Rané baroko
Raný barok v nejvšeobecnějším rozdělení slohů trvá v našich zemích od roku 1611 přibližně do konce osmdesátých až začátku devadesátých let 17. století. V nejnovější době - jak bylo podrobněji řečeno již u pozdní renesance - se mezi renesanci a barok vkládá stále samostatněji chápané slohové údobí, tzv. manýrismus. V architektuře zatím není přesně charakterizovaný ani časově vymezený (dokonce se objevil pokus považovat celé období raného baroku za manýrismus) a nejspíše mu lze přiřknout tvorbu do poloviny 17. století.
Kromě zmíněných již prvních, předbělohorských staveb, totiž luteránského kostela N. Trojice v Praze na Malé Straně (1611 - 1613) a Matyášovy brány na Hradě (1614), sem lze zařadit nepočetnou tvorbu období třicetileté války, v jejíchž detailech i ornamentice se ozývá ještě mnoho z odkazu renesance. Jsou to především honosná šlechtická sídla, rozšíření Mnichova paláce (nynější Tyršův dům) v Praze a skupina pražských a jičínských staveb Valdštejnových, které v historii naší architektury tvoří samostatný článek.
Ve druhé polovině 17. Století - tedy již ve skutečném raném baroku - přibývá stavebníků z řad šlechty, ale stavební činnost zahajují i duchovní řády - především jezuitské, a barok tohoto období se proto také někdy nazývá jezuitský.
V pojetí architektury - církevní i světské - převládá směr klasicizující, při vší pádnosti článků strohý a v půdoryse i obryse užívající převážně přímek. Po vývojové stránce nelze v této době sledovat nějakou souvislou linii, neboť množství cizích, hlavně italských architektů z různých míst a různého zaměření pracuje na jednotlivých zakázkách po celých zemích - každý v duchu vlastního vyškolení. Protože početné italské společnosti měly ve své organizaci jak složku projekční, tak prováděcí, není u řady známých jmen jisté, zda jde o skutečné architekty - autory staveb, u nichž jsou archívně doloženi, nebo jen o stavitele, pracující podle cizího projektu. (Ostatně v celém barokním období jsou dosud autorství většiny staveb nejistá a proto nás nesmí překvapit, setkáme-li se v literatuře s postupným připsáním jedné a téže stavby různým umělcům.)
Svým měřítkem, rozsáhlými komplexy budov - paláců nebo jezuitských kolejí - zasahuje barok 17. století do organismu a drobné zástavby měst nesourodě, cize a všechny úvodem vytčené klady, jako urbanistický cit, zmalebňující tendence apod., se dostaví teprve později.
Typické pro raný barok jsou portálky i ostění oken s ušima a kapkami a některá okna po renesančním způsobu ještě sdružená. Štíty vrcholí trojúhelníkem nebo segmentem a jejich boky svírají volutová křídla. Obrys doplňují kamenné koule a piniové šišky nebo obelisky. Klenby bývají valené s lunetami (výsečemi) nebo se styčnými lunetami (tedy podobné křížovým). Klenby stejně jako stěny bývají někdy pokryty těžkým masivním přebohatým štukem. Příznačnými ornamenty jsou rouška, zvané také šátek, a ovocný feston, přežívající z renesance až do počátku 18. stolení, a zejména boltec, kombinovaný někdy s penízky.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát