Nový zákon

Nový zákon je sbírkou spisů apoštolů, kteří byli svědky vzniku křesťanské církve před téměř 2000 lety. Někteří z apoštolů, kteří Ježíše provázeli během jeho působení nebo kteří se o něm dozvěděli na základě svědeckých zpráv po jeho smrti, zaznamenali Ježíšův života a počáteční křesťanství.
Hlavní události Ježíšova života se odehrály v Palestině, v Galileji a Judsku. Misijní cesty apoštolů vedly do všech zemí v oblasti Středozemního moře.
Knihy Nového zákona se dělí do tří skupin: na evangelia (znamená dobrá zpráva), apoštolské skutky a listy.
Evangelia zaznamenávají Ježíšův život a učení.Čtyři evangelia, Matoušovo, Markovo, Lukášovo a Janovo, byla kriticky posouzena prvotní církví a šířena koncem 1.století. Každé evangelium líčí Ježíšův život z poněkud jiné perspektivy.
Skutky apoštolů líčí počátky křesťanské církve a zahrnují období od nanebevzetí Ježíše Krista až po Pavlovo působení v Římě. Podrobně popisují misijní činnost apoštolů, dalších učedníků a také líčí problémy prvotní církve.
Listy- v listech jsou položeny základy křesťanského učení. Nový zákon obsahuje 22 listů. Apoštol Pavel je tradičně pokládán za autora třinácti listů, autory osmi jsou Jan, Juda, Jakub a Petra, a jeden list nemá autora.

OBSAH:
Během vlády Heroda Velikého žil kněz Zachariáš se svou ženou Alžbětou. Jednou se knězi zjevil anděl Gabriel a ten mu pověděl, že jeho žena bude mít konečně dítě, které bude už od mateřského klína naplněno Duchem svatým. Zachariáš mu dá jméno Jan a jeho životním posláním je připravit cestu Mesiášovi, tedy Ježíši.
O šest měsíců později si Bůh vyvolil pannu, aby se stala matkou jeho Syna. Ježíšovo početí (6/7 př. Kristem) je zázrakem a naplněním proroctví. Mocí Ducha Svatého porodí Maria syna bez účasti lidského otce. Ježíš bude v plném smyslu člověkem, ale současně i Bohem. Tím, že se Josef ožení s Marií, naplní proroctví, že Mesiáš bude „synem Davidovým“, protože jeho adoptivní syn se stal potomkem Davida. Ježíš (Mesiáš) nebude politickým a vojenským vůdcem Izraele, jehož tolik Židů očekávalo, ale Spasitelem, který vysvobodí lidstvo od zlého. Kvůli nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu, se Josef s Marií vydali z Galileje, města Nazareta, do města Davidova, které se nazývá Betlém. Marie zde porodila v jeslích Ježíše. Přesné datum není známo, ale křesťané je slaví 25.prosince. Narození Ježíše bylo už předtím předpovězeno. Když se Herodes dozvěděl, že v Betlémě se narodil očekávaný Mesiáš, dal usmrtit v okolí všechny novorozené děti mužského pohlaví. Ale ještě předtím se Josefovi ve snu zjevil anděl Hospodinův a varoval jej, ať uteče s dítětem a Marií do Egypta. Když Herodes zemřel, vzal dítě i jeho matku zpátky do izraelské země. Ale ze strachu vlády Herodova syna se obrátil do Galileje a usadil se ve městě zvaném Nazaret- aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků, že bude nazván Nazaretský.
Ježíšovo dětství je spjato s tím, jak ježíš postupně vnitřně chápe svůj zcela zvláštní vztah k Bohu.
Jan Křtitel křtí lidi, aby se očistili ze svých hříchů, změnili své jednání a žili dobrým životem. Ježíš je pokřtěn Janem v řece Jordánu a je vystaven mnoha pokušením ďábla. Ježíšova naprostá oddanost Bohu svědčí o jeho připravenosti začít plnit své poslání.

Poprvé učí ve svém rodném městě Nazaretu. Prohlašuje, že nabízí spásu všem lidem, a nejenom Židům, a to Nazaretské velmi popudí. Vybírá si svých dvanáct apoštolů (poslů)- Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zelóta, Judu Jakubova a Jidáše Iškarotského, který se pak stal zrádcem. Zázraky, jež provázejí Ježíšovo učení- např.uzdravování malomocných a chromých, probuzení mrtvých, odpouštění hříchů, jsou důkazem jeho zcela výjimečného vztahu k Bohu. Ježíš přibližuje své učedníky Bohu, aby tak mohli šířit jeho učení po celém světě. Prokazuje svou vládu nad přírodními a nadpřirozenými silami, aby víra jeho učedníků dále rostla.
Kvůli Herodiadě, vnučce Heroda Velikého dá Herodes Antipas, syn Heroda Velikého zavraždit Jana Křtitele (28/29 po Kristu) a jeho smrt je počátkem nového období Ježíšova působení. Ježíš posílá své učedníky, aby plnili úlohu, pro kterou si je vylovil. Mají kázat stejnou zvěst jako Jan, ale jsou navíc pověřeni konat zázraky.
Ježíš se promění z člověka v božskou bytost a tím učedníci zcela uvěří, že je Ježíš Synem Božím, a to znamená rozhodující obrat v jeho působení. Nyní je Ježíš musí připravit na své utrpení a smrt na kříži, kterou za nedlouho vědomky očekává.
Velké nepřátelství vůči Ježíšovi projevovala v tomto období mocná náboženská seskupení. Farizeové, ti trvali na dodržování Zákona až do těch nejmenších podrobností. Patřili k nim tzv. zákoníci, ti zkoumali a vykládali Zákon. Saduceové byli převážně bohatí vlastníci půdy z urozených rodů, kde patřilo mnoho velekněží. Ti neuznávali pojmy jako vzkříšení, duše, andělé či zlí duchové, v které věřili farizeové. Tudíž opozice vůči Ježíšovi nebyla jednotná.
Ježíš vjíždí do Jeruzaléma, kde ho vítá nadšení davů.Všichni očekávají, že je zbaví římské nadvlády. Takže stále ještě nechápou, že jeho posláním je spasit celé lidstvo.Velekněží a starší lidu hledají způsob, jak poškodit Ježíšovu pověst u zástupů…
Velikonoční večeře je připomínkou vysvobození Izraele a jeho vyjití z Egypta, kdy Izraelci obětovali beránka. Večeře Páně uvádí nový věk, věk církve. Ježíš se nabízí jako poslední, definitivní oběť. Je „velikonočním beránkem“, který zemře, aby vysvobodil lidstvo z područí hříchů.
Ježíš si je plně vědom svého záměru, s nímž by poslán na svět. Je zatčen po vyzrazení jednoho ze svých apoštolů, Jidášem, veleknězi a veleradou. Ježíš je nezákonně souzen, jsou použita křivá svědectví. Nakonec je odsouzen k trestu smrti. Kvůli neznalosti trestu smrti za rouhání udělali náboženští vůdcové z Ježíše politického buřiče, který údajně rozvrací národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.
Ježíš je zbičován, přiveden na místo zvané Golgota (Lebka) a ukřižován (30 po Kristu). Ježíšova strašlivá smrt je naplněním proroctví Starého zákona. Přišel na svět, aby odstranil hradbu hříchu mezi Bohem a lidstvem, a trpí jako člověk, aby naplnil Boží vůli. O tři dny později vstal z mrtvých, zjevil se několika lidem, ale nikdo nebyl svědkem jeho vzkříšení.
Ježíšovi učedníci ztrácejí svou víru, a proto se některým Ježíš zjevuje, a tím utěšuje a posiluje a znovu obnoví jejich víru. Vůdcem se stává apoštol Petr, který bude řídit celou křesťanskou církev. Učednické období končí, a tak Ježíš vstupuje na nebesa.
Zbývající část bible pojednává o vzniku církve. Učení apoštolů strhává s sebou spoustu věřících a raná církev se rozrůstá. Samozřejmě je opět velerada rozhořčena oblíbeností apoštolů. Prvním mučedníkem je Štěpán- obviněn z rouhání a ukamenován.
Saul, později nazván Pavel vyhrožoval učedníkům a chtěl je vyhladit. Saul, díky rozmlouvání s Ježíšem se stal velikou osobností apoštolů a poslem víry mezi pohany. Později vysíláním misionářů učinila církev krok světodějného významu. První misionáři jsou vystaveni těžkostem a utrpení, protože mnoho lidí je vůči jejich novému učení nepřátelských a vyhánějí je pryč.
Dále jsou v Novém zákoně další příběhy, např. když Pavel přináší křesťanství do římské říše. Ale tady selže jeho pokus přesvědčit římské Židy, a tak se vrací ke svému přesvědčení, že budoucností křesťanské církve jsou pohané…

Maturita.cz - referát (verze pro snadný tisk)
http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=6126