Mácha, Karel Hynek - Máj
Máj (1836)
Autor: Karel Hynek Mácha (1810- 1836)
- Lyrickoepická báseň o čtyřech zpěvech a dvou intermezzech
- Děj i city dohromady
- Romantické dílo
- Věnována Hynkovi Kommovi
Místo děje: krajina u Doks, pod Bezdězem ( jezero)
Časové určení: bez bližšího časového vymezení
Popisuje: noc před Vilémovou popravou a ráno, pak po 7 letech
Úvod - 1.zpěv – 2.zpěv – 1.intermezzo – 3.zpěv – 2.intermezzo – 4.zpěv
Prostý děj - tragédie Jarmilina ( utopí se ze zoufalství nad osudem Vilémovým)
- tragédie Vilémova ( popraven za vraždu otce, kterého neznal, jako soka v lásce)
- v popředí úvahy o smyslu života a odpor ke společnosti
1. zpěv: obraz májové přírody, motiv lásky a nevěry (Jarmila marně čeká Viléma),
-první tragédie- Jarmilina
-Vilém bude popraven za zabití svůdce Jarmilina- jeho otec (on to netušil) – Jarmila se
utopí
2. zpěv: znázornění času: věčnost přírody x doba do Vilémovy popravy (noc),
-vězeň Vilém uvažuje o vině a nevině, o smyslu života, o životě a smrti
-marná vzpoura proti osudu- pocit křivdy a vzdoru
-ve vězení, Vilémův monolog, úvahové téma
3. zpěv: vrchol, poprava Vilémova
-krása přírody x lidský osud
-Vilémovo vyznání lásky k přírodě, rodné zemi a obžaloba společnosti
-vztah k zemi
4. zpěv: závěr
-básníkovo ztotožnění s ústřední postavou i poutníkem
-autor- poutník se po letech vrací na místo Vilémovy popravy- zamyšlení nad tragikou
lidského osudu
1. intermezzo: duchové na popravišti čekají na návrat nešťastníka do země
-hlasy přírody, sbor duchů, krajina v noci
2. intermezzo: obraz klidné horské krajiny
-nářek Vilémových druhů, kteří ztratili svého vůdce
-přírodní téma
motto: „Dalekáť cesta má! Marné volání!!“ –touha po volnosti v nesvobodném světě, pesimismus
hlavní myšlenka díla: padlá dívka- zneuctěna- svůdce zavražděn
-kritizována (J. K. Tyl)
-nebyla pochopena
-ovlivnil další generaci autorů (Neruda, Nezval..)
Znaky romantismu:
· moderní básnická řeč
· umělecké mistrovství Máchovo: nedůležitý, jednoduchý příběh
· obraz přírody- barvitost, citová působivost, pohyb a napětí, barvy světlostně kontrastní, pastelové, záměrná kombinace (modrá a bílá, zelenorůžová..)
· využití kontrastu v rovině tématické (život x smrt), i jazykové („na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal“)
· subjektivizace epiky (vztah básníka a lyrického hrdiny)
· tajemství- nadpřirozenost, neznámý původ
kompozice:
· dramatický vzestup, vrchol a sestup (jako drama)
básnické prostředky:
· epiteton konstans- bělavé páry
· epiteton ornans- růžový večer
· přirovnání- co slzy lásky
· metafora a personifikace- jezero zvučelo tajný bol
· oxymóron- umřelé hvězdy svit
· metonymie- hrdliččin zval ku lásce hlas
· pleonasmus- modrý blankyt
· apostrofa- poslední pozdrav vězňův (země jako jediná jistota je mu vším)
· gradace- temná noc, temnější mě nastává
· opakování slov- máj, láska, den, noc
· antiteze- opaky (otec-syn)
· paralela- poutník a Vilém
zvuková stránka:
· důraz na zvukovou krásu verše, melodičnost
· zvukosled- brunatné slunce rudě zasvitlo (opakování u)
· zvukomalba- řinčí řetězů hřmot
· rytmus- vzestupný jamb
· obkročný rým
Máj:
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
kvetoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se – milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí –
bloudící co milenci sešly.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát