Sabina Karel
(1813-1877)
Narodil se v Praze jako nemanželské dítě, vychováván byl v rodině chudého dělníka, studoval práva, ale nedokončil je.Od mládí se stýkal s Máchou, psal lyrické básně a povídky a byl činný jako literární kritik.V revolučním období patřil k členům Repealu a k předním radikálům.Redigoval po Havlíčkovi Pražské noviny a Včelu, r. 1849 Noviny Lípy slovanské, spolupracoval s radikálně demokratickým Pražským večerním listem.Roku 1849 byl zatčen a odsouzen k smrti pro účast na přípravě protistátního spiknutí, trest mu byl však změněn na 18 let vězení.Roku 1857 byl amnestován.Účastnil se vystoupení májovců, patřil k nejaktivnějším členům Umělecké besedy, pracoval v dělnickém hnutí i v mladočeské straně.Roku 1872 mu bylo prokázáno, že je konfidentem rakouské policie.Veřejně se hájil, ale marně.Zemřel v bídě.Po roce 1918, kdy byly zpřístupněny archívy rakouské policie, se obvinění proti Sabinovi potvrdilo.
Sabina psal verše, prózu a divadelní hry, avšak jen v próze vytvořil některé pozoruhodné práce.Patří k nim romantická novela Hrobník (1837), prozrazující vliv Máchův, a povídky Obrazy ze 14. a 15. věku (1844), v nichž se snažil o sepětí historické tematiky se současnými myšlenkami společnosti.V povídce Vesničané (1847) podal obraz českého venkova, zbavený idealizovaných rysů a zaměřený k aktuální problematice venkovské společnosti.Román Na poušti (1863) měl být obrazem české společnosti, připravující se před rokem 1848 k revolučnímu vystoupení (zčásti je dílo autobiografické).V románu je zachycena atmosféra čtyřicátých let.Totéž platí i o Sabinově německy psaném románu (vydaném pod pseudonymem Leo Blass) Sturmvögel der Revolution in Österreich vor dem März 1848 (1879, česky teprve roku 1927 s názvem Předbřeznoví revoluční bouřliváci v Rakousku).
Nejzdařilejším beletristickým dílem Sabinovým je povídka Oživené hroby (1870), založena na vlastních zkušenostech autora z doby jeho věznění.V olomoucké věznici se setkávají revolucionáři různých národností.Jejich rozmluvy a úvahy, odrážející vztah tehdejšího politického myšlení, jsou významovým těžiskem díla.Zdařilá je i charakteristika postav a líčení vězeňského prostředí.Sabina byl i plodný autor divadelních her, z nichž popularity dosáhla veselohra Inzerát (1866).Sabinovy hry se dnes už neuvádějí, přesto se však jejich autor zapsal trvale do dějin českého divadelnictví, a to jako autor libret k Smetanovým Braniborům v Čechách (1862) a k Prodané nevěstě (1863), dále k opeře Viléma Blodka V studni (1867).
Sabina zanechal i množství prací z literární a divadelní historie.Jako Dějepis literatury českoslovanské staré i střední doby (1860-1866) a německá práce (pod pseudonymem Leo Blass) Das Theater und Drama in Böhmen bis zum Anfage des 19. Jahrhunderts (1877, v českém překladu Gusty Fučíkové pod názvem Počátky českého divadla, 1941).Důležitější byly Sabinovy práce kritické a sociálně teoretické.Jako první u nás pochopil význam Máchova díla a chystal a později započal jeho vydávání.Dvě Sabinovy studie mají podnes základní význam v máchovské literatuře : Úvod povahopisný (1845), který vznikl pro chystanou edici Máchova díla, a Upomínka na K. H. Máchu, uveřejněná v almanachu Máj 1858.
Sabinův vztah k Máchovi trvale upoutává pozornost máchovských badatelů , a to zejména pokud jde o otázky autentičnosti některých Máchovských textů.Oldřich Králík například vyslovil v posledních letech několikrát domněnku (zvláště v knižní studii Demystifikovat Máchu, 1969), že některé posmrtně vydané Máchovy práce by mohly být dílem Sabinovým.
Svoje pojetí literatury z hlediska radikálně demokratické ideologie vyložil Sabina ve stati Demokratická literatura (1848).Zdůrazňoval společenskou funkčnost literatury a žádal, aby slovesná tvorba vyjadřovala zájmy lidových vrstev národa.V podobném smyslu se angažoval koncem padesátých let v polemice májovců proti Jakubu Malému.Sblížení literatury s životem prosazoval v úvaze Slovo o románu vůbec a o českém zvláště (1858).
Z prací zbývajících se sociální tematikou má největší zajímavost studie Duchovský komunismus (1861).Autor zde vyzdvihl základní úlohu proletariátu v moderní společnosti.
Sabinova osobnost a dílo vyvolaly mimořádně velký počet prací odborných a několik prací beletristických.Historie Sabinovy zrady sama podnítila řadu studií a protichůdných názorů.Sabinovy osudy se staly i námětem románu Vojtěcha Martínka Zrádce národa (1936).
Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4730