SAHARA

Na Sahaře utonulo více lidí, než jich zahynulo žízní. Toto na první pohled protismyslné tvrzení se opírá o častý výskyt mračen, ke kterým dochází v horských oblastech po často dlouholetém období sucha. Vyschlými údolími, vádí, směřujícími z hor a připomínající časy, kdy zde byl dostatek vláhy, se potom řítí masy vod. Strhávají všechno co jim přijde do cesty. Když se takové přívaly vod náhle přiřítí, není z údolí úniku. Strmé stěny zabrání jakémukoli pokusu o útěk.
Sahara je svými devíti km2 největší tropickou pouští na světě. Nachází se v Alžírsku. Obrovská plocha, prostírající se od Středozemního moře a pohoří Atlasu až k 16. stupni severní šířky a od Atlantiku až k Rudému moři, je vystavena suchým pasátům. Prší jen zřídka a většinou nepravidelně, převážně v horských oblastech. Oázy ve vnitrozemské pánvi libijsko – egyptské pouště jsou často po celá desetiletí bez měřitelných vodních srážek. Oáza El Aziza v Libii patří při naměřených 58°C k nejteplejším místům na světě.
Mimořádné zvýšení teploty na Sahaře se spojuje s písečnými bouřemi, při nichž se do vzduchu dostává množstvií prachových zrnek a sluneční světlo jimi proniká jen jako načervenalé šero.
Písečné pláně a dunová pole, tedy to, co Saharu v představách turistů chrakterizuje, pokrývají jen 20% povrchu pouště. Písek je neustále vanoucím větrem unášen do velkých kotlin oddělených prahy. Na výšinách a rozlehlých rovinách se prostírají štěrkové a skalnaté pouště nazývané hamada a plochy křemene, kterým se říká reg, nebo serir. Skály kryje povlak sloučenin kysličníku manganu a železa, které jim dodává temný lesk. V terasovité krajině pohoří Tassili kolem krystalické a sopečnými vrcholy korunované vyvýšeniny Ahaggar v centrální Sahaře vymodeloval vítr působící jako měchy tryskající písek do bizardních tvarů. Tyto odolné zbytky skal tvz. svědkové sloužily karavaném jako orientační body při jejich cestách napříč rozlehlými pláněmi pouště
K bohatství forem Sahary patří šoty, bíle se třpytící solná jezera stejně jako šedé pláně vápence a jemného prachu zvané feš–feš. Některá solná jezera se změnila na močály pokryté ztvrdlou kůrou a rozpukanou zemí.
Obyvatelstvo Sahary se přizpůsobilo nehostinnému prostředí. Nomádský a polonomádský způsob života využívá možností, které poušt poskytuje aniž se narušuje ekologická rovnováha. Asi 60% ze zhruba 2 milionů lidí obívající Saharu tvoří rolníci v oázách. Tyto ostrovy života v pošti se nacházejí v suchých údolích, která jsou ve větší blízkosti spodních vod, nebo tam, kde úbočí sahá až do vrstvy se spodní vodou. Obdivohodné je umění zavlažování pomocí podzemních kanálů tvz.foggaras, které se napojují na vrstvy s vodou, vzdálené až 50 km. Malebné velbloudí karavany, které kdysi křižovaly pouští, ustoupily převážně dopravě nákladními auty. Tradiční obchodní cesty a kmenové vztahy byly přerušeny svévolně vedenými státními hranicemi z dob kolonialismu. Existenci klasických oáz ohrožují pokusy o zakládání uměle zavodnovaných oáz a využíváním hluboko položených spodních vod, protože vodní hladina velmi rychle klesá. Poušt se stále více rozšiřuje. Během dvou dnů naroste až o 100 km2 nejen proto, že lidé nerozumně hospodaří s přírodními rezervacemi v oblasti Sahelu na jih od pouště, ale i proto, že v okrajových oblastech Sahary ubývá srážek.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=5094