Májovci
Otázka č. 14 : Májovci, ruchovci a lumírovci
MÁJOVCI
- mladá generace sdružená kolem almanachu Máj z roku 1858
- společenská situace: - česká společnost byla v krizi → v 20. letech 19. stol. tzv. Bachovský absolutismus
- omezená svoboda projevu – cenzura – omezení českých tisků, omezeno provozování českého divadla
- vlna germanizace
- zanikla většina českých novin a časopisů
- umírají obrozenci (Čelakovský, Tyl, Borovský), zbytek ve vězení nebo v emigraci
- almanach Máj: - první umělecký projev té doby, který se uskutečnil a soustředil kolem sebe mladé autory
- roku 1859 padl Bachovský absolutismus a od té doby se vyvíjí spolková činnost → Hlahol,Sokol, Umělecká beseda, Svatobor
- program Májovců: - nesouhlas s dosavadní politickou situací v Čechách → snaha aktivovat společenské dění
- návaznost na Máchu z hlediska jeho života → psal něco jiného než doba
- odmítají buditelskou fci literatury → snaha o pravdivé zobrazení součastného světa, nebojí se kritizovat → kritika společnosti → podobnost
s realismem
- snaží se povznést českou literaturu a snaží se ji zapojit do evropského vývoje
- vyjadřují ideály národa a lidské svobody
- Májovci byli kritizováni za vnímání Čechů jako světoobčanů (kosmopolitní)
- žánry: balady, romance, kratší próza, romány, začíná se psát divadlo (realistické drama)
- vztah Májovců k realismu: - snaha pravdivý obraz skutečnosti
- život zobrazen bez idealizace, realisticky a často kritickým pohledem
- sociální tématika
- členové skupiny: - Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Karolína Světlá, Josef Barák, Adolf Hejduk, Václav Šolc, Jakub Arbes, Rudolf Mayer
VÍTĚZSLAV HÁLEK
- dobově nejúspěšnější autor, pocházel ze středních vrstev
- nekomplikovaný pohled na svět → vše řeší smírem a dohodou
- závislost na Biedermaieru
- novinář: Národní listy
- básník: poezie je psaná jednoduchým, prostým a krátkým veršem, melodičnost a zpěvnost
téma – láska k ženě, popis lásky snů – snaha probouzet v lidech ušlechtilé lidské ideály
- díla: „ Večerní písně“ – intimní lyrika, hl. téma láska, optimismus a rady ze života
„ V přírodě“ – přírodní lyrika o životní pohodě, příroda = vzor pro člověka
- prozaik: - znázornění lidských vztahů na vesnici – majetkové rozdíly, vztahy mezi generacemi a dobové konvence, opěvování hodnot střední vrstvy - idyličnost
- povídky: „Na statku a v chaloupce“ – láska mezi dvěma lidmi na vesnici
„Na vejminku“ – o generačních vztazích
„Muzikantská Liduška“ – sociální napětí mezi sedlákem a chalupníkem
JAN NERUDA
- spjat s Prahou, novinář
1) raná básnická próza
- sbírka: „Hřbitovní kvítí“ - pesimismus, skepse, zklamání soudobým životem
„Knihy veršů“ - trojdílný soubor
- první část: básně epické (sociální balady) – např. „Dědova mísa“
- druhá část: básně lyrické – např. cyklus „ Otci“ „Matičce“ „Anně“
- třetí část: básně příležitostné – např. „Vším jsem byl rád“ zamyšlení nad dosavadním životem
2) pozdní básnická tvorba
- uklidněná, smířlivá, spíše optimistická
- sbírka: „Písně kosmické“ - srovnává stav skutečnosti s vesmírným řádem přírody a domnívá se, že díky pokroku se budeme přibližovat k onomu kosmickému
ideálu → optimismus
„Balady a romance“ - motivy ze života, novozákonní příběhy, pověsti
- nerozlišuje balady a romance
- např.: „Romance o Karlu IV.“ „Balada rajská“
„Prosté motivy“ - intimní a přírodní lyrika, sepětí člověka s rytmem přírody
- 4 oddíly: „Jarní“ „Letní“ „Podzimní“ „Zimní“
„Zpěvy páteční“ - vydány po autorově smrti
- národní mýtus Čechů, pozitivní vztah k husitství
- národní a vlastenecká lyrika
3) prozaická a novinářská tvorba
- psal fejetony, novinářské prózy, arabesky – krátká povídka s rozmanitou formou a obsahem
- fejeton: „Obrazy z ciziny“ – cestopisný fejeton
„Žerty hravé a dravé“
- „Arabesky“ – o zajímavých postavách z Malé Strany, často smutný konec, vykresluje dokonale postavy
- „Povídky malostranské“ - 13 povídek o životě lidí na Malé Straně z Nerudova mládí
- průřez sociálními vrstvami (hlavně střední vrstva)
- postava se dostává do neobvyklé situace, kterou nějak řeší → probíhá charakterizace postavy
- sympatie k prostým lidem, odsuzuje hrubost, sobeckost, lakotu
- např. „Týden v tichém domě“ „Doktor Kazisvět“ „Hastrman“ (viz ČD)
- přínos J. Nerudy: 1) propojení národní a sociální tématiky
2) zakladatel sociální balady
3) psychologické prokreslení postav
4) uvedl do české literatury nové lyrické formy
5) originálně užívá jazyk (v souladu s tematikou a charakterem postavy)
6) užití realistického tvůrčího postupu (snaha o nestrannost), užíval v publicistice
KAROLÍNA SVĚTLÁ
- první prózy z městského prostředí
- díla: „Zvonečková královna“
„Černý Petříček“
- romány z vesnického prostředí – hlavní hrdinka žena zajatá v konvencích, ale je natolik schopná, že začne samostatně myslet → silné ženské postavy
- znalost prostředí, psychologické prokreslení charakterů – realistické prvky, tajemství, prokletí – romantické prvky
- první kvalitní české romány: „Kříž u potoka“
„Vesnický román“
NOVOROMANTISMUS
- nová generace básníků v 70. a 80. letech
- etapa obracejí se k romantismu
- všímá si nevšedních skutečností
- snaha vytvořit celiství výklad světa z různých pozic – poselství, národních i nadnárodních
- společenské podmínky: - politicky rozporuplná doba
- nové literární časopisy
- konflikt staročeši × mladočeši
- rozvoj buržoazie a ostatních tříd a další situace po r.– u. vyrovnání
- lyrika, obnovení veršované epiky, v próze prvky mýtu → vytvořil celistvý výklad světa z různých pozic
- v této době vznikají 2 školy: 1) RUCHOVCI ( Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská)
2) LUMÍROVCI (Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický)
RUCHOVCI
- vstupují do literatury koncem 60. let
- název podle almanachu Ruch, který byl vydán k oslavě položení základního kamene ND (1868)
- návaznost na program NO – bojovné vlastenectví
- program se v mnohém shoduje s Májovci – více však zdůrazněna sociální stránka
- navazují na domácí literaturu (umění pro potřeby národa → navazují na Tyla)
- kladli si za cíl propagovat národní myšlenku → škola národní
- mnoho patetických a zvolacích veršů
- vydán časopis Osvěta
SVATOPLUK ČECH (+ 1908)
- epik, lyrik, prozaik, redaktor Květů
- díla:
a) epická poesie = epopej – malý epos
– historická témata: „Husita na Baltu“ – spanilé jízdy husitů
„Žižka“ – oslava Žižky
- venkovská témata: „Ve stínu lípy“ – povídky, které si vyprávějí vesničané večer pod lípou
„Lešetínský kovář“ – boj proti germanizaci českého národa
- alegorické básně: „Slávie“ – alegorické zobrazení evropských a slovanských národů
„Evropa“- loď na rozbouřeném moři = Evropa zmítaná sociálními nepokoji
- satirické básně: „Hanuman“ – alegorie opičího města, kde se ukazují chyby české národní povahy
b) lyrika – politická, vlastenecká, národní
- sbírka: „Jitřní písně“ – báseň – „Dosti nás“ výzva k národnímu sebevědomí
„Písně otroka“ – zobrazení nesvobodného člověka, vzpoury – postavení Čechů v R.-U.
- charakter poezie S. Čecha: - rétorická, určena pro veřejný přednes
- patos, útočnost, používá refrén, apostrof, metafor, přorovnání
c) próza
- satiry: „Pravý výlet pana Broučka na Měsíc“
„Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do XV. Století“
- ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvláště staročechů
- přínos S. Čecha: - rozvoj ideový – slovanství, rozvoj satiry
LUMÍROVCI
- seskupení kolem časopisu Lumír, který vydával J.V. Sládek
- návaznost na Májovce – snaha povznést českou lit. na světovou úroveň → škola kosmopolitní × Ruchovci
- cílem je zavedení nových forem, především v lyrice → přinášejí do české literatury silnou smyslnost a bohatou obraznost, množství literárních forem
- překlady (oblast Anglosaska, románská literatura) i vlastní díla
- důraz na estetickou formu literatury → odmítali agitační a účelovou stránku (návaznost na K.H. Máchu)
JAROSLAV VRCHLICKÝ (+1912)
- překladatel, básník (80 sbírek), dramatik, literární kritik, prozaik
- díla:
a )poezie – intimní lyrika: - 90% tvorby
- harmonické období – „Dojmy a rozmary“ „Poutě k Eldorádu“
- zničila ho žena - sbírka : „Okna v bouři“ – báseň: „Za trochu lásky šel bych světa kraj“
- přírodní lyrika - „Strom života“
- vlastenecká a reflexivní lyrika – „Má vlast“, „Písně poutníka“
- formální lyrika - sbírka: „Hudba v duši“
b) epika – cyklus „Zlomky epopeje“- básnické dějiny lidstva (vztah člověka a vesmíru)
- složeno z několika sbírek např.: „Ducha svět“ „Selské balady“ ...
c) drama – veselohra: „Noc na Karlštejně“
- tragédie: „Hippodamie“ - dramatická trilogie, otázka viny a trestu
- melodram – dramatický text podbarvený hudbou – hudba – Zdeněk Fibich
- části: „Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“, „Smrt Hippodamie“
- překlady světové poezie a dramatu
- přínos J. Vrchlického: - dokonalost intimní lyriky
- formální vybroušenost, všestrannost
- vyzdvihnutí češtin - svými překlady uvedl do Čech světovou literaturu
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (+1912)
- básník, fejetonista, překladatel, 2 roky strávil v USA
- redaktor Národních listů a Lumíra
- původně Ruchovec, potom přešel k Lumírovců
- inspirace lidovou poezií, lidovými písněmi, popěvky
- dílo: - objevují se motivy z cest smrt jeho ženy a láska k druhé ženě a dětem
- sbírka: „Básně“ , „Jiskry na moři“...
- sociální a vlastenecká lyrika – „Na prahu ráje“
- přírodní lyrika – oslava selství – „Selské písně a znělky“
- moderní dětská literatura: „Zlatý máj“ „Zvony a zvonky“ (básně z USA) „Skřivánčí písně“
- fejetony z cest po USA
- překlady - Shakespeare, Poe, Byron
- má blízko k Nerudovi, ale zpěvnější verš
- prosté vyjádření myšlenek
JULIUS ZEYER
- básník, prozaik, dramatik, novoromantik, všestranné humanitní vzdělání, odmítal moderní dobu – považuje ji za materiální a zkaženou → vidí ideál v minulosti
- forma: obnovené obrazy minulosti, období z počátku dějin
- díla: epika z českých dějin a mýtů – „Vyšehrad“ – o hrdinské minulosti národa
- „Karolínská epopeja“ – opěvuje obětavost hrdinů Karla Velikého – napodobení Písně o Rollandovi
- další prózy: „Jan Maria Plojhar“ - autobiografický román
- syn z bohaté měšťanské rodiny je zmítán společenskými rozpory a nedovede je překonat
- román: „Román o věrném přátelství Amise a Amila“- rytíři z Francie
„Tři legendy o krucifixu“
- drama: „Radúz a Mahulena“ – pohádka, poetičnost
- povídka: „Dům u tonoucí hvězdy“
VZÁJEMNÉ SROVNÁNÍ UVADENÝCH SKUPIN V OBLASTI SMĚROVÉHO ZAMĚŘENÍ (NOVOROMANTISMUS - REALISMUS) , PŘÍNOS PRO ČESKOU LITERATURU A KULTURU V DOBOVÉM OHLASU I POZDĚJŠÍHO ZHODNOCENÍ
- Májovci: - úkol – zaujmutí stanoviska k veřejnému životu
- čisté prvky – venkovský lid
- literatura se podílí na formování a upevňování národního života, zobrazuje vlastenecké ideje a národní pospolitosti
- poprvé se objevuje dělník jako hlavní hrdina
- návaznost na Boženu Němcovou – reálný obraz života
- snaha povznést českou literaturu na světovou
- Ruchovci: - škola národní – národní tematika
- základem byla vlastenecká a politická lyrika, která vyjadřovala nespokojenost se situací té doby
- snaha probudit vlastenectví
- autoři se vraceli k historické tradici a ke slovanské myšlence (oslava husitství, slovanství
- Lumírovci: - škola kosmopolitní – snaha povznést českou literaturu a kulturu na světovou úroveň
- politický cíl – vlastní samostatná kultura je znakem i pro politickou samostatnost
- nepřátelství ke světu a víra v ideály
Otázka č. 14 b: Slovo a jeho význam
Slovo = skupina hlásek (někdy jen jediná), tvořící ustálený celek a mající svůj význam
= jednotka slovní zásoby = lexém
Typy slov: a) pojmenovávací – podstatná, přídavná jména, slovesa, aj.
b) poukazující – zájmena
c) gramatická – spojky, předložky, částice
e) vlastní jména – nemají obecný význam (např.: Hanka, Janoušková, Úpa)
Význam slova: a) rozsah – souhrn jednotlivých předmětů a jevů, které slovo označuje
Např.: dům – pojmenovává větší počet lidských stavení (budova, stavení, chalupa, vila...)
Rostlina – živý organismus, přírodnina (strom ,keř, květina, obilí...)
b) obsah – souhrn všech podstatných a významových rysů, to je složek, na které se dá rozložit
Např.: chalupa – lidské obydlí (jako dům), ale navíc menší, spíše vesnické
Čím větší počet podstatných rysů, tím větší významový obsah.
Čím větší předmětů a jevů slovo zahrnuje, tím větší má významový rozsah.
Čím větší rozsah významu slova, tím menší obsah významu slova a naopak.
Např.: rostlina - strom - lípa - lípa velkolistá
↓ ↓
největší rozsah a nejmenší obsah největší obsah a nejmenší rozsah
- Změny slovního významu: a) zužování významu – např.: nábytek (od nabýti) – původně věc získaná, nabytá, nyní jen zařízení bytu
b) rozšiřování významu – zvětší se rozsah, zmenší se obsah – např.: limonáda – původně jen z citronu(limon), nyní ovocná šťáva
c) přenášení pojmenování – vzniká přenesený význam (spojitost s původním)
metafora – přenesení významu na základě podobnosti předmětů nebo jevů
metonymie – přenesení významu na základě věcné místní nebo časové souvislosti
synekdocha – použití části k pojmenování celku (např.: Vrátit se pod rodnou střechu)
hyperbola – použití silnějšího výrazu pro vyjádření citového zabarvení (např.: Čekám tady věčnost, moře slz)
- Významové vztahy mezi slovy: a) slova nadřazená, podřazená a souřadná : ryba → pstruh→ pstruh dubový
b) synonyma – slova souznačná, stejnoznačná , se stejným nebo podobným významem jako mají slova jiná
- v určitých situacích se dají vzájemně zaměňovat, pouze ta, která se vztahují k témuž významu slova
- liší se citovým zabarvením, mírou používání, z hlediska spisovnosti, z hlediska intenzity významu
- význam: slohová pestrost, obohacují a zjemňují slovní zásobu, nevhodná v odborném textu
c) slova významově blízká – ne stejná, více či méně významově odlišná
např.: průhledný - průsvitný (sklo je průsvitné, nemusí být průhledné)
d) antonyma – slova protikladná, označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností
- záporná antonyma jsou synonymy: blízko = nedaleko, velký = nemalý
- význam: pomáhají objasnit významový rozdíl slov (velký = ne malý), v ironickém hodnocení (To je chytrák!),
vyjadřování podle záporek ne- (nekov, nepřišel), oslabují význam → eufemismus (nemladý, nevelký), při studiu
cizích jazyků (zvětšení slovní zásoby)
- Homonymie: = souzvučnost slov
- homonyma = slova stejně znějící, ale mají odlišný význam mezi jejich významy není spojitost, hlásková shoda je náhodná
např.: role - pole (rolník)
- svitek, kotouč ( z němčiny)
divadelní úloha ( z francouzštiny)
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT