Vážená paní profesorko,chtěla bych Vám přiblížit novelu Perla od J.Steinbecka, jejíž 1334.publikaci vydalo v roce 1958 nakladatelství Československý spisovatel Praha.Tuto knihu doplnil ilustracemi Zdeněk Majzner.

John Steinbeck(1902-1968),patří spolu s Hemingwayem,Dreiserem,Fitzgeraldem a Faulknerem do americké meziválečné prózy.Stejně jako Faulkner je ve svých dílech spjat s Mississippi,tak i Steinbeck je spojen s Kalifornií.
Na Stanfordově universitě studoval Historii a Anglickou literaturu,avšak svá studia několikrát přerušil a živil se na rančích,cukrovarech,či na stavbách silnic.Takto se probíjel životem,až se stal profesionálním romanopiscem.
Mezi jeho největší díla patří např.:Hrozny hněvu,což je román odehrávající se ve 30. letech 20.století.Steinbeck zde popisuje strastiplnou cestu drobných farmářů z Oklahomy za obživou do Kalifornie.Jakožto důsledek hosp.krize,sucha a vyvlastňování nájemných polí se musela rodina Joadových podrobit těžké a vyčerpávající cestě přes USA.Dochází zde mimo jiné k rozpadu rodiny.Dalším významným dílem je novela O myších a lidech.Kniha vypráví o přátelství dvou zemědělských dělníků,kteří přicházejí pracovat na farmu v Kalifornii.
Další Steinbeckova díla jsou např.:Na východ od ráje, Pláň Tartila, Perla.
Mezi obecné rysy jeho tvorby patří nenapodobitelná schopnost vyprávět.Hlavním útočištěm bývá venkov,jakožto úkryt před zmatkem velkoměsta a civilizace.Ve svých dílech zdůrazňuje půdu,přírodu a jakousi živočišnost hlavních postav,které snadno podléhají svým přirozeným pudům před sociálními.

Obsah díla:
Tato kniha obsahuje jednu ze základních Steinbeckových myšlenek,a to je nostalgický pocit,že každá radost s sebou zákonitě nese i trpkou hořkost a zklamání.Je zde zdůrazněn nejen jakýsi sadismus lidských vztahů zapříčiněný majetkářstvím,ale i poměr člověka ke společnosti,nebo ke světu.
Jedná se o prostý příběh chudé mexické rybářské rodiny.Děj se odehrává na konci 19.stol. na Kalifornském poloostrově.Ve městečku La Paz ,kde bohatí kupci,farmáři a faráři žijí v majetné čtvrti kamenných domů,a chudí rybáři v proutěných chatrčích,se stále něco děje.
Hlavním hrdinou je prostý,původem indiánský,rybář jménem Kino.Je zkušený,odvážný, odhodlaný a oddaný své rodině.Dále jeho žena Juana a syn Coyottio.Juana nadevše miluje Kina a jejich syna,udělala by pro ně první poslední.Je bojovná a oddaná.
Tato rodina pokojně,byť v chudých poměrech,žije nedaleko města v proutěné čtvrti. Měšťané těmito lidmi opovrhují a štítí se jich.Vzájemně žijí sice v míru,však nenávist je značná.
Jednu noc bodl malého synka jedovatý štír.Kino ho zneškodnil a Juana se zoufale snažila vysát jed z rány.Oba byli nešťastní,protože věděli,že městský doktor jim nebude chtít pomoci.Potom co se to dozvěděli i ostatní lidé z chatrčí,chtěli pomoci,ale bylo to marné.Stav dítěte se stále zhoršoval.Oba rodiče se proto rozhodli jít do města a poprosit lékaře.
Tamější lékař byl zkažený svým bohatstvím,tlustý,sobecký a prospěchářský.A přestože Kino nabízel celou hrstku malých perel,což byl všechen jeho majetek,byl odmítnut slovy: „Léčím lidi a né dobytek!“. Později se stav dítěte sice zlepšil,ale oba rodiče věděli,že ten den musí nalézt mnoho perel,aby mohli zaplatit za synovo vyléčení.
Kino zuřil vzteky, i když věděl, že nic nezmůže.Vydali se tedy na lov.V jeho člunu bylo jen to nejprostší náčiní: kámen na potápění, košík na lastury a dva provazy.S tím Kino pracoval každý den.
Zatím co se potápěl,Juana se modlila k Bohu.Nemodlila se přímo za uzdravení dítěte,ale aby našli perlu,kterou by zaplatili doktorovi za léčení, neboť lidská mysl je stejně vrtkavá jako chvějivý opar nad zálivem. A podařilo se.Kino vylovil lasturu, v níž byla obrovská perla-velká jako ptačí vejce.Oba byli nadevše šťastní a plánovali si skvělou budoucnost.Chtěli dát syna do školy,postavit si kamenný dům a uspořádat si pravou svatbu,kterou neměli.Vše jim připadlo tak lehké najednou.
Zpráva se rozkřikla během dne i ve městě u kupců,farářů, i u doktora.A ten projevoval nezvyklý zájem o Kinovu rodinu,zvláště pak o zdraví jejich syna.Všem však bylo jasné, že prahne po té obrovské perle.
Doktor to nahrál tak, že dítěti i teď stále hrozí smrt.To rodiče vyděsilo a nechali ho,aby dítě ošetřil.On mu zatím místo léku podal jed,aby ho mohl později na oko zachránit, a tak si vysloužit odměnu.Kino ho však odhalil, nezvykle ostře ho napadl a vyhodil z chatrče.
Zde je zdůrazněna změna Kinova uvažování.Všechny odhání a podezřívá kvůli perle. Nevěří nikomu,pomalu ani své vlastní ženě.Stává se posedlým.V noci nespí a hlídá perlu s nožem v ruce.V té chvíli si Juana uvědomila, jaké zlo ta perla představuje.Zničí jejich rodinu,myslela si,a nabádala manžela, aby perlu zahodil.Marně.
A krása perly mihotající a třpytící se ve světle svíčky,mu zmámila rozum svou krásou.Byla tak nádherná,tak hebká a vyzařoval z ní její zpěv-zpěv slibný a radostný, byla zárukou budoucnosti, pohodlí, jistoty.Její teplá průzračnost slibovala hojit nemoci a bránit proti příkořím.Zavírala dveře hladu.A jak na ni Kino upřeně hleděl,oči mu změkly a napětí v tváři mu povolilo.Viděl,jak se v hebkém povrchu perly zračí zmenšený obraz posvěcené svíčky a v sluchu mu opět zazněl nádherný zpěv, jejž slýchal pod mořem, jako by zvučelo zelenavé rozptýlené světlo na mořském dně.Když se po něm Juana po kradmu podívala, spatřila,že se usmívá. A protože oba byli vlastně jedna bytost a oba měli jeden cíl, usmála se s ním. A tento den začínali s nadějí.
Nastal velký den, který očekávalo snad celé město.Kino měl jít prodat svou perlu.Nevěděl však,že všichni kupci byli domluveni na jisté ceně a ani o chlup víc.Když Kino přišel pln očekávání do obchodu a uslyšel kupcův konečný verdikt, rozzuřeně odešel.Později se rozhodl,že svou perlu půjde prodat do hlavního města.Ale ještě tu byla noc, která vše změnila.
Juana se svým přesvědčením,že perla je strašné zlo,chtěla ji v noc zahodit do moře.Kino ji ale uviděl,zbil ji a perlu si vzal.Když se Juana vracela přes les zpět do chatrče, uviděla na zemi lesknoucí se perlu a vedle ní dvě bezvládná těla.Kino byl sice živý, však za cenu vraždy.Museli se tedy celý den ukrývat u známých a v noci vyrazili na úprk.Museli jít pěšky na Sever do vnitrozemí, protože loď jim někdo zničil.
Je zde vystižena Kinova posedlost po lepší budoucnosti, s kterou Juana nemohla nic dělat. Po celou dobu se snažila zachránit něco z bývalé pohody,z dob před perlou.Ale ty byly nenávratně pryč.Když si toto uvědomila,vzdala se minulosti a soustředila se jen na záchranu jejich budoucnosti.
Kino také věděl,že něco ztratil,že už to nebude jako dřív, ale síla perly byla mocnější než on sám.Věděl,že se stala jeho duší a osudem.Vzdá-li se jí, ztratí sebe.
Při dlouhém a úmorném útěku zjišťují přítomnost stopařů. Dělají vše proto, aby jim unikli, ale nedaří se.Jsou unavení a vyčerpaní.
Kino ukryje matku s dítětem na noc v jeskyni a odhodlaně se při svitu měsíce pouští do ďábelského činu.

Od nepřítele jej teď dělilo jen šest metrů a snažil se rozpomenout,jak vypadá půda mezi nimi.Je tam nějaký kámen, který by se mu mohl připlést pod nohy,až vyrazí?Prohnětl si nohy, aby nedostal křeč,a cítil,jak se mu svaly škubají po dlouhém napětí.A pak pohlédl starostlivě k Východu.Měsíc měl teď vyjít každým okamžikem a Kino musel zaútočit dřív než vyjde.Viděl obrysy strážného, ale oba spící byli níže,než kam dohlédl.Kino musel najít předavším strážného – najít jej rychle a bez váhání.Přetáhl si tiše přes rameno šňůrku amuletu a sesmekl smyčku s kostěné rukojeti mohutného nože.
Příliš se opozdil,protože jak se zvedl a narovnával, vyklouzl nad východní obzor stříbrný cípek měsíce a Kino klesl opět za keř.Z měsíce zbýval jen zubatý srpek, ale vrhal do horské soutěsky ostré světlo a ostré stíny a Kino teď viděl na náplavu u tůně sedící postavu strážného.Hlídač se zahleděl přímo do měsíce a potom si zapálil novou cigaretu a zápalka mu na chvíli osvětlila tmavý obličej.Nedalo se už čekat.Kino musel skočit, jakmile strážný otočí hlavu.Nohy měl napjaty jako natažená pera.
A pak se shora ozvalo slabé vrnivé zaplakání. Strážný natočil hlavu a naslouchal a potom vstal a jeden ze spáčů se na zemi zavrtěl a vzbudil se a tiše se otázal: „Co je to?“
„Nevím,“ řekl hlídač, „znělo to jako pláč, skoro jako člověk – jako dítě.“
Muž,který spal, řekl: „To nevíš.Nějaká kojotí fena s mladými.Slyšel jsem kojotí štěně naříkat jako dítě.“ Kinovi se řinuly po čele kapky potu a stékaly mu do očí a pálily jej. Slabý pláč se ozval znovu a strážný vzhlédl po horském boku k temné jeskyni. „Kojot, možná,“ řekl a Kino zaslechl ostré cvaknutí, jak natáhl spoušť. „Jestli je to kojot, tohle ho umlčí,“ řekl strážný a pozvedl pušku.
Kino už byl uprostřed skoku,když puška práskla,a obraz, který se zjevil v zášlehu hlavně, mu zůstal před očima.Velký nůž máchl a dutě skřípl.Projel krkem a hluboko do hrudi a z Kina se nyní stal příšerný stroj. Chňapl po pušce,zároveň co páčil a uvolňoval svůj nůž.Silou a pohyby a rychlostí se podobal stroji. V letu se otočil a roztříštil hlavu sedícího muže jako meloun.Třetí se jako krab drápal pryč odtud,sklouzl do tůně , pak začal zběsile šplhat,šplhal vzhůru po srázu, kudy crčela dolů voda. Mlátil rukama i nohama ve spleti psího vína,snažil se vylézt nahoru a při tom kňučel a breptal. Ale Kino byl chladný a smrtící jako ocel.Rozvážně zaklapl závěr pušky a pak ručnici zvedl a rozvážně zamířil a vystřelil.Viděl,jak se jeho nepřítel pozpátku skácel do tůně, a Kino popošel k vodě.V měsíčním světle spatřil vytřeštěné, hrůzou šílené oči a Kino zamířil a vystřelil mezi ty oči.
A pak zůstal Kino nejistě stát.Něco nebylo v pořádku, nějaké znamení se snažilo proniknout mu do vědomí.Rosničky a cikády umlkly. A potom se Kinovi v hlavě vyjasnilo z rozběsněného zápalu a poznal ten zvuk – Truchlivý, plačtivý, kvílivý, křečovitý nářek z malé jeskyně v boku skály, nářek nad mrtvým.

Když se zděšeně vrátil k manželce, uviděl synovu prostřelenou hlavu.Vše bylo ztraceno v nenávratnu.Všechen smysl jeho konání byl ten tam.
Bezmocně, beze strachu a osvobozeni se vrátili do města.Klidným krokem došli k moři a tam Kino se vší silou a zlostí zahodil tu obrovskou perlu.

Poselství:
Perla je symbolem bohatství a to je symbolem svobody.Je příčinou, že lidé jako Kino ničí to co milují a milují to co je ničí.I když byl chudým a bezvýznamným rybářem, měl bohatství v rodině a v přátelích.Perla mu dala „majetek“ ,ale vzala duši a cit.
Neboli: „Jeden svět ztratil a druhý nezískal.“
Je zde užit spisovný jazyk.
Hodnocení:
Kniha na mě velice zapůsobila svou jednoduchostí,jak autor podal myšlenku prázdnoty bohatství.Tak čistě a prostě to není popsáno nikde jinde než právě v této knize.
Kino je bojující obětí, je poražen, ale boj nekončí. Tím, že bojoval dál, vychoval sám sebe.
Při čtení této knihy mě zaujala nápaditá podobnost s Hemingwayovým Stařec a moře,
kde čím prostší je děj, tím hlubší je autorova myšlenka.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=499