Nevěra
(vypravování)
Téma: Láska je láska.

Osnova: Úvod:Příběh o nevěře.
Stať: a) Lyžařský výcvik.
b) Doznání a bolestivá noc.
c) Zkouška důvěry.
Závěr: Platnost přísloví.

Chtěla bych vám vyprávět příběh o dvou zamilovaných. Kde platí že láska je láska a ta odpouští vše. Protože v tomto příběhu jde zcela o obyčejnou věc která se stává mnoha párům. Je to obyčejná věc, ale přesto velmi bolestivá. Možná už tušíte že jde o nevěru. Ano, nevěra postihla i mně a mého přítele. A teď vám řeknu jak vše začalo.

Byla ještě zima a já jela na lyžařský výcvik. Počasí bylo nádherné. Asi tři dny po tom co jsme tam byli, se mi začal líbit jeden kluk jménem Honza. Holky mi řekli, že se mu taky líbím. Tak jsem si řekla , že to nechám na něm a schválně co se z toho vyvrbí.

Jeden večer se šlo na večerní lyžování. Naše profesorka vymyslela hru, že budeme jezdit za ruce bez hůlek. Já jsem jela se svojí kamarádkou Evou, ale přehlídli jsme jednu muldu. Pak jsem slyšela jen náš výkřik a potom dlouho nic. Když jsem se probrala už nademnou stál Honza a ptal se jest-li jsem v pořádku. Řekla jsem že ano, ale nebyla. Moje koleno to nepřežilo. Eva na tom byla taky špatně měla otřes mozku. Eva šla na chatu sama, ale já jít už nemohla. A tak mně Honza odnesl na chatu v náručí. Než jsme došli k chatě dali jsme se dohromady.

Problém byl, že já stále chodila s Vojtou. A měla jsem ho velmi ráda, a navíc nechtěla jsem ho opustit. Protože on byl kdo mi dával jistotu že k někomu patřím. Tak jsem si řekla: „Až přijedeme, vše se vyřeší.“

Když jsme přijeli do Pardubic tak jsem zjistila, že se nechci rozejít s Honzou ani s Vojtou. Tak jsem to radči neřešila. Před autobusem čekal Vojta s otcem. Já tedy začala dělat že se nic neděje. Jenomže děje. Jeden z kluků co tam byli s námi vše během chvilky, co jsem si šla pro lyže, mu vyzvonil.

Večer přišel Vojta k nám a už když jsem ho viděla ve dveřích, bylo mi hned jasný že se něco děje. Asi po půl hodině z něj vypadlo, že mu Vošoust řekl o Honzovi. Tak tedy ze mě dostal doznání. Bylo to těžší než jsem čekala. Celou noc byl u nás a řešili jsme to. Asi v pět hodin ráno jsme utřeli poslední slzu. A řekli si: „Může se to stát, zkusme na to zapomenout.“ A tak jsme to zkusili.

Za týden odjel zase Vojta na lyžák. Byla to zkouška mých nervů a mně jak mu věřím. Protože on mi věřil a já ho takhle zklamala. V půlce jeho lyžařského výcviku mi bylo zavoláno: „Vojta tady chodí s Luckou.“ A potom ten dotyčný zavěsil. Myslela jsem si že to je hloupý žert. Protože já mu věřila víc jak sobě.

Když přijel, tak nikdo nic neřekl. A on se ke mne choval úplně stejně jako předtím. Ale nic v pořádku nebylo. Půl roku na to přišel se slovy: „Musím ti říci něco , co se ti moc líbit nebude.“ A pak vysypal vše o té Lucce. Já mu jen na to vše řekla. „ Já to vím, jen jsem čekala kdy přijdeš a takhle mi to řekneš.“ Potom jsem odešla domů a celou noc jsem si říkala „Proč?!“

Ale jako vždy se vše vyřešilo. A jsme stále spolu. Už spolu chodíme rok a šest dní, a na vše špatné se zapomnělo. A od té doby si myslím že „láska i hory přenáší.“ Když se mně někdo zeptá, jakto že jsme to vše přežili a jsme spolu? Tak mu odpovím třemi jednoduchými slovy: „LÁSKA JE LÁSKA.“

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4366