Úvaha o Evropské unii
1.Úvod- změna myšlení
2.odsun koloritu
3.priklad
4.obdoba konismu
5.zavěr-shrnutí
V letošním roce čeká Českou republiku referendum o vstupu do Evropské unie.Před tímto hlasováním mnoho lidí bude přemýšlet o své volbě, stejně jako já v následující úvaze.
Vstupem do Evropské unie nejspíš hodně získáme, ale zase poměrně dost ztratíme.Ekonomicky se dostaneme výš a časem se budeme mít lépe,ale za jakou cenu?Možná ztratíme něco ze své národní osobitosti.Sice moc politice nerozumím, ale vstupem do EU musíme předělat zákony a právě zákony přece tvoří společnost.Každá společnost by si měla historickým a duchovním vývojem vytvořit svoje vlastní zákony.Jestliže přijmeme zákony vytvořené z kompromisů dvanácti jiných států, budou ve všech těchto zemích časem podobně přemýšlející a žijící lidé, samozřejmě až na určité výjimky, protože život všech těchto lidí budou určovat stejná pravidla a zákony.
Lidé jsou na začátku života prázdní jako nové igelitové pytlíky. Postupem času, podle toho jak žijí, s kým se poznávají, co prožívají, jaké do sebe nasají názory, se i oni, podobně jako ty igelitové pytlíky, naplňují a zabarvují do různých podob a barev.Jediná věc,co nás vždy trochu stejně zabarví,je podnebí, ve kterém žijeme.To znamená ,že po sjednocení států a uplynutí určitého času, budou jen dva typy lidí a zabarvení pytlíku buď tropické nebo subtropické.Lidi v jednom státě jsou všichni od sebe trochu odlišní ,ale dva státy ,ať jsou jakékoliv, jsou vždy od sebe hodně odlišné. Při sjednocení států začnou mizet rozdíly mezi státy a jejich kulturou, to se rozumí, že ne dnes ani zítra, ale generačně se to projeví.
V loňském létě o prázdninách jsem jel stopem přes Německo na jih Francie a vracel jsem se přes Itálii a Rakousko.Nikdy jsem moc necestoval,maximálně když jsem byl ještě jako dítě, což si však nepamatuji.Proto jsem se ze všeho nejvíc těšil, až budu přejíždět hranice do Německa a do Francie.Doufal jsem, že se okolo mě bude měnit krajina jako obrázky na pohlednicích ze vzdálených zemí.Když jsme jimi večer projížděli, žádné změny jsem si nevšiml.Kousek od hranic jsem si vystoupil z auta německého nemluvného podnikatele a chodil jsem po francouzské vesničce a hledal místo na přespání.Cestou jsem pozoroval domy,které byly postaveny tak, jak je staví Francouzi - kam je napadne, ne jako Němci - podle pravítka.Ty domy měly ale na sobě něco německého, podobné znaky jako mají německé chaloupky z našeho pohraničí.Ty domy nebyly ani německé ani francouzské.Obdobně to vypadalo všude asi 30-40km od hranic.Pokud to tak bude pokračovat, stane se z 30-40km ,,smíšeného pásma´´ 120-150km.Budeme v určitých oblastech života standardizovaní, nikoliv z vůle jiných ,ale naší vlastní.Většina z nás tomu nebude klást odpor, protože si myslí, že tím bude zajištěna jejich budoucnost.Bude-li nějaký stát v ekonomických nesnázích, ostatní státy mu poskytnou pomoc a bude vše zase vyrovnané.Možná, že tímto zabíhám do extrémů ,ale mě to tak připadá, že časem zmizí rozdíly a budeme všichni víceméně stejní.
Přemýšlel jsem čemu je EU podobná.V podmínkách EU pro vstup Česka do společenství států je dodržování výrobních limitů.Limity se týkají produkce určitých výrobků a pěstování některých plodin.Připomnělo mi to časy, kdy komunisté nařizovali, co se musí vyrobit v Československu a kolik se toho má, vyvézt do Sovětského svazu.Tyto záležitosti jsem nezažil a jsem rád, že to znám pouze z vyprávění.
Možná to dopadne tak, že budou na světě jenom Spojené státy americké, časem Spojené státy evropské ,Rusko a Spojené japonsko-čínské státy a ten zbytek včetně Afriky.Tím myslím všechny státy s menší gramotností a málo vyspělou ekonomikou.Tyto méně vyvinuté státy budou ti silnější využívat.
Na jednu stranu cítím, že bych měl být šťastný, že jsem se narodil a žiji v bohaté euroatlantické zóně a ne v bídných podmínkách třetího světa.Na druhou stranu ale přemýšlím o tom, zda mám hlasovat o připojení k EU a tím se stát vykořisťovatelem slabších, nebo zůstat mimo a být naopak silnějšími využíván?
PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT