Antonín Dvořák
Vedle Bedřicha Smetany zakladatel moderní české hudby a vychovatel celé další skladatelské generace. Pocházel z naprosto nehudební rodiny chudého řezníka v Nelahozevsi u Kralup n. Vltavou, kde se narodil 8.9.1841. Zemřel 1.5.1904 v Praze.

Dvořák zprvu nemohl prosadit svou touhu věnovat se hudbě proti otci – dostalo se mu jen nesystematického a skrovného poučení od několika vesnických varhaníků, ačkoli již od mládí jevil mimořádný muzilální talent .Teprve roku 1857 otec svolil, aby Dvořák odešel do Prahy na varhanickou školu. Splněné přání přineslo Dvořákovi zároveň i nouzi: hrál nejprve jako violista v soukromém orchestru, od roku 1862 plných jedenáct let v orchestru Prozatímního divadla a v letech 1873 – 1876 dokonce zastával hladové místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha.

Skladby z těchto let většinou Dvořák sám zničil – teprve od roku 1873 se počal jako komponista prosazovat. Nejprve Hymnem, později Symfonií Es Dur (1874) a operou Král a uhlíř. Roku 1875 bylo Dvořákovi konečně uděleno stipendium, jež mu spolu s přízní Johana Brahmse, prosazujícího dílo mladého komponisty i u nakladatelů, přineslo příznivý obrat v existenčních podmínkách.

Dvořák se obrátil k inspiračním zdrojům lidového folklóru – složil Moravské dvojzpěvy a po nich Slovanské tance (1878), vznikající již v klidu rodiny, se staly nepřetržitou řadou triumfů. Roku 1883 byl zahrnut poctami v Anglii, záhy vyznamenán četnými řády a vyznamenáními, roku 1890 jmenován profesorem pražské a roku 1892 ředitelem newyorské konzervatoře. Zde pobýval do roku 1895. Od roku 1901 byl ředitelem pražské konzervatoře.

Dvořákovi se dostalo vysokého ocenění i jako dirigentovi, ,,virtuosovi na orchestr´´, a jeho orchestrální instrumentace byly svou oslňující barvitostí připravovány k instrumentacím Hectora Berlioze.

Těžištěm Dvořáka díla devět symfonií, z nichž je nejznámější e moll, zvaná Z Nového světa (1893), řada koncertů, předeher i komorních skladeb. Vynikl i v tvorbě písňové (Večerní písně, Cikánské melodie, Biblické písně aj.), proslulé jsou jeho epické symfonické básně, komponované především na motivy Erbenovy Kytice (Vodník, Zlatý kolovrat, Polednice). Složil jedenáct oper, z nichž se posledními, vytvořenými ve zralém věku na přelomu století, dopracoval nejvyšších vrcholů české operní tvorby (Jakobín, Čert a Káča, Rusalka, Armida), dále komponoval koncerty klavírní, houslový a violoncellový, oratoria Svatá Ludmila, Stabat mater, Requiem.

Dvořákovými žáky byli V. Novák, J. Suk, O. Nedbal. Jeho dílo je světoznámé.

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6045