Karel Hlaváček a František Xaver Šalda
Karel Hlaváček (1874 – 1898)
Je hlavním představitelem dekadentů. Těžký život lidu, tuberkulóza na niž předčasně zemřel ve 24 letech posiloval jeho sklon k pesimismu. Sklon opěvovat hnilobu, rozklad a smrt jako svou sestru.
Pozdě k ránu, která první autorovou sbírkou kreslí neskutečnou krajinu na rozhraní noci a dne, v níž všechny jevy děje jsou obrazem jeho nitra. Pocit melancholie, zmaru a marnosti.
Mstivá kantiléna je nejvýznamnějším dílem a zde autor vyslovuje svou vzpouru proti společnosti, k níž si jako symbol volí odboj gézů (ožebračených příslušníků nizozemské šlechty) v 17.století proti Španělům. Jejich ústy vyslovuje nenávist, ale i zoufalství z poznání, že naděje na vzpouru, ke které se odhodlával, jsou malé.
Přes vrchol pesimismu jeho veršů mívají mimořádnou melodičnost. Kladl důraz na zvukovou stránku verše.
Žalmy jsou poslední nedokončenou sbírkou, prozrazující jeho pokus najít východisko v náboženské víře. Sbírka je ovlivněna Březinou a je psána březinovským hymnickým veršem.
František Xaver Šalda (1867 – 1937)
Je největším naším literárním kritikem, dosud nepřekonaným. Je příslušníkem generace 90. let a jeho názory jak na literární tvorbu, tak na literární kritiku vycházejí z názorů této generace. Byl profesorem Karlovi university, katedry moderních literatur, vydával řadu literárních časopisů, v nichž upozorňoval na nedostatky děl i jejich přednosti. Přispíval tak k růstu našich spisovatelů tím, že formoval vlastně naši literaturu od 90-ých let 19. století do konce 30-ých let 20. století. Pravidelně vydával svůj Zápisník s názvem Šaldův zápisník, kde soustavně sledoval vývoj literatury. Propagoval svobodu tvoření.
O nejmladší poezii české – je to dílo, v němž vysoce zhodnotil jak hlavní představitele proletářské poezie (Jiří Wolker)‚ tak i ty směry, které k nám po Wolkerově smrti pronikly. Psal ale i portréty starších spisovatelů.
Duše a dílo – je to sbírka medailonů a esejů, kde podal zhodnocení naší i světové literatury nejznámějších osobností - Mácha, Němcová, Vrchlický, Sova,. Březina, Ibsen, Flaubert
Boje o zítřek. Měl i zájem o vývoj politického a národního života. Byl přesvědčen, že umělec má sledovat život kolem sebe a jeho dílo by mělo napomáhat rozvoji skutečnosti. Buď bojovat za odstranění nesprávného, nebo přinášet do živote člověka krásu a tím pomáhat překonávat bolesti. Takovouto angažovanost projevoval v tomto díle.
Velikost Šaldova byla i v tom, že ve svém přesvědčení, že každý má právo říct svůj názor v době ohrožení fašismem, kdy byl u nás komunistický tisk zakázán, dal jeden ze svých časopisů Tvorbu k dispozici Fučíkovi přesto, že sám stál na druhé straně.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Stáhnout -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát