Dhammapadam
Dhammapadam
cesta k pravdě
je to sbírka kanonických průpovídek, vysoce ceněná v celém buddhistickém světě, výsostně obráží mravní stránku Buddhova učení.
Nauka, kterou nazýváme buddhismus má svůj počátek v učitelské činnosti putujícího askety jménem Siddhatha Gótama Sakja. Nejstarší dochované prameny o jeho činnosti jsou sepsány v pálijském jazyce a jsou známy pod názvem pálijský kánon. V pozdějších stoletích, kdy pálijština přestala být hovorovým jazykem a buddhismus začal soupeřit s učenými systémy hinduistické filozofie, počali buddhističtí autoři užívat staroindický jazyk sanskrt a staré buddhistické prameny byly do něj přeloženy. Dodneška se v úplnosti dochoval pouze pálijský kánon, kdežto z původního kánonu sanskrtského se zachovaly jenom zlomky, mezi nimi i sanskrtská verze této sbírky průpovědí, jenž se jen málo liší od verze pálijské. V Buddhově učení je základem osmidílná stezka, skládající se z těchto vlastností:
správné nazírání
správné rozhodování
správná mluva
správné konání
správný způsob živobytí
správné snažení
správné uvědomění
správné soustředění.
Nenávistí se nenávist nikdy neusmíří, jen beznenávistností dojde klidu; takový je věčný běh věcí.
Ti, kdo zaměňují nepodstatné za podstatné a vidí podstatné v nepodstatném, se nikdy nedoberou podstaty, nýbrž zůstanou v zakletí klamného myšlení.
Ti kdo rozpoznají to, co je podstatné, jako podstatné a to, co je nepodstatné, jako nepodstatné, doberou se podstaty a setrvají na půdě správného myšlení.
Kdo koná dobro, raduje se na tomto světě, raduje se na onom světě, raduje se v obou světech; raduje se a je přešťasten, když přehlédá čistotu vlastních skutků.
Kdo koná zlo, trpí na tomto světě, trpí na onom světě, trpí v obou světech. Při pomyšlení: „Konal jsem zlo“, trpí. A ještě více trpí, když dojde zlého stavu bytí.
Bdělost je cestou k nesmrtelnu, nedbalost je cestou k smrti. Bdělí neumírají, nedbalci jsou již jakoby mrtví.
Jsa ostražitý mezi nedbalci a zcela bdělý mezi ospalci, ten, kdo dosáhl moudrosti, postupuje vpřed – jako závodní kůň předstihne tažného koně.
Ti, kdo dovrší zvládnutí této mysli, která se osaměle toulá v dálkách, je nehmotná a sídlí v skrytu, osvobodí se z pout smrti.
Kdo má mysl prostou žádostí a vůli prostou nenávisti, kdo se povznesl nad dobro i zlo – pro toho již není strachu.
U vědomí, že toto tělo je křehké jako džbán, opevněte svou mysl jako tvrz a zaútočte na smrt; zbraní vám budiž moudrost, a co kdo dobude, nechť ochraňuje bez odpočinutí.
Jako včela sbírá nektar květin a odletí, aniž jim ubylo na barvách nebo vůni, tak nechť mlčenlivý asket prochází vesnicí.
Nechť nikdo nehledí svrchu na chyby druhých a na to, co vykonali nebo nevykonali, nýbrž nechť se soustředí na to, co sám vykonal.
Dobře pronesená rozprava toho, kdo se podle ní neřídí, je tak bez užitku jako krásně zbarvená květina, jež postrádá vůni.
Dlouhá je bdícímu noc, dlouhá je míle tomu,kdo je unaven, dlouhý je koloběh životů nevědomcům, neznalým správného běhu věcí.
Nevědomec, jenž si ujasní svou nevědomost, se tím stane mudrcem. Ale nevědomec, který se má za mudrce, je v pravdě nevědomým.
Kdo pije ze zdroje pravdy, žije šťasten a s vyrovnanou myslí. Mudrc vždy najde potěšení v pravdě, hlásané Vznešeným.
Lidé, kteří vskutku jdou podle správně vysvětleného učení za pravdou, dospějí na onen břeh, ven z této říše smrti, z níž je tak těžko uniknout.
Jako stopa ptáků v prostoru, tak je nepostižitelná cesta toho, jehož kazy jsou vymýceny, jenž je nezávislý na přijímání čehokoliv a jenž dlí v nepojmenovatelné oblasti svobody.
Tomu, jehož smysly došly zklidnění – jako když vozataj dobře zvládne koně -, jenž se očistil od pýchy a je bez kazů, závidí i bohové.
Takový zcela dokonalý člověk je snášenlivý jako země a jako práh dveří a je jako nezkalené jezero; pro takového již neexistuje koloběh životů.
Mysl je klidná, ba i řeč a konání jsou klidné u toho kdo dosáhl osvobození správným poznáním a došel úplného míru.
Lepší než tisíc výroků sestávajících z bezvýznamných slov je jediné vhodné slovo, po jehož vyslechnutí dosáhneme míru.
Lepší než tisíc veršů sestávajících z bezvýznamných slov je jediný vhodný verš, po jehož vyslechnutí dosáhneme míru.
I kdyby někdo zvítězil v bitvě tisíckrát nad tisíci muži, největším vítězem je ten, kdo zvítězil nad jediným: nad sebou samým.
žádný bůh a žádný nebešťan, ani Mára nebo Brahma, nedokáží proměnit v porážku vítězství tak dokonalé bytosti.
Den prožitý moudře a v meditaci je cennější než sto let života v pošetilosti a roztěkanosti.
Neváhejte v konání dobra a odvracejte mysl od zla. Mysl toho, kdo je v konání dobra liknavý, najde zalíbení ve zlu.
Ublíží-li pošetilec nevinnému muži nebo čisté osobě bez viny, vrátí se mu následek jeho činu jako jemný prach vržený proti větru.
Někteří se znovuzrodí z lůna; ti, kdo konají zlo, zrodí se v pekelných světech, a kdo konají dobro, v nebeských světech. Ti, kdo se zbavili kazů, dojdou osvobození.
Ani v nekonečném prostoru, ani uprostřed oceánů, ani uchýlí-li se člověk do horské jeskyně, nikde v oblastech vesmíru nenajde útulek před následky svých činů a před smrtí.
Všichni se třesou před trestem a všichni se bojí smrti. Nechť se každý dívá na druhé jako na sebe sama a nikoho nezabíjí ani nepřispívá k tomu, aby druzí zabíjeli.
Kdokoliv v honbě za vlastním štěstím ubližuje druhým, kteří rovněž touží po štěstí, sám po smrti nedojde štěstí.
Nehovoř nikdy hrubě; ti, které tak oslovíš, ti odplatí stejným. Drsná řeč působí bolest a přivodí ti odplatu.
Jako pastýř vyhání holí dobytek na pastvu, tak stáří a smrt vyhánějí bytosti do nového života.
Ten, kdo třeba by se i oblékal zdobně – pěstuje uklidnění mysli a došel míru, má sebeovládání, ukázněnost a vznešené mravy a nepozvedne zbraň proti živým bytostem, ten je opravdovým bráhmanem, ten je v pravdě poutníkem, ten je vskutku mnichem.
Buďte plni energie a dychtivosti, jako ušlechtilý kůň povzbuzený bičem. Důvěrou, ctností a energií, meditací a kontemplací pravdy a tím, že vyvinete vědění, čistotu chování a dokonalou uvědomělost, překonejte toto nemalé utrpení spojené se znovuzrozováním.
Jak se lze radovat a plesat, když je tu vše stravováno ohněm vášní? Obklopeni temnotou, nebudete hledat světlo?
Tělo je jako město vystavené z kostí; omítkou je mu maso s krví a obsahuje stáří, smrt, pýchu a přetvářku.
I královy pestře zbarvené vozy zestárnou, oč jistěji spěje tělo vstříc stáří! Jen nauka Dokonalých nezestárne a posloupnost Dokonalých ji udržuje ve známosti.
Člověk, jenž nenabyl poznání, stárne jako vůl; přibývá mu na váze, ale moudrosti mu nepřibývá.
Nejedním zrozením jsem prošel v tomto koloběhu životů, marně hledaje stavitele tohoto domu; Opětovné znovuzrozování je plno utrpení.
Nyní však jsi spatřen, staviteli domu, a dům znovu nepostavíš! Všechny krokve jsou zlomené a hřeben střechy je roztříštěn. Má mysl dosáhla toho, co je nestvořené, mé žádosti pominuly.
Kdo pochopí, jak je každý sám sobě drahý, nechť sám sebe dobře opatruje. Třetinu noci nechť moudrý muž probdí v meditaci.
Nechť si každý ujasní nejprve sám u sebe, co je správné, a pak teprve poučuje druhé. Moudrý muž toto pravidlo neporuší.
Kdo v sobě vyvinul to, k čemu nabádá druhé, ten dosáhl sebevlády a jistě přivede i druhé k sebevládě. Avšak zvládnout sebe sama je vpravdě obtížné.
Každý je útočištěm sám sobě. Kdo jiný by mu mohl být útočištěm? Kdo dosáhne sebevlády, získá ono těžko dosažitelné útočiště.
Jako popínavá rostlina dusí sálový strom, tak muž nadmíru zkažených mravů činí sám sobě škodu, již by mu přál jen nepřítel.
Nechť nikdo nezanedbává vlastní cíl pro cíl druhých, ať se zdá jakkoli velkolepý. Kdo pochopil, co je jeho pravým cílem, ať o něj důsledně usiluje.
Vzchop se a buď bdělý, žij ctnostně podle pravdy. Ti, kdo žijí podle pravdy, budou šťastni na tomto i na onom světě.
Kdo nahlédl, že svět je jako bublina a v podstatě přeludem, ten je mimo zorné pole knížete smrti.
Ten, kdo se vymanil z nedbalosti a stal se bdělým, osvítí tento svět jako měsíc, jenž se vynořil z mraků.
Tento svět je zaslepený, jen málokdo je tu vidoucím. Jen málokdo odtud odejde do nebeských světů jako pták, který unikl ze sítě.
Labutě letí za sluncem; ti, kdo vyvinuli zázračné schopnosti, se mohou vznášet prostorem. Avšak mudrci, kteří překonali smrt a vše, co k ní vede, se povznesou nad tento svět.
Lepší, než vláda nad celým světem, dosažení nebeských světů nebo i panství nad celým vesmírem je výsledek vstoupení do proudu, jenž směřuje k vykoupení.
Jakým způsobem postihneš Probuzeného, kterého nelze vystopovat ani v oblasti nekonečna, jehož vítězství je neotřesitelné a jejž nikdo ve světě nepředčí?
I bohové závidí mudrcům, pohrouženým v meditaci, kteří se těší klidu, jenž pochází z odříkání, kteří mají jasné uvědomění a jsou zcela probuzeni.
Je nesnadné dosáhnout opětně lidského zrození a nesnadný je život smrtelníků. Je nesnadné dosáhnout možnosti uslyšet správné učení a nesnadné je dosáhnout stavu Probuzených.
Vyhnout se konání zla, pěstovat dobro, očišťovat svou mysl – to je poselství probuzených.
Nejvyšší ukázkou trpělivosti je schopnost odpustit. Probuzení praví, že tím nejvyšším je vykoupení. Ten, kdo škodí a ubližuje druhým, není poutníkem na cestě k němu.
Ani deštěm zlaťáků nelze dojít ukojení žádostí. Kdo poznal, že žádosti jsou neukojitelné a vedou k strázním, stal se mudrcem.
Nadmíru šťastně žijeme bez nenávisti uprostřed nenávistníků; mezi nenávistnými lidmi prodléváme bez nenávisti.
Vítězství plodí nenávist, poražený se ukládá k odpočinku ve strasti. Ten, kdo dosáhl dokonalého míru, uléhá šťasten, neboť vítězství či porážka pro něj nic neznamenají.
Není ohně, jenž by se vyrovnal vášnivosti, není zla, jež by se vyrovnalo nenávisti. Není většího utrpení, než tato omezená existence, není většího štěstí, než dokonalý mír.
Nejhorší nemocí je chtivost, největším neštěstím jsou pudové složky; poznej, že tak tomu opravdu je: nejvyšším štěstím je vykoupení.
Vyhledávejte jen společnost moudrých a těch, kteří mají vědění a jsou učení, trpěliví v ctnosti, dbalí svých povinností a vznešení. Najdete-li takového výtečného člověka, následujte jej, jako měsíc sleduje svou dráhu zkrze souhvězdí.
Ten, kdo se svým vlastním přičiněním zdokonalil v ctnosti a duchovním vhledu, je zakotven v pravé skutečnosti a zná pravdu, tan se vskutku stane milým lidem.
Toho, kdo na tomto světě konal dobro, uvítají po smrti na onom světě jeho dobré skutky jako milého příbuzného, jenž se vrací domů.
Hněv překonej bezhněvností, zlo překonej dobrotou, lakomce překonej štědrostí a lháře pravdou.
Mluv pravdu, nepodlehni hněvu, požádán, daruj i u mála. Pomocí těchto tří ctností se dostaneš do společnosti bohů.
Nejen dnes, ale odjakživa lidé vinili ty, kdo nemluví, ty kdo mluví příliš mnoho, i ty, kdo mluví uměřeně. Nikdo na světě neujde haně.
Mudrc, který zvládl své konání, mluvu i myšlení, je v pravdě pánem sebe sama.
Není palčivějšího ohně než vášnivost, není větší posedlosti než nenávist, není horší pasti než zaslepenost, není dravějšího proudu než chtivost.
Je snadné vidět chyby druhých, ale uznat vlastní chyby je nesnadné. Každý rád probírá chyby druhých jako plevy, ale své vlastní skrývá jako podvodný hráč falešnou kartu.
Jsi nyní jako zežloutlý list,poslové smrti tě očekávají. Jsi na odchodu a nemáš, co by sis vzal sebou.
Proto si pro sebe vytvoř útočiště a usiluj bez odkladu, aby ses stal moudrým. Pak, zbavíš-li se nečistot a nízkosti, dosáhneš nebeské oblasti Vznešených a nepůjdeš již nikdy vstříc novému zrození a stárnutí.
Dospěl jsi nyní ke konci života, jsi blízek smrti. Není už pro tebe zde spočinutí a nemáš, co by sis vzal sebou.
Nechť se moudrý muž postupně a během času zbavuje svých nečistot, trošky po trošce, tak jako zlatník čistí drahý kov.
Jako rez, který vznikl z železa, jej stravuje, ačkoli v něm má svůj původ, tak toho, jenž porušuje zásady čistoty, uvedou jeho vlastní činy na cestu ke zkáze.
Zanedbávání recitace vede k zapomenutí zděděných textů, lenost vede k zanedbání domova, nedbalost k zanedbání zevnějšku a ospalost dělá špatného hlídače.
Kdo neustále vidí chyby druhých a je jimi podrážděn, umožňuje vzrůst kazů ve své vlastní osobnosti a je dalek vykoupení.
Pravá stezka neexistuje ve vzduchoprázdnu, praví asketi neexistují vně pravé stezky; lidstvo si libuje ve světských marnostech, Dokonalí jsou jich prosti.
Pravá stezka neexistuje ve vzduchoprázdnu, praví asketi neexistují vně pravé stezky; nic ve světě není trvalé, jen probuzení nedoznají změny.
Stařešinou se člověk nestane tím, že mu hlava zešediví. Může být zralý věkem, a přesto být zván naplano zestárlým.
Mnohomluvnost ani zevnější krása neučiní člověka ušlechtilým, je-li závistivý, lakotný a falešný.
Pravým asketem se nikdo nestane tím, že si oholí hlavu, jestliže nemá sebeovládání a předstírá. Jak by se mohl stát skutečným asketem ten, kdo je pln žádostí a chtivosti?
Kdo však v sobě přivedl ke klidu všechny své zlé sklony, ať malé či velké, o tom lze právem říci, že je skutečným asketem.
Kdo se povznesl nad konání dobra i zla, žije čistě a kráčí světem s rozvahou, o tom lze právem říci, že je pravým mnichem.
Nejlepší z cest je osmidílná stezka, z pravd jsou nejlepší čtyři pravdy. Nejlepším stavem mysli je bezvášnivost, nejlepším z lidí je ten, kdo má vyšší vhled.
Jen toto je pravá stezka, není jiné, jež by vedla k nezkalenému vhledu. Vstupte na ni a uniknete smrti.
Vy sami musíte vyvinout úsilí, Dokonalí jsou jen učiteli. Ti, kdo se oddají meditaci, osvobodí se z pout smrti.
Vymyť ze sebe sebelásku, jako bys vytrhl bílý lotos na podzim i s kořenem. Vydej se na cestu k míru a vykoupení, hlásanou tím, jež obojího šťastně dosáhl.
Moudrý a v ctnosti zakotvený člověk, který to vše pochopil, nechť se bez prodlení vydá po cestě vedoucí k vykoupení.
Když zabil matku(=žádostivost), otce(=klam) a dva bojovné krále(=dvě protichůdná pojetí světa: náboženskou víru a materialistickou filosofii) a zničil království a jeho obyvatele(=království smyslů a předměty smyslových žádostí), putuje bráhman(=světec) prost strázně.
Když zabil dva učené krále(idealistickou a materialistickou filozofii) a pětici tygrů(pět překážek: žádostivost, zlovůli, letargii, rozptýlenost a pochybovačnost), putuje bráhman prost strázně.
Gótamovi žáci, kteří jsou stále, dnem i nocí, pamětlivi podstaty Probuzeného, dosáhnou plného probuzení.
Kdo je nadán sebedůvěrou a ctností, dosáhne slávy i prospěchu. Kamkoliv přijde, tam dojde uznání.
Spravedliví šíří jas do daleka jako zasněžené hory. Nespravedliví se pohybují skrytě jako šípy vystřelené v noci.
Kdo sedá, lehá a prochází se o samotě, vymýtil pohodlnost a vyvinul sebeovládání, najde uspokojení v zániku tužeb.
Lháři a ti, kdo popírají své činy, přijdou do pekelných světů. Obojí tento druh lidí, oddaných nízkosti čeká stejný osud na onom světě.
Ti, kdo mají za zlé, co zlé není, a nemají za zlé, co je v pravdě zlé, jsou v kleštích škodlivých názorů a jdou vstříc stavu utrpení.
Ti, kdo rozeznali zlo v tom, v čem je zlo, a dobro v tom, v čem vpravdě je dobro, si osvojili správný názor a jdou vstříc stavu blaženosti.
Jako slon v bitvě strpí šíp, vyslaný z luku, tak je třeba snášet urážky, neboť je nutno počítat se zlovůlí lidí.
Ochočený slon je voděn v průvodech a i král na něj usedne.
Mezi lidmi je nejlepší ten, kdo má sebevládu a dovede snést i urážky.
Je skvělé umět krotit muly, ušlechtilé sindhské oře i statné slony. Skvělejší však je umět zkrotit sama sebe.
Neboť na žádném z těchto dopravních zvířat nelze dojet do onoho kraje, kam noha nevkročí. Dospěje tam jen ten, kdo sám sebe dokonale zkrotil a zvládl.
Doposud se má mysl vždy zatoulala, kam se jí chtělo, sledujíc své tužby a záliby. Ode dneška ji však budu moudře ovládat, jako pohaněč krotí slona, i když je v říji.
Je dobré mít přátele v nouzi, je dobré být spokojen s málem, je dobré mít zásluhy pro onen svět, je dobré učinit konec vší strasti.
Je dobré ctít matku, je dobré ctít otce, je dobré ctít askety, je dobré ctít bráhmany.
Toto vám pravím: blaze vám, zde shromážděným, kteří vymýtíte svou žádostivost z kořene, jako sběrač kořínků vytrhává trávu: jen tak se vyhnete tomu, aby vás smrt opětovně kosila, jako povodeň láme rákos.
Osvoboď se od minulosti, budoucnosti i přítomnosti a přejdi na onen břeh. S myslí od všeho osvobozenou již nepůjdeš vstříc opětnému zrození a stárnutí.
Kdo však najde zalíbení v zklidňování mysli, medituje i nad tím, co je odpudivé, a neustále pěstuje uvědomění, ten doopravdy odstraní a zničí pouto smrti.
Kdo se zhostil žádostivosti i lpění, je obeznámen s naukou, pochopil její smysl a dosáhl jejího cíle, je vtělen naposledy. O něm lze právem říci, že je velikým člověkem s velkou moudrostí.
Dar pravdy předčí všechny dary, vůně pravdy předčí všechny vůně, radost z pravdy předčí všechny radosti, vykořenění žádostivosti je vítězstvím nad vším utrpením.
Plevel je zhoubný polím, zaslepenost je zhoubná lidem. Proto podporovat ty, kdo se zbavili zaslepenosti, přinese hojnou odměnu.
Ovládat svůj zrak přináší prospěch, ovládat svůj sluch přináší prospěch, ovládat svůj čich přináší prospěch, ovládat svou chuť přináší prospěch.
Ovládat své skutky přináší prospěch, ovládat svou řeč přináší prospěch, ovládat svou mysl přináší prospěch. Mít úplné sebeovládání přináší nejvyšší prospěch. Mnich, který má úplnou vládu nad sebou, dosáhne osvobození od všeho utrpení.
Kdo má vládu nad pohyby svých rukou, dovede vždy řídit své kroky, je ukázněný v řeči a má tedy dokonalou vládu nad sebou samým; kdo nachází niternou radost v meditaci a je spokojen v samotě – o tom lze právem říci, že je mnichem.
Zbav se těchto pěti překážek: opusť sebeklam, pochybnosti, ustrnutí na formálnosti a obřadech, žádostivost a nenávist, a vyviň pět vlastností, totiž důvěru, energii, uvědomění, duchovní pohroužení a moudrost. O mnichovi, který se povznesl nad oněch pět překážek se praví, že se přepravil přes proud.
Medituj, mnichu, a neoddávej se lenosti; nedopusť, aby se tvá mysl ztratila ve smyslových představách – nespolkni z nedbalosti tuto žhavou kouli, aby ses nespálil a nenaříkal nad svým utrpením.
Meditace a moudrost jdou ruku v ruce, jsou na sobě navzájem závislé. Kdo medituje a vyvine moudrost, je blízek vykoupení.
Mnich, který dosáhl stavu vyprázdnění a zklidnění mysli, zažije nadlidské štěstí,neboť uvidí pravou skutečnost.
Jakmile si člověk správně zpřítomní pomíjejísnost složek ve své vlastní osobnosti, zažije štěstí a povznesení, neboť současně pochopí, co je nesmrtelnost.
O mnichu, jenž je vyrovnaný v činech, hovoru i myšlení, dosáhl duchovního pohroužení a unikl světským lákadlům lze říci, že došel míru.
S odvahou zastav proud vznikání, bráhmane, a zavrhni smyslové tužby. Jen zažiješ-li zánik všeho, co je stvořené a poznáš-li to, co je nestvořené, jsi vskutku bráhmanem.
Jen ten, kdo dosáhl onoho břehu pomocí duchovního pohroužení a vhledu do podstaty skutečnosti, je vskutku bráhmanem. Od takového znalce odpadnou všechna pouta.
Pro koho již neexistuje ani tento ani onen břeh, takže je beze strachu a pout, kdo vykořenil vášeň a sedá v pohroužení, vykonal své dílo, je bez kazů a dosáhl nejvyššího cíle, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
Slunce se stkví ve dne a měsíc v noci. Válečník se stkví ve své zbroji a bráhman se stkví svou meditací. Probuzený však vyzařuje duchovní jas dnem i nocí.
Kdo se ovládá ve všech třech ohledech a nekoná zlo ani skutkem, ani slovem, ani myšlenkou, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
Kdo je mezi nepřátelsky smýšlejícími prost nepřátelství, mezi násilníky mírný, mezi hrabivými prost hrabivosti, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
Kdo přebrodil neschůdný močál znovuzrozování, plný záludů , a pomocí meditace dospěl na onen břeh, takže je prost žádostí, pochyb a lpění a tudíž osvobozený, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
Kdo vyvinul trvalou schopnost vidět zanikání a znovuzrozování bytostí, je bez lpění, došel šťastně k cíli a je probuzený, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
Kdo dosáhl schopnosti poznat svá dřívější zrození a prohlédat nebeské světy a místa utrpení, kdo dosáhl zániku znovuzrozování a je mudrcem s dokonalým poznáním, jenž dovršil vše, co je třeba dovršit, o tom pravím, že je vskutku bráhmanem.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát