Nejstarší literární památky
1, NEJSTARŠÍ LITERÁRNÍ PAMÁTKY
Mezopotámie: babylónská Báseň o stvoření a sumerský Epos o Gilgamešovi z něhož Asyřané vytvořili epickou poému ve 12 zpěvech . Objevuje se zde námět lidského strachu ze smrti a hledání nesmrtelnosti. Hrdina Enmekar z Uruku se tak snaží přiblížit bohům.
Féničané: jedna z prvních abeced o 22 písmenech – pochází z ní naše abeceda
Persie: náboženské texty sb. Avesta [ modlitby, mýty, právnické texty a lyrické písně(Zarathustr – zakladatel staroperského náboženství)], podkladem byl Firdausího epos Kniha králů
Egypt: hyeroglify → fonogramy – zachycení zvuku
→ ideogramy – znaky pro význam
Povídka o Sinuhetovi – dobrodružství uprchlíka z doby Senvosreta I., nejstarší známý životopis, královský hodnostář, který po pokusu o převrat uprchl do ciziny, kde se stal vlivným mužem a ve stáří se vrátil na výzvu krále do vlasti pochází z konce 20.stol. př .n. l
Indie: posvátné Védy (autory jsou Ršiové), veršované eposy Mahabharáta – epická báseň o boji mezi védskými kmeny Bharatovců a Kuruovců + báje, pověsti a legendy, Rámájana – oslavuje činy krále Rámy, který dobrovolně odchází se svou ženou do vyhnanství, oba eposy měly velký vliv na indickou literaturu
Čína: Konfucius byl poslán do vyhnanství a pronásledován, jeho myšlenky sepsali jeho žáci do traktátu Hovory
ŘECKO
Archaické období (do 6. st.p.n.l.), žánr – bajka (Ezop)
Z ústní slovesnosti se vyvinula lyrika a epika
1. Epika – Ílias – epos (24 zpěvů), zachycuje posledních 51 dní 10 roku Trójské války.
Achilleus uražen králem se zdržuje boje a odmítá pomoci ohroženým krajanům. Až po smrti
svého přítele Patrokla se pustí do boje a pomstí smrt přítele. Odyssea – je mladší než ↑ , líčí
strastiplnou 10letou cestu Odyssea domů z Tróje k Penelopě, 41 dní líčí vlastní příchod na
Ithaku a pomstu ženichům. Předešlá dobrodružství líčí O. sám na dvoře Alkinoa,
pohostinného krále Faiků, kteří ho dopravili do vlasti.
Hésiodos- Práce a dni – naučná báseň
2. Lyrika – několik typů:
a. Elegie – Archilochos, poučné básně provázené píšťalou
b. Iamby – satirické a útočné písně
c. Monodická lyrika – určena pro sólový zpěv s lyrou
Sapfó (milostná literatura), Anakreónt (láska, víno, vtip), Pinandros, Alkaios
Attické období (5. – 4. stol. př.n.l.), drama a próza
Tragédie – plod slavností boha Dyonysa a jejich důležitá součást, spojovala tanec, zpěv a
mluvené slovo, mýtické náměty, hrdina většinou padne.
2. herec – Aischylos – Oresteia ( části: 1, prolog 2, parodos 3, episoda 4, stasima 5, exodos)
3. herec – Sofoklés – Antigona, Král Oidipus, Elektrá
Euripidés – Médeia – zabila z pomsty své dva syny a nové manželce poslala
otrávenou košily
Komedie – je mladší, vznikla též při Dionýsových slavnostech, základem je jako u tragédie
spor mezi dvěmi osobami
- do 5. stol. př. Kr. se vyvinuly 2 typy řecké komedie :
1, dórská fraška – Epicharmus
2, ionská komedie attická – stará – Aristofanés – Ptáci, Jezdci, Žáby, Mír
-* nová – Menandros - Škarohlíd
Próza - Hérodos – Historie
Tkúkýdidés – zakladatel vědeckého dějepisectví
Řečnictví – Démosthen – filipiky
Filozofický dialog – Platón – Faidros, Menón, Symposion
- Aristotelés – Poetika, Rétorika
Helénistické období ( 4 – 1. st. př. n. l.) rozvíjení dramatu, prózy a poezie
Drama – rozvíjení komedie → * nová k.
Poezie – Theokrit – pastýřdké idyly
Próza – dobrodružný román a milostné náměty
Pozn.: vystupovat směli jen muži
ŘÍM
Drama - Komedie : Plautus – tvořil dle vzorů řecké komedie – Pseudolus, Vychloubačný
voják, Komedie o hrnci
Terentius
Tragédie : také zpracování řeckých vzorů
Ovidius – Medea, snažil se napodobit Euripida, jeho dílo se nezachovalo
Seneca – Octavie, Phaedra
Římané neměli dost vyvinutý smysl pro drama a úplně o něj ztratili zájem, když
začali gladiátorské hry
Próza – Řečnictví : Cicero – nejslavnější představitel staré římské rétorské školy „ciceronská
latina“
Historická: Caesar – Zápisky o válce galské
Licius – Dějiny římské
Tacitus – Dějiny, Letopisy
Zábavná : Petronius – Satirikon
Poezie – Lucretius – naučné básnictví – O přírodě
Catullus – láska
Vergilius – Aeneis – ovlivněn Odysseou
Ovidius – Proměny – 200řeckých a římských bájí
Horatius – Ódy
Iuvenalis a Martalis zachycují upadající Řím
STŘEDOVĚK
Persie: Nizámí – Sedm obrazů
Arábie: Mohamed – Korán
Tisíc a jedna noc – podílelo se víc autorů
Indie: Kálidása - Šakuntala- drama o věrné lásce
- Oblak poslem lásky
Čína: poezie – LiPo, TuFu
próza – Cchao Jüečchina – Sen v červeném domě
Japonsko: Kúkai, mnich Dógen, Akahito, Komači, básnická sbírka Manjóšú, Šikibu –
Příběh o princi Gendžim, Šónagon – Sešity pod polštář
Afrika: malijská epopej
Francie: Píseň o Rolandovi – rytíř z družiny Karla Velikého, Tristan a Izolda – téma lásky,
Qualter Castellionský – latinsky Alexandreis
- původ dvorské milostné poezie
- zvířecí epos Román o lišákovi
Španělsko: epos Píseň o Cidovi
Německo: hrdinská epika Píseň o Nibelunzích
Rusko: epos Slovo o pluku Igorově
Bible
Židé přišli z východu ze země Ur (Mezopotámie) a na fénickém území založili několik měst, která se za doby Trojské války sjednotila v jediný stát – království Izraele.
Židé přispěli k umění velmi málo, ale dali světu dvě věci: chrám a bibli. Chrám je zničen, ale bible ovlivňuje po tisíciletí celé umění a vývoj západního světa.
Bible nebo-li písmo svaté je sbírka posvátných knih křesťanské církve. Skládá se ze dvou částí, ze SZ a NZ.
SZ
Sbírka posvátných knih židovských, které převzali i křesťané a nyní čítá 39 knih kanonických (uznané), vedle nichž jsou ještě knihy apokryfické (podvržené, nepravé spisy), neuznávané církvemi evangelickými. Vznikal postupně průběhem staletí a o jejich vzniku pojednávají dějiny starozákonního písemnictví nebo biblické úvody. Je psán v hebrejštině s aramejskými vložkami.
Dělí se na:
1. Thóra – 5 knih Mojžíšových (Genesis,)
2. knihy proroků – Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Daniel
3. svaté spisy – Kniha přísloví, Job, Kniha žalmů, Píseň písní
NZ
Vznikl ze spisů, sepsaných v době prvotního křesťanství v 2. pol. 1. stol. a počátkem 2. stol.
Je to sbírka 27 spisů. O vzniku NZ jednají dějiny novozákonního písemnictví či úvody do NZ. Byl napsán v hellenistické řečtině.
Dělí se na:
1. 4 evangelia – Matouš, Marek, Lukáš, Jan
2. skutky apoštolů
3. epištoly – apoštol Pavel, Jakub, Petr, Jan , Juda
4. apokalypsa – zjevení svatého Jana
Bible a zvláště NZ měl a má nesmírný význam pro náboženský život. V katolické církvi význam bible časem ustoupil do pozadí, když církev zakazovala laikům číst bibli v mateřském jazyce. Za to všechna lidová náboženská hnutí neboli kacíři a evangelíci navazovali na bibli a vedly ke čtení bible a spatřovaly v ní pramen svého náboženského života. V českém jazyce je bible rozšířena od dob husitských a zvláště od dob rozšíření tisku. Český klasický překlad je bible kralická, která je věcně i formálně dokonalým překladem bible z 16. stol.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát