INTEGRAČNÍ TENDENCE V EVROPĚ
Evropa ve 21. století je světadílem značnš rozdrobeným.Na její rozloze 10,5 mil. km2 najdeme 43 států.V průběhu 20. století se jejich počet etapovitě zvyšoval a z hlediska pol. vývoje se tedy projevovala dezintegrační tendence.
Na druhé straně se po celé 20. století prosazovaly i tendence integrační, směřující k vytvoření větších celků.Byly motivovány zájmy politickými i ekonomickými.
Dominantní postavení dvou supervelmocí po 2. světové válce (USA, SSSR) a rozdělení Evropy na dva odlišné politické a hospodářské systémy vedlo k vytvoření politických i ekonom. bloků.

PROCES VYTVÁŘENÍ EVROPSKÉ UNIE
Po 2. sv. v. se mezi ekonomy a politiky prosazoval názor o potřebě vytvoření nadnárodního uskupení zahrnujícího demokratické státy Evropy.Cílem bylo odstranit protekcionismus národních ekonomik.Zároveň měla integrace prostřednictvím intenzivní mezinárodní spolupráce zabránit vzniku dalšího vál. konfliktu.Mezi první kroky v tomto směru patřilo vytvoření celní unie zemí Beneluxu a utvoření Organizace pro ekonom. spolupráci v Evropě v roce 1948.V roce 1952 došlo k vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO).
Klíčovým mezníkem na cestě evropské integrace byl rok 1957, kdy bylo Římskými smlouvami vytvořeno společenství EURATOM (zaměřené na využívání jaderné energie) a EHS – Evropské hospodářské společenství.Členy se stalo šest evropských států – Francie, Německo, Itálie a země Beneluxu.V Římských smlouvách, které vstoupily v platnost od 1.1. 1958, byly stanovenydva hlavní cíle – dosažení hospodářského růstu a zvýšení životní úrovně obyvatel členksých států.Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů byly:
- vytvoření spol. trhu odbouráním cel mezi členskými zeměmi a stanovení spol. celních bariér vůči nečlenským zemím
- odstranění překážek volného pohybu osob, zboží, služeb, kapitálu
- uplatňování společné hospodářské politiky v oblasti průmyslu, zemědělství, dopravy, financí
- sjednocování legislativy

V období 60. let členské země EHS dosáhly značného hospodářského rozvoje.V roce 1967 se tři dosavadní seskupení (ESUO, EURATOM a EHS) spojila a vznikl společný výkonný orgán, Evropská komise.Západoevropské integrační seskupení se od této doby označovalo jako Evropská společenství (ES).O vstup do ES usilovaly i další země.V roce 1992 vznikla na základě Maastrichtské smlouvy Evropská unie (EU).
Proces přijímání dalších členů je však složitý a dlouhodobý.Jednotlivé země musí splnit určitá ekonomická i politická kritéria.Od 1.1. 1994 tvoří státy EU spolu se členy Evropského sdružení volného obchodu (ESVO) jednotný volný trh, tzv. Evroppský hospodářský prostor (EHP).Jeho cílem je vytvořit silnou protiváhu vůči USA a Japonsku.

STRUKTURA ORGÁNŮ EVROPSKÉ UNIE A JEJICH KOMPETENCE
Vrcholným orgánem EU je Evropská rada, kterou tvoří nejvyšší představitelé členských zemí.Na jejich jednání (nejméně dvakrát ročně) se řeší klíčové otázky unie.Při hlasování rady disponuje každý člen počtem hlasů, který odpovídá počtu obyvatel jeho země.
Jednotlivé země se po půl roce střídají v předsednictví.Výkonným orgánem EU, jehož úkolem je zajišťovat a kontrolovat plnění zásadních dokumentů a usnesení rad, je Evropská komise.V jejím čele stojí 20 komisařů.Hlavní úřady unie jsou soustředěny v Bruselu.
Dalším hlavním orgánem je Evropský parlament sídlící ve Strasbourgu.Jeho poslanci jsou voleni v jednotlivých zemích v demokratických volbách.K dalším orgánům unie patří Soudní dvůr v Luxemburgu, Evropská investiční banka a četné výbory.
Významným mezníkem v rozvoji evropské integrace bylo zavedení společné evropské měny – eura – od 1. 1. 1999.
V EU převládají státy ekonomick vyspělé s vysokým HDP na obyvatele.Pouze Španělsko, Irsko, Portugalsko a Řecko patří mezi středně rozvinuté.Právě tyto země však díky svému začlenění do EU zaznamenaly výrazný ekonomický vzestup.

DALŠÍ INTEGRAČNÍ SESKUPENÍ
Evropské sdružení volného obchodu (ESVO), které vzniklo v roce 1960 jako protiváha vůči EHS.Rada vzájemné hosp. pomoci (RVHP), zaniklo v roce 1990.
Vojensko-politická seskupení: Většina zemí západní Evropy se v roce 1949 stala členy Severoatlantické aliance (NATO).V současnosti má 19 členů.V roce 1999 byly za jeho členy přijaty tři tzv. postkomunistické státy střední Evropy – Česká republika, Polsko, Maďarsko.Velmi složitý je vztah NATO a Ruska, které odmítá jeho rozšiřování na východ a považuje ho za ohrožení své bezpečnosti.
Vojensko-politický blok Varšavská smlouva, založený roku 1955 a řízený Sovětským svazem, zanikl obdobně jako RVHP s pádem komunismu v Evropě.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=4747