Meziválečná česká poezie (1918 – 1939)
Meziválečná česká poezie (1918 – 1939)
Vitalismus – oslava života; civilizmus - oslava městského života a pokroku, rozvoj techniky a vědy; proletářská poezie – směs ve 20. letech jejím zakladatelem byl Wolker, proletáři = dělníci, ukazuje život proletáře jeho očima; poetismus – zakladatel – Tiege a Nezval; syrrealismus – pochází z francouštiny, Nezval je zakladatelem, Biebl, Teige, aj. Jiří Wolker - *Prostějov, představitel proletářské poezie, předčasná smrt na tuberkulózu, 1) Poezie: a) vitalismus – sb. „Host do domu“ (1921) – tvorba z mladších let. Chlapecká pohled na svět, harmonie, zlidštění a zdůvěrnění. b. „Poštovní schránka“, b. „Kamna“ (vzpomínka na matku), b. „Věci“ (láskyplný pohled na svět). b) proletářská poezie – sb. „Těžká hodina“ – úvodní stejnojmenná báesň – svědectví o změně. Srdce chlapecké (pohřbíváno) se mění v srdce muže (ruce a mozoly, statečnost). c) sociální balady – epická šíře, sociální tématika, dramatičnost – např. „Balada o snu“ – obraz sociálních rozdílů (sytí - hladoví), touha po lepším světě. „Balada o očích topičových“ – 1 část: obraz 2 prostředí, hlavní hrdina Antonín. 2 část: ukazuje na těžkou práci, která byla i v noci, touha žít. „U rentgenu“ a „Tvář za sklem. b. „Epitaf“, „Umírající“ – obraz básníkovy nemoci. 2) Próza – povídky, moderní pohádky („O milionáři, který ukradl slunce“,“O kominíkovi“), - drama – 3 aktovky, kritické a programové stati („Proletářské umění“). Vítězslav Nezval – Představitel poetismu a surrealismu, po válce oficiálního proudu poezie, básník, prozaik, krytik, dramatik. *Biskoupky na Mor. , nedokončená studia, spisovatelská činnost, člen Devětsilu. Inspirace: zážitky z dětství, obraz vesnice i zaujetí velkoměstem, civilizací. Tvůrčí zdroje“ životní pocit radosti, obrazotvornost. 1) 20. léta: a) symbolismus – sb. „Most“ b. „ Podzim“ – báseň do tvaru listu. poetismus – skladba „Podivuhodný kouzelník“ (ve sborníku Devětsil). b) programová manifestace poetismu – sb.: „Pantomima“ (drobné hříčky, divadelní a pantomimické scénky, básnický manifesty). Cyklus „Abeceda“- 4-2 verší, adociace představ z tvaru písmen, hravost. c) závěr poetického období – vrchol poetické tvorby sb. „Básně noci“ – její součástí je skladba „Edison“ – vážnější, hlubší pohled na skutečnost (vliv společenské události). Používá anaforu – opakování slova na začátku veršů. Surrealistická díla: „Praha s prsty deště“, „Žena v množném čísle“. Konstantin Biebl – po maturitě vojákem rakouské armády, na balkánské frontě zraněn, ve 20. letech cestoval (Sumatra, Jáva, Ceylon, Alžír, Tunis), Přátelství s Wolkrem. Bieblova tvorba a život končí sebevraždou. 1) počáteční tvorba: sb.“Cesty k lidem“ – poezie prostých věcí, chlapeckého pohledu na svět. a) proletářská poezie“ sb. „Věrný hlas“ (věnováno památce Wolkra), „Zlom“, „Zloděj z Bagdádu“ – tlumená skromný výraz, jemná, hluboká citlivost, melancholie, soucit s trpícími. 2) poetické období: hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů, zkušenost z cest, vztah k domovu; sb. „Zlatými řetězy“, „S lodí, jež dováží čaj a kávu“, b. „Škála“ – hravost, experimenty se slovy, zvukosled. a) vrchol poetismu – skladba „Nový Ikaros“ (4 zpěvy) – polytematická báseň , volná proud podvědomých představ – mnohotvárnost současného světa, obrazy z dětství , milostné zpomýnky, válečné hrůzy, tíha života atd.; básník = mýtický mořeplavec Ikaros, vznáší se v prostoru a času. b) surrealistické sbírky – „Nebe, peklo, ráj“, „Zrcadlo noci“. 3) poslední tvůrčí období: 1940-1950 (po odmlčení a do tragické smrti), sb. „Bez obav“ – tématicky pestrá – vzpomínky, zážítky z okupace i současná budovatelská tématika. Jaroslav Seifert – Nobelova cena (1984), básník, prozaik, novinář, překladatel;nebyl syrrealista; *Praha – Žižkovské předměstí; 1929 – vyloučen z KSČ; poroce 1948 – nucen několikrát se odmlčet. 1) proletářská poezie: sb. „Města v slzách“ – představa světa bez bídy a nenávisti, touha léčit, potěšit. sb. „Samá láska“ – soucit s chudými, vidiny lidského stěstí. 2) poetismus: sb. „Na vlnách T.S.F.“, „Slavík zpívá špatně“, „Poštovní holub“, Neproblematické vidění světa, krása života, ale i neklid , hledání jistot, smutek. 3) 30. léta – intimní lyrika: sb. „Jablko z klína“, „Ruce Venušiny“, „Jaro sbohem“, Rozpor snu a skutečnosti, vzpomínky na matku; krása české krajiny; obraznost, soustředění na detail. sb. „Zhasněte světla“ – reakce na mnichovskou zradu, posila národa, výraz naděje, krása jazyka. 4) za okupace: „Vějíř Boženy Němcové“ (tragika jejího osudu), „Světlem oděná“, „Kamenný most“ – Praha minulosti a básníkova mládí, symbol existence národa, citová vroucnost.
Básnická mezigenerace 20.– 30. léta
Nezní harmonie, hravost; nemelodická; úvahy a lidské existenci, o smyslu života; pesimismus. Patří sem: Halas, Holan a Závada. František Halas – básník protikladů, překladatel,*Brno. 1)do poloviny 30. let – Vlivy: prožitek války a vzpomínky na matčinu smrt. sb. „Sépie“, „Kohout plaší smrt“ – jsou zde sice stopy poetismu, ale také pocit zániku, smrti, samoty a zmaru. „Tvář“ – b. „Hřbitov“,b. „Verše“ – protiklady. 2) 2. pol. 30.let a období okupace – sb. „Torzo naděje“ – b. „Praze“ – tvorba zbavit se nepřátel, výzva k boji proti fašismu; b. „Mobilizace“ – reakce na mnichovskou zradu; b. „Zpěv úzkosti“ – využití zvukomalby (refrém) (v názvu užit kontrast), má na mysli mnichovskou zradu;naděje na vítězství , výzva k boji proti bezpráví a násilí; používá účinné metafory a dramatické , kontrasty, např.: (oheň hrůzy, kraj snění, kotva naděje , nepřítel vztek) – myšlenkové abstrakce spojuje s konkrétními obrazy. sb. „Naše paní Božena Němcová“ – osud ženy bojovníce – vzor národní hrdosti a síly. 3) po válce – básnická próza: „Já se tam vrátím“ – vzpomíná na dětství a mládí , oslava rodného kraje (Kunštát na Moravě). Vladimír Holan – originální, moderní básník světového významu, překladatel. Patří k autorům ne moc čteným, kvůli složitosti básní. *Praha, dětství v Bělé pod Bezdězem (Máchův kraj). b.“Marnotratný kraj“ – miluje svůj kraj, ale uvědomuje si , že všem lidem nepřipravuje lehký život; počáteční tvorba – píše v poetismu ze kterého se vyléčil a za první sbírku se stydí – „Blouznivý vějíř“ (1920). do roku 1938 –experimentuje, originalita, vynalézavost vyjádření, úvahy o smyslu života, úvahy o nejniternějších otázkách člověka, šlo mu o obnovu jazyka, básně byly složité a tím vlastně zastínil smysl básně. Vysoký stupeň abstrakce, neobvyklá slovní spojení (smích půlnoci, k tobě se vzdaluji, vzestupně tonout). Neobvyklé slovesné odříkaní. sb. „Triumf smrti“, „Oblouk“, „Vanutí“ – protiklad – k tobě se vzdaluji. „Havraním brkem“(skladby „Září“ – vyjadřuje se k mnichovské zradě v jedné básni mluví o dobití Tróje. Vilém Závada – básník Ostravska, * Hrabová u Ostravy – vztah k rodnému kraji se projevuje i v poezii. 1) sb. „Panychida“, „Siréna“ – píše o těžkém životě horníků, snaží se vykreslit realitu. 2) sb. „Cesta pěšky“ , „Hradní věž“ – reakce na společenskou situaci. 3) poválečná tvorba: sb. „Povstání z mrtvých“ – básně z protektorátního období a osvobození. sb. „Polní kvítí“ – pozitivní vidění světa, důvěra v člověka, rodná kraj. 4) vyzrálé sbírky ze 70. let: „Jeden život“ - návrat do rodného kraje, vzpomínky na dětství. „Na prahu“ – životní bilance. „Živote díky“ – základní hodnoty života, touha po harmonii, úvahy o smyslu života a poezie.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát