Řecko
ŘECKO
Bydlení
Jádrem řeckého domu byla velká obdélníková místnost s předsíní, krbem a otvorem ve stropě, kterým odcházel kouř. Byla vyhrazena pouze mužům. K ní přiléhal vnitřní dvorek s obytnými místnostmi a část domu určená ženám. Později se začaly stavět domy, které měly ústřední dvůr se sloupořadím okolo. Jen výjimečně byly domy vybaveny koupelnou. Řekové však mohli docházet do veřejných lázní.
Daně
V řeckých obcích patřily daně k hlavním zdrojům příjmů. Dělily se na přímé , určované podle majetku a odváděné přímo státní pokladně. A nepřímé - to byly pevně stanovené poplatky z koupě, prodeje, nájmu, dědictví, celní poplatky, které byly vybírány na trzích, při prodeji půdy apod. V řeckých obcích převažovaly daně nepřímé nad přímými a postihovaly především cizince.
Rodina
Řecké rodiny mívaly tolik dětí jako v dnešní době. Důvody byly především ekonomické, protože bylo třeba nejen děti uživit, ale i postarat se dívkám o věno a finančně zabezpečit chlapce. Vzhledem k tomu, že manželství se neuzavíralo většinou z lásky a manžela pro ženu vybíral otec, nebylo asi moc příležitostí k otěhotnění ženy. Pro zachování rodu a obce bylo nutné mít potomky, ale k tomu stačilo mít jednoho syna a případně, jak doporučuje Platón, ještě dceru. Větší počet dětí byl pro rodinu nepříjemnou komplikací. Proto řecké zákony nenamítají nic proti potratům a také bylo možné dítě beztrestně odložit a ponechat náhodě zda se ho někdo ujme nebo zemře hladem.
Škola a výchova
Školy navštěvovali pouze chlapci, protože většina dívek zůztávalo doma, aby se naučily tomu, co se od nich bude v dospělosti očekávat - vařit, spravovat domácnost, příst a tkát. Ani pro chlapce nebyla školní docházka povinná, ale obec považovala za věc cti poskytnout všem občanům mužského pohlaví alespoň základní vzdělání. Školní vzdělání museli rodiče dětem platit (kromě sirotků, kterým vzdělání platila obec), takže délka školní docházky závisela čistě na vůli a možnostech rodičů. Výchovu chlapce přebíral v této době paidagogos - sluha nebo otrok. Dbal na dobré mravy, doprovázel chlapce do školy a tam na něj také po celou dobu vyučování čekal. Po návratu ze školy si probíranou látku opakovali. Školy patřily soukromníkům.
Vyučovalo se čtení, psaní, počítání, učili se literatuře, zpěvu a hudbě a základům tehdy pěstovaných sportů. Výuka tělocviku se konala v palaistrách - čtvercových otevřených prostranstvích s šatnami, koupelnami a tělocvičným nářadím. Ideálem výchovy byl harmonický rozvoj fyzických i duševních vlastností - princip kalokagátíá ( kalos kai agatos = krásný a dobrý). Od patnácti let navštěvovali chlapci tzv. gymnasiony, kde se zúčastňovali diskusí s filosofy a zdokonalovali se ve sportu, aby byli připraveni na vojenskou službu. Po dvouleté docházce dospěli v eféby (tak se nazývali mladíci mezi 18. a 20. rokem života) a nastoupili vojenský výcvik.
Pro dívky nebylo mnoho možností vzdělání. Jedinou výjimku představovaly některé svatyně, do nichž přicházely dívky z nejlepších athénských rodin, aby se stala pomocnicemi kněžek. Pobyt v takových „klášterních školách" byl spojen s největší pravděpodobností s vzděláváním.
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT
Tisknout -
Poslat(@) -
Uložit->Moje referáty -
Přidat referát