odchází na Sibiř se svou milou Grušenkou, o kterou se podle něho otec také pokoušel. Smerďakov se sice přizná Ivanovi z vraždy, ale spáchá pak sebevraždu. Ivana se zmocní duševní choroba a u soudu jeho výpovědi nikdo neuvěří. V románu vystupuje ještě postava řeholníka Zosima, který duchovně působí na nábožensky založeného Aljošu. Po Zosimově smrti Aljova odchází do kláštera, aby pokračoval v jeho myšlenkách a dále je rozvíjel. Román tvoří dvanáct knih. Autor se zabývá otázkou osudu, viny, tíhy svědomí, lidské zodpovědnosti, citů a pokání.

Anton Pavlovič Čechov (1860 – 1904)

- narodil se v rodině kupce v Taganrogu. Po studiích medicíny se věnoval několik let lékařství. Za manželku si vzal známou herečku Olgu Knipperovou. Onemocněl tuberkulózou a 6 let poté zemřel. Snažil se procestovat spoustu evropských zemí. Zemřel v Německu.

Dílo:
1. „Strýček Váňa“ – příklad Čechovova lyrického dramatu. Má 4 jednání a odehrává se na venkově v 19. století. Strýček Váňa, vlastním jménem Vojnickij spravuje vesnický statek, kam přijíždí profesor Serebrjakov se svou ženou Jelenou. Vojnickij byl bratrem profesorovy první ženy. Z jejich manželství zůstala také Serebrjakova dcera Soňa, která se marně snaží získat lásku doktora Astrova. I jemu však učaruje Jelenina krása, přestože je jinak její povaha nezajímavá a nudná. Vojnickému po letech odříkání, kdy pouze podporoval profesora Serebrjakova, dochází jak svůj život zbytečně obětoval. Konflikt se vyhrotí ve chvíli, když se dozvídá o profesorově nápadu prodat statek po rozmíšce s Vojnickým provázané dokonce i střelbou, Serebrjakova Jelenou odjíždějí. Statek zůstává takový jako byl předtím. Vše vypadá, jako by se vůbec nic nestalo. Čechov se v tomto dramatu zabývá otázkou lidského života, jeho naplnění a obětováním se pro druhého. Odsoudil promarněný život plný nudy, který mají všechny postavy dramatu.

2. „Višňový sad“ – višňovým sadem Čechov ukončil svou dramatickou tvorbu. Děj má 4 jednání a odehrává se na venkovském sídle v Rusku. Příběh začíná příjezdem aristokratky Raněvské na její venkovské sídlo v Rusku. Po smrti syna Gríši odtud odešla do Paříže. Mezitím statek spravovala její nevlastní dcera Varja. Už ale došly peníze a jediným východiskem je prodej pozemků pro stavbu bytů. Takové řešení doporučuje i Varjin nápadník – kupec Lopachin. Raněvská k tomu ale nechce svolit, protože prodejem pozemků by musel být vykácen i višňový sad, který je rodovou tradicí. Finanční prostředky na záchranu statku však nikde neseženou. V dražbě statek získává Lopachin, který nechává sad nemilosrdně zničit. Zdá se jako by s višňovým sadem přicházel i konec starých časů. Varja se s Lopachinem rozchází a Raněvská se navrací do Paříže. Jediná Anča – vlastní dcera Raněvské – se svým chlapcem věří tomu, že se pravda ukáže a Lopachin nebude na statku dlouho. Autor zde vystihl zanikající aristokratickou společnost.

Francouzská literatura

Honoré de Balzac (1799 – 1850)

- vystudoval práva v Paříži a pak pracoval krátkou dobu jako notář. Nejprve psal tzv. gotické (černé) romány. Až do své předčasné smrti v roce 1850, kterou bezpochyby zapříčinily těžké životní podmínky a strádání, napsal 97 knih, z původně 127 zamýšlených.

Dílo:
1. „Lidská komedie“ – 100 románů a povídek ve kterých ukazuje společnost a různé společenské vrstvy, kritizuje hlavně touhu po moci a touhu po zisku.

a) „Otec Goriot“ – román z cyklu Lidská komedie. Spolu se Ztracenými iluzemi a Leskem a bídou kurtizán tvoří volnou trilogii. Děj se odehrává v první polovině 19. století v Paříži. Příběh má 2 hlavní dějové linie. V prvních z nich vystupuje pan Goriot, bohatý obchodník s nudlemi. V druhé linii je hlavní postavou poctivý mladý muž – Evžen Rastignac. Goriot je otcem dvou dcer – Anastázie a Delfíny. Snaží se pro ně udělat vše co je v jeho silách a snaží se jim zabezpečit šťastný život. Dobře provdá obě dcery, jednu za hraběte a druhou za bankéře. Ale žádná z nich mu neoplatila lásku a starosti, které s nimi měl. Zůstává sám, opuštěný, obraný o veškerý majetek a opovrhovaný společností. Starý Goriot umírá a právě v této době se o něho, místo nevděčných dcer stará dobromyslný student práv Evžen Rastignac. Je pobouřen a zklamán morálkou dcer a společnosti. Do děje však vstupuje uprchlý trestanec Vautrin oplývající všemi špatnými vlastnostmi. Z dobrého, ušlechtilého a čestného Evžena se stává vypočítavý, intrikánský a zatrpklý muž, neboť pod vlivem Vautrina pochopí že ve světe, kde žije nelze dojít štěstí, penězům a dobrému zaměstnání poctivou prací a ušlechtilými úmysly. Při svém vzestupu se nezdráhal navázat intimní styky s jednou z Goriotových dcer. Autor v tomto románu realisticky vylíčil soudobou francouzskou společnost, v níž vládne neřest, podvody, úpadek a intriky. Ve společnosti vládne pouze hodnota peněz. Tím se také stále zvětšují rozdíly mezi chudými a bohatými.

2. „Evženie Grandetová“ – román. Evženie je dcera bohatého otce, on je lakomý a zlý člověk, bohatě se ožení, ale svou manželku dožene k smrti, ke své dceři je strašně krutý, bije jí a ponižuje. Evženie se zamiluje do vzdáleného bratrance, který je chudý a má své plány a Evženie mu dává všechny peníze, které uspořila a on odjíždí do Indie, ale už se jí neozval, starý Grandet umírá a odkáže Evženii všechen majetek. Evženie má spousty nápadníků, ale už nikomu nevěří a vezme si starého soudce, žije s ním až do jeho smrti a pak se věnuje dobročinnosti.

3. „Lilie v údolí“ – děj se odehrává v první polovině 19. století na území Francie, a to na královském zámku v Paříži, ale převážně na malém zámečku poblíž Tours. Hlavním hrdinou je mladý šlechtic Felix de Vandeness, který se sice narodil v urozené aristokratické rodině, ale žádného štěstí se mu od svých nejbližších nedostalo. Od mládí se stal opovrhovaným, podceňovaným a opomínaným. Vyrůstal bez rodiny v cizích městech. Na prvním bále, kterého se zúčastní se zamiluje a vrhá se do náruče hraběnce de Mortsaufové. S ní se setkává zvou až po deseti letech na venkově. Opět se do ní zamiluje, přestože už má hraběnka dvě děti a chorobomyslného manžela. Hraběnka Henrietta dává Felixovi najevo svou lásku spíše jako mateřskou. Dopomáhá mu ke skvělé kariéře na královském dvoře a vychovává jej v pravého muže. Přestože Felix Henriettu miluje, nestačí mu již pouze duševní láska, a nachází si proto milenku. Henrietta umírá usoužena city. Felix se rozhodně pro život bez žen. Setrvává tak do té doby, než pozná Natálii. V dopise jí vylíčil celý svůj život. Ona je však zasažena jeho prvními láskami a zůstává pouze přítelkyní. Autor v tomto díle představuje lásku jako nejušlechtilejší schopnost člověka – schopnost někoho milovat. Před tělesnými touhami stojí láska duševní. Čtenář se dostává do prostředí vysoké šlechty, má možnost poznat její morálku, vztahy a zvyky.

Další romány: „Ztracená iluze“, „Lesk a bída kurtizán“, „Bratranec Pons“.


Gustav Flaubert (1821 – 1880)

- narodil se v Rouenu, jeho otec byl lékař. Flaubert nedokončil studia práv, podnikl cesty do severní Afriky a Evropy a zcela se oddal spisovatelství. Romány mají spíše psychologický charakter. Psal také prózu a dramata.

Dílo:
1. „Citová výchova“ – román, má autobiografické rysy, hlavní hrdina touží po lásce i kariéře, ale ničeho nedosáhne.

2. „Paní Bovaryová“ – námětem k tomuto dílu byl skutečný život. Ve své době dílo vzbudilo vlnu pobouření pro urážku mravů. Děj se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století. Úvodem se dozvídáme o raných letech Karla Bovaryho, který se stává lékařem. První manželka byla bohatá a stará měšťanka, která brzy zemřela, Karel se oženil znovu. Jeho druhou ženou je dcera sedláka, rovněž bohatá Ema. Byla vychována v klášteře a z četby romantických děl sní o krásném manželství naplněném láskou a vášní. Karel však nenaplňuje žádný z jejích ideálů. Většinu času věnuje nemocným a domů přichází celý unavený až pozdě večer. Nevidí však žádné problémy a manželku vroucně miluje. Emě nestačí život s manželem ani prostředí maloměsta. Proto hledá štěstí v nemanželských milostných pletkách. Brzy ji však opouští první milenec Rudolf, právě ve chvíli kdy se sním rozhodla utéct. Další dva nevydařené vztahy (např. s advokátním koncipientem Leonem) a dluhy u lichváře Lheurexe dovedou Bovaryovi ke ztrátě peněz. Ema končí svůj život sebevraždou. Nic netušící Karel pozná skutečnost až nyní. Otřesen smrtí Emy a ztrátou majetku také umírá. Román má silné psychologické základy ve vykreslení duševního světa Emy. Autor ukazuje rozpad romantických iluzí ve společnosti, kterou ovládají lži, přetvářky, přízemnost a zkažené mravy. Hrdinka se podvolí všemu, jen aby pocítila vášeň a vysněnou touhu. Oproti pasivním romantickým hrdinům svůj život ovládá a řídí podle vlastní vůle. Dostává se jí však pouze zklamání, které není schopna unést a proto umírá.

Ema Bovaryová vytvořila v románu literární pojem tzv. bovarismus – od reality světa utíká k iluzím, představám o snu.

Émile Zola (1840 – 1902)

- zastupuje literární naturalismus. Narodil se v Paříži v rodině stavitele. Otec mu brzy zemřel a tak se musel potýkat s nástrahami života téměř sám. Studoval na lyceu, pak po neúspěšném absolvování maturitní zkoušky pracoval jako úředník. Ve své vlastní tvorbě se snažil zachytit člověka v jeho přirozeném chování, se všemi jeho pudy, vrozenými sklony a dispozicemi.

Dílo:
1. „Germinal“ – z hornického prostředí, zobrazuje stávkový boj.

2. „Zabiják“ – naturalistický román z cyklu Rougon- Macquartonvé, jeho děj se odehrává v Paříži v druhé polovině 19. století. Zabiják líčí vražedné následky alkoholismu. Autor čtenáři ukazuje špinavé hospody, začouzené putyky, úpadek a zvrhlé mravy opilých lidí. Popisuje především dělníky a spodní vrstvy francouzské společnosti, kteří alkoholem zapomínají na svou bídu, nahou chudobu, ubohé životní podmínky a těžkou dřinu. Mezi hlavní postavy patří venkovanka Gervaisa [Žervéza]. Se svými dětmi a přítelem Lentierem přišla do Paříže. Po Lentierově odchodu se provdává za klempíře Coupeaua. Pracovala jako pradlena a rodině se dařilo poměrně dobře. Jednou se stal Coupeauovi úraz. Způsobil mu dlouhodobé zdravotní potíže. Muž začal pít a uvykl si alkoholu. Vymazal tak ze života všechny své problémy, až nakonec v bídném stavu zemře. Gervaisa propadla pití také, za což mohla z části její dcera Nana, která se živila prostitucí. Autor románem varuje a upozorňuje na prostředí, ve kterém se jedinec těžko brání úpadku a životnímu rozkladu. Chudým lidem, tvořícím nuzný okraj společnosti, často nezbývalo právě nic jiného než zapomnění v alkoholu.

3. „Nana“ – román, dcera Žervézy, život prostitutky.

4. „Břicho Paříže“ – román o obrovských pařížských jatkách.
5. „Lidská bestie“ – román, příběh mladého muže, který si uvědomuje, že když vidí nahé ženské hrdlo tak že ji chce zabít. Jednu zabije a dívce, které se líbí se vyhýbá aby ji nezabil. Tuto úchylku potlačuje a utíká sám před sebou, zabije ho vlak, který jede velkou rychlostí po Paříži.

Guy de Maupassant (1850 – 1893)

- narodil se ve šlechtické rodině na zámku Mirimesnil. Vystudoval práva, byl ve válce a poté pracoval jako úředník. Mnoho cestoval a díky svému rušnému životu brzy zemřel.

Dílo:
1. „Miláček“ – společenský román z Paříže 70. let 19. století. Maupassant zde líčí vzestup pařížského publicisty pomocí žen a pokrytectví, který se jen tímto způsobem domůže dobrého postavení. Hlavní postavu představuje průměrný muž Georges Duroy, bývalý voják. V Paříži potká svého přítele Forestiera, který pracuje jako novinář. Jeho přičiněním Duroy získává práci v redakci. Články jimiž by měl do novin přispívat, mu píše Forestierova žena Madelaine. Duroy využívá jejích kontaktů a dostává se stále blíže vysoké francouzské společnosti. Nachází si zde mnoho milenek a nepřestává sledovat svůj cíl – dostat se co nejvýš. Po smrti Forestiera se žení s Madelaine. Nepřestává intrikovat a udržovat milenecké pletky s významnými ženami. Ty jej pro jeho vzhled označují jako Miláčka. Už jako Du Roy svede starší ženu, manželku svého nadřízeného paní Walterovou. Dostává peněžní podíl jejího muže a vydíráním získává i ruku Walterových dcery Suzanne. Nakonec se stává ředitelem velkého novinářského závodu, zdobí jej titul baron, stužka Čestné legie a v budoucnosti se rýsuje i vidina ministerského křesla. Příběh románu se sice odehrává v 19. století, ale svou výstižností lidské bezcharakternosti, intrik a podlých praktik získává nadčasovou platnost. Maupassant zde skutečně pravdivě vystihl francouzskou společnost a povahy lidí. Velmi dobře popsal chování žen a vztahy mezi jimi a muži.

William Makepeace Thackeray (1811 – 1863)

- je výsměšnější a ironičtější než Dickens, píše společenské satiry.

Dílo:
1. „Kniha o snobech“ – ironický útok na hloupost a omezenost.

2. „Trh marnosti“ – široký obraz anglického života 19. století, „román bez hrdiny“, bez velkých nadějí do budoucna.

Thomas Hardy (1840 – 1928)

- o generaci mladší, pesimista, autor povídkových drobnokreseb, jedinečné portréty ženských postavy.

Dílo:
1. „Tess d´Uervilles“ – román, otázka provinění a trestu hrdiny.
2. „Neblahý Juda“



Anglická literatura

- Daniel Defoe a Jonatan Swift byli předchůdci realismu, žili na přelomu 18. a 19. století.

Daniel Defoe (1660 – 1731)

- po studiích se snažil podnikat v oblasti obchodu.kromě toho je známo, že byl i agentem tajných vládních služeb. Napsal velké množství politických publikací. Zemřel ve svém rodném Londýně.

Dílo:
1. „Robinson Crusoe“ – předlohou k napsání tohoto románu, s původním názvem Život a neobyčejná dobrodružství námořníka Robinsona Crusoa z Yorku, se Defoovi stal život námořníka Alexandra Selkirka, který sám na vlastní přání strávil pět let na opuštěném ostrově uprostřed Tichého oceánu. Děj románu se odehrává v 17. století. Hlavním hrdinou románu je Robinson Crusoe, třetí syn německého obchodníka Kreutznauera. Robinson byl již od dětského věku velmi živý, rád se toulal v přístavu a nedostačoval mu poklidný měšťanský způsob života. S tím se rozhodl skoncovat a utekl z domova. Po nejrůznějších dobrodružstvích se ocitá na pustém ostrově, kam jej vynesly vlny oceánu po ztroskotání jeho lodi. Autor se pak zcela soustředil na detailní vylíčení Robinsonova pobytu na ostrově, kde jej obklopuje divá zvěř, neznámé rostliny a také nebezpeční kanibalové. Čtenář se dozvídá o stavbě jeho příbytku, obstarávání jídla, ochočení zvířat, pěstování obilí, poznávání ostrovních krás, ale také o setkání s kanibaly, z jejichž spárů zachránil před smrtí Pátka svého pozdějšího společníka a sluhu. Nakonec je zachrání anglická loď. Nyní některých činů co způsobil v minulosti lituje a ví, že se měl zachovat jinak, např. vůči rodičům. Román je příběhem člověka s velkou trpělivostí, odhodláním a důvtipem. Při překonávání stesku, strachu a osamění ukázal sílu a krásu práce člověka. Na ostrově strávil 28 let. Román Daniela Defoa přepracoval český spisovatel Josef Václav Pleva.

Jonathan Swift (1667 – 1745)

- narodil se v irském Dublinu. Swift se stal po absolvování protestantské univerzity doktorem teologie. Zastupoval anglikánskou církev. Swift se v oblasti literatury projevoval alegorickými satirami, kterými útočil a společenské a politické poměry ve Velké Británii. Některé směřovaly také v církvi a lidskou všeobecně.

Dílo:
1. „Gulliverovy cesty“ – alegorický cestopis, má 4 díly. Zachycuje putování Lemuela Gullivera po fiktivních ostrovech, trvající téměř 17 let. V prvním díle se dozvídáme o Gulliverově životu. „Cesta do Liliputu“ popisuje ztroskotání lodi a Gulliverovu záchranu na ostrově Liliputu. Proti obyvatelům tohoto ostrova vypadá Gulliver jako obr, protože všichni jsou až dvanáctkrát menší než on. V druhém díle „Cesta do Brobdingnagu“ se Gulliver dostává do země obrů. Třetí díl románu „Cesta do Laputu, Barnibarbi, Luggnaggu, Glubbdubdribu a do Japonska“ čtenáře seznamuje s létajícím ostrovem Laputem a popisuje i další země. Poslední čtvrtý díl „Cesta do země Hvajninimů“ líčí moudré počínání koní Hvajninimů a divošských poddaných lidí Jahuů. Hvajninimové a Jahuové disponují naprosto rozdílnými vlastnostmi. Proti šlechetným koňům jsou jejich poddaní úlisní, zákeřní a vypočítaví. Swift románem nepřímo napadá pořádek v Anglii. Alegoricky se dotýká její morálky, společenské nespravedlnosti a lidských nedostatků. V Gulliverových cestách se slučují prvky alegorie, parodie, satiry a utopické literatury.
Charles Dickens (1812 – 1870)

- prožil neradostné dětství v rodině úředníka. Otec musel kvůli dluhům odejít do vězení atak byl 12ti letý Charles nucen starat se o svou obživu. Pracoval v továrně, kde se vyráběla leštidla na obuv. I přes nepřízeň osudu se pak Dickens díky své píli stal advokátním písařem, v parlamentu působil jako zpravodaj a také se věnoval spisovatelství. Ve svých románech napadal sociální nespravedlnost své doby.

Dílo:
1. „Oliver Twist“

2. „David Copperfield“

3. „Malá Dorritka“

4. „Kronika Pickwickova klubu“ – děj nás zavádí do Londýna první poloviny 19. století. Tento román stojí na pomezí kritické a humoristické prózy. Má velké množství postav, z nichž v popředí vystupuje starý mládenec Samuel Pickwick zároveň zakladatel a předseda klubu. Členy klubu jsou dále Pickwickův sluha Samuel Weller, básník Augustus Snodgrass, sportovec Nathaniel Winkle a letitý neúspěšný milovník Tracy Tupman. Čtyřčlenný Pickwickův klub se vydává z města na venkov, aby jeho členové zažili něco nového, a tak lépe poznali život. Hrdinové se tak dostávají do groteskních a humorných situací, při kterých se v divu zbavují své městské izolovanosti. Zároveň se ale také mění jejich představy o staré dobré Anglii. Poznávají společenskou nerovnost, křivdy spáchané na lidech, jsou svědky podvodů a intrik, jež vrcholí odvodem pana Pickwicka do vězení pro dlužníky. Román má celkem 57 kapitol, které tvoří zážitky členů klubu ze sedmi výpravných cest podniknutých po Anglii v letech 1827 – 1828. Při poslední cestě se pan Pickwick usadil v novém sídle a členové klubu Winkle a Snodgrass uzavřeli sňatek.

Americká literatura

Herman Mellville

Dílo:
1. „Bílá velryba“ – román, kapitán Achab je kapitánem velrybářské lodi a jeho životním cílem je pomsta Bílé velrybě (Moby Dick), přišel kvůli němu o nohu. A pomstě podřizuje úplně všechno a bílou velrybu pronásleduje. Když Moby Dick najde, tak ho Achab harpunuje a končí to smrtí obou, protože se zamotal do lan harpuny. Docílil svého i za cenu svého života.

Mark Twain (1835 – 1910)

- vlastním jménem Samuel Langhorne. Pocházel z Floridy a v dětství vyrůstal ve městě Hannibal, ležícím na řece Mississippi. Vedl velmi dobrodružný život. Byl lodivodem, zlatokopem, ale i dobrým spisovatelem a novinářem.

Dílo:
1. „Dobrodružství Huckleberryho Finna“ – humorný román o osudech tuláka Hucka volně navazuje na Dobrodružství Toma Sawyera. Postavu Hucka Twain vytvořil podle skutečné předlohy. Huck byl synem věčně opilého otce a vyrůstal jako samorost v opovržení ostatními lidmi. Čtenář ale brzy pochopí, že skutečné hodnoty spočívají v chlapcově veselé povaze a dobrém srdci. Příběh je zasazen do Saint Petersburgu, ležícího podobně jako Hannibal na řece Mississippi. Huck utíká od vdovy Douglasové, protože už nechce dál snášet její převýchovu a neustálé zušlechťování. Zinscenuje vše tak, aby se zdálo, že byl zabit. Ukrývá se na Jacksonově ostrově. Potkává zde otroka paní Watsonové (Watsonová byla sestrou paní Douglasové) a spolu s ním Jimem se plaví na voru po Mississippi. Cestou se k nim přidávají další dva, kteří pak černocha Jima znovu prodají do otroctví. Huck se při pátrání po Jimovi setkává s Tomem Sawyerem. Společně pak kamaráda po různých zápletkách osvobodí. Huck, který poznal nezávislost, svobodu a volnost, chce i nadále žít svým nespoutaným životem. Velký význam má v románu i řeka Mississippi, jejíž tok také nemůže být spoután a zastaven, podobně jako Huck.

2. „Dobrodružství Toma Sawyera“

Polská literatura

Henrik Sienkiewicz (1846 – 1916)

- nositel Nobelovy ceny, píše realistické povídky, historické romány.

Dílo:
1. „Ohněm a mečem“ – trilogie, polská šlechta X kozácké prostředí

2. „Potopa“ – trilogie, obrana proti nájezdům Švédů

3. „Pan Wolodyjowski“ – trilogie, zápas s Turky

4. „Quo vadis?“ – román, který vylíčil poměry ve starém Římě za vlády krutého Nerona – pronásledování křesťanů.

5. „Křižáci“ – román

Norská literatura

Henrik Ibsen (1828 – 1906)

- narodil se ve Skienu. Zpočátku pracoval v lékárně, pak se ale trvale uchýlil k literatuře a psal své známé divadelní hry. Působil také jako divadelní režisér a řídil národní divadlo v Oslu.

Dílo:
1. „Peer Gynt“ – námět k tomuto dílu čerpal z lidového folklóru. Peer Gynt je alegorické, pohádkové drama o pěti aktech. Hlavním hrdinou je mladík Peer Gynt, který pouze nesmyslně plká, chvástá se a plýtvá slovy. Žije se svou starou matkou Áse. Příběh nás provádí Peerovým životem oproštěným od jakýchkoliv hodnot. Peer neví, co vlastně chce, a tak mnohým ubližuje. Jeho dívka Ingrid se provdala za jiného. Na její svatbě Peer zpozoruje mladou Solveigu, která v jejich kraji bydlí teprve odnedávna. Peer odchází z domu a „upíše“ se králi trolů, s jehož dcerou měl milostný vztah. Král mu slíbí vládu nad jeho říší v případě, že se vzdá lidství. Peer nejprve nabídku přijímá, pak ale pozná, že udělal chybu a v zemi pohádkových bytostí se mu nelíbí. I přes daný slib utíká pryč. Vrací se domů, kde zůstává s matkou a Solveigou do té doby, než uvidí podivnou ženu s ošklivým dítětem. Toto setkání ho upomene na dceru lesního krále a Peer opouští domov. V dalších letech se úspěšně prodírá světem a získává dobré postavení. Do rodného Norska se vrací až jako starý muž. Vyvázl ze ztroskotané lodi a ve společnosti Neznámého přemýšlí na počínáním ve svém životě. Až na jeho sklonku si uvědomuje své chyby, necitelnost jednání a omyly, kterých se dopustil. Záchranu nachází v nezištné lásce milované Solveigy, v níž celou dobu věřil. Autor se ve své divadelní hře zamýšlí nad společností, ve které určitě žije více podobných Peerů Gyntů. Vyzdvihl moc lásky, víry v ni, ale zároveň velký význam rodiny.

Dánská literatura

Hans Christian Andersen (1805 – 1875)

- narodil se v chudé rodině obuvníka v Odense. Již od dětství projevoval lásku k přírodě a umělecké touhy. Kvůli chudobě se vyučil pouze ševcem, pak mu rodiče dovolili odejít do Kodaně. S pomocí několika dobrodinců dokončil školu a procestoval několik cizích zemí – Itálie, Švýcarsko, Francie. Do své rodné Odense se už vrátil jako uznávaný umělec.

Dílo:
1. Andersenovy pohádky patří k nejoblíbenějším na celém světě. Náměty čerpal z lidové slovesnosti nebo je vytvářel ze své fantazie. Andersen za svůj život vytvořil více než 150 pohádek. Vyprávěl je velmi poutavým, ale zároveň srozumitelným způsobem. Lidé by podle něho měli umět naslouchat nejen svému okolí, ale i své duši. Vítězí především dobré mravy a vlastnosti člověka.

K nejznámějším pohádkám patří:
„Křesadlo“, „Sněhová královna“, „Statečný cínový vojáček“, „Malenka“, „Bezová matička“, „Sviňáček“, „Císařovy nové šaty“, „Malá mořská víla“, „O princezně na hrášku“, „Ošklivé kačátko“, „Děvčátko se zápalkami“, „Létající kufr“ atd.

a) „O princezně na hrášku“ – princ si chtěl vzít za manželku opravdovou princeznu. Nikdo ji ale nemohl nalézt. Zarmoucený se vrátil domů. Jednoho večera přišla velká bouře a někdo venku klepal na zámecké dveře. Stála tam dívka. Říkala, že je opravdová princezna. Stará královna se o pravdě jejích slov chtěla přesvědčit. Na dno postele, ve které měla princezna spát, položila zrnko hrachu. Na něj naskládala dvacet prachových peřin. Ráno se princezna probudila celá rozlámaná, prý ji v noci něco strašlivě tlačilo. Tak se ukázalo, že je opravdová princezna. Princ si ji pak vzal za manželku.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4079